Pásla kone na betóne

Československý film situovaný do východního Slovenska natočený podle stejnojmenné povídkové knihy od E. Zimkové. Autorka předlohy byla obsazena do hlavní postavy černovlasé Johany Ovšené, svobodné činorodé matky, která díky absenci mužského partnera trpí předsudky od většiny mužských obyvatel zapadlé vesnice někde v Prešovském kraji, zřejmě okres Humenné. Jednoduchý příběh popisuje mentalitu, kulturní prostředí a způsob života v tomto regionu, který je zdůrazněn použitím východoslovenského nářečí, jež je mnohdy pro českého diváka těžko srozumitelné. Hlavní dějová linie spočívá v příběhu Johaniny dospívající dcery Pavlíny (V. Jeníková), která po velmi krátké známosti otěhotní s vojákem z Čech, majícím už závazky s jinou ženou. Její matku ihned zachvátí obava, aby její dceru nepotkal podobný osud jako výsledek mužské bezohlednosti, jaký má ona, a když se nepovede osvědčenými metodami plodu zbavit, pokusí se najít své dceři partnera přes inzerát. Když se objeví vhodný kandidát Štefan (L. Paulovič), který jak se ukáže později, platí alimenty na dvě děti, a chystá se svatba, Pavlína potratí. V dalších rolích tohoto nepříliš dramatického filmu se objevila pohledná M. Logojdová jako Johanina kamarádka Josefka či P. Staník v roli Johaniného občasného milence Bertyho. Zaujala mě hudební melodie zřejmě lidového původu, která se nesla celým snímkem. Dílo, které je pojato spíše jako obraz východoslovenského života, od představitele nové československé filmové vlny Štefana Uhera hodnotím podprůměrně, neboť jsem postrádal jakýkoli dramatičtější moment a tím pádem může film začít nudit a působit nezáživně a zbytečně, obzvláště pokud jednotlivým představitelům není pořádně rozumět. V porovnání s režisérovými staršími a slavnějšími filmy např. Tři dcery spatřuji obrovský kvalitativní rozdíl ve všech směrech. (13.12.2019)

Než jsem pochopil, že obtloustlá modrooká blondýnka je dcerkou dvou vyhublých romů, byl film za svou polovinou...Na tomto filmu je vidět národnostní průměrování v hodnocení. Slováci tomu mažou body jak Puček a spol. Viktorce za Horníka, kdežto česi se drží při zdi. Ještě že jsme se v třiadevadesátem rozešli, vždyť jsme tak rozdílní :-). (01.08.2012)

Šak sem tomu nerozuměl ani hovno. Šak totam nedali ani titule....šak sem blavak, boha nééé....šak su dnežka jak tá tečerová...totá Margita? Totá, totá...Šak macer švárna víc jak cera....žena bez chlopa, toť tragédia...Uher na ľudovejšiu nôtu, ako sme zvyknutí, avšak nie povrchne. Z toho vyplýva aj obľúbenosť hlášok u slovenského národa. Niektoré scény sú geniálne, napríklad mizanscény, kde vidíme viacero vecí a dejov naraz, ktoré sú nejakým spôsobom prepojené. Lenže príbehovo trochu slabšie a nie dotiahnuté, ako by si to o pokračovanie priam hovorilo. Lenže Uhrovi asi išlo práve o divákovi fantáziu, ktorá by mala príbeh v jeho hlave sama uzavrieť. (01.01.2014)

Nemám problém s uverením, že mnoho z toho, čo sa odohráva vo filme, Milka Zimková buď zažila alebo sa to dozvedela od dôveryhodných osôb. Je to uveriteľný film, je najmä o Východniaroch, ale pritom nie je protivýchodniarsky tak, ako Hoří má panenko nie je filmom protihasičským. Je to film o opakovaní životných osudov matky a dcéry, film o peripetiách života v nejakej dedine na Východnom Slovensku. A je to film dobre zahraný, vynikajúco a citlivo zrežírovaný a nasnímaný, film s dobrou hudbou. Čítal som kritiku použitého jazyka, ktorý nie je ani zo Šariša, ani zo Zemplína, ale je akýmsi východniarskym esperantom. To neriešim, skôr mám pocit, že tento film potrebuje titulky už pri premietaní od Popradu na západ. (09.01.2015)

Kdo není z východu Slovenska, tak prý film moc nechápe, anžto vychodniari jsou prostě jiní, kdo je z Česka, ten ho asi nejen nemá šanci pochopit, ale moc šancí nemá ani rozumět - leda by rozuměl polsky a slovensky zároveň. Dobrá, ač jsem nerozuměl zcela všemu, ocenit musím komplexnost zpracování - něco mezi sociologickou studií a folkloristickým či národopisným snímkem z šarišského venkova, ale navíc fimově (míněno umělecky) zpracováno a okořeněno jistou dávkou osobité poetiky (Uher, Štúr). Milka Zimková zahrála excelentně a ostatní naprosto zastínila - přijde mi, že ona jediná jakoby byla doma (taky že jo). Silnější 3*. P.S.: Titulky, byť slovenské, se hodí :-). (08.10.2011)