Ještě jste nic neviděli

Pas mal. Převést divadlení hru do světa filmu vždycky přináší riziko. A i když se to třeba nakonec povede (z nejnovějších například Coriolanus, Bůh masakru), přece jen tomu něco chybí. Ještě jste nic neviděli má skvostné obsazení, dobrou předlohu a zajímavou myšlenku. Bohužel opakování scén je zezačátku kouzelné, později (zvláště při dlouhých scénách) otravné. Líbily se mi zejména významové posuny v jednotlivých provedeních, kdy na počátku všeho stojí řecká tragédie a na konci jakási performance se sudy. Úmorná je stopáž a zejména to, že se příběh příliš drží Euridiky a Orfea, toho malého človíčka, co trpí svým životem. (24.11.2012)

Ano, snímek je dost divadelní, ale já to rozhodně neberu jako mínus. Určitá stylizovanost a teatrálnost mně právě v dnešních filmech chybí. Snažíme se o vyobrazení tak věrné reality až je dílo naprosto odtažité. Ještě jste nic neviděli se vás dotkne na těch nejhlubších místech. Musíte ovšem replikám věnovat plnou pozornost a určitě musíte mít na film i náladu. Věřím, že když bych viděla asi film v jiném duševním stavu, tak by mě nudil. Mínus, které pociťuji, je hlavně v rámci příběhu (pozvání herců k nové inscenaci na přání zesnulého režiséra… i když nám je asi jasné, že je je to jen na oko)- ten tam sice je, ale ne na tolik, aby nás nějak zaujal a abychom z něj chápali závěr. V této podobě je tam v mých očích poněkud zbytečný. Přivítala bych posílení jeho podstaty, tam mi něco prostě chybí (27.11.2012)

Několik bývalých herců se po smrti slavného dramatika sejde na horském sídle, kde začínají spontánně hrát jednu z jeho her. Pro milovníky divadla nesmírně působivý film o jednom velmi poutavém představení; pro ty, kteří mu neholdují, asi nudně komorní snímek, ve kterém postavy lehce přehrávají. Řadím se k těm prvním. A i když mi lehce unikl význam posledních scén "po návratu do reality", nic to nemění na tom, že mě příběh Eurydiky a Orphea pohltil podobně jako Caesar musí zemřít. A jen na okraj: Výběrem titulkové písně mi pan režisér udělal obrovkou radost; slyšet Franka Sinatru v kině je zvláštně podmanivé. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (07.07.2012)

Snivé, kouzelné i smutné; Resnais. Skvělé herecké výkony, podmanivá hudba, střih, hra s pohybem po scéně a s mizanscénou (barvy a vlakové nádraží, různorodé pokoje), propojení divadla, filmu a opět divadla. A především: Eurydika. Zacyklení do sebe. Přítomnost, současnost, minulost a jeden velký příběh na pozadí jiných. You Ain't Seen Nothin' Yet. (07.07.2012)

Tolik dobrých herců a taková nuda? MFF jsem v roce 2012 neodstartoval štastně ( nicméně to byl nejslabší kus, takže vlastně dobře, že jsem ho měl hned za sebou :-)). Jistě na tom má podíl i častá diskrepance mezi obrazem a titulky. Francouzštinou žel nevládnu a člověka hodně otravuje, když musí hlídat, jestli jsou titulky pozadu či napřed... Příběh sliboval mnohé. Ano, láska a smrt jako silné téma. Ale jen jako dekor pro odehrané divadelní představení? Prostě mě to nechytlo. ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)