Shōwa monogatari

Nostalgická rodinná kronika Showa Monogatari zatáhla diváka někam do roku 39 éry Šówa. Ale neztratíte se, to není žádná doba středověkého temna, ale rok 1964. Takový docela nudný nezajímavý rok: číňani si vyzkoušeli jadernou zbraň, v SSSR nastoupil Brežněv, rozpadla se středoafrická federace, pokračovaly vesmírné závody, bojovalo se na Kypru, oficiálně se zrušila rasová segregace v USA, umřel Džavaharlál Nehrú, zuřila válka ve Vietnamu, jednalo se na druhém Vatikánském koncilu, ukradli Hvězdu Indie, střílelo se v Katanze a Dr. Martin Luther King dostal Nobelovu cenu míru. Vlastě to nevypadá tak nudně. Ale jen máloco by mohlo zajímat kluka ze základky, jenž tu hlavně hrdinní. Ovšem letní olympiáda v Tokiu by jej zajímat mohla. +++++ Tu práci s nalezením ukazatelů dějinných pohybů jsem si nedal jen proto, abych dokázal, jak to umím s wikipedií. Chtěl jsem se jen vcítit do myšlení autorů, kteří zjevně učinili totéž, leč orientovali se mnohem lokálněji, na Japonsko, Tokio a dokonce čtvrť, v níž rodina bydlí. +++++ Neučinili tak nejspíš proto, aby vdechli svému příběhu atmosféru minulých let nebo se pokusili rekonstruovat minulost za účelem sdělení něčeho o lidech, něčeho, co v této době zřetelněji než v naší vystupuje, vyplavuje se na povrch v nepřehledných proudech dějin a světélkuje v mlze minulosti. Spíš se mi zdá, že rodina slouží své době, aby na ni mohla ukazovat: "Tamhle staví šinkansen. Ejhle, elektronika se rozvíjí. Do Ameriky už se běžně létá. G.I. Joes tu pořád jsou. Bude olympiáda." +++++ Nenápadně předkládají člověku ta data, jak psovi tabletku do kusu steaku. Jedno pro dobro diváka, druhé psa. Ale jejich rodinné kronikaření zavání určitými zjednodušeními, určitou přejedenou modelovostí. Přespřílišným zprůhledněním postav, jejichž jednání se vždy vysvětlí tak, že při vypointování chápeme jednání každého vždy dokonale, tak, jak by se nám v reálu nikdy nepodařilo. To dokonalé pochopení svádí k vynášení soudů: "Ta je špatná, jde jí o prachy. Ten je dobrý, stará se o rodinu, ale občas mu rostou povinnosti přes hlavu. Ten je dobrý, má rád sestříčku i bratříčka, trochu vztekloun, nezbeda a trumbera, ale z toho vyroste." +++++ Že si vystačím s pár slovy a nemám pocit, že jsem něco podstatného vynechal, něco, co bylo ukázáno, ale je to na mě docela složité, vede moje myšlenky k závěru, že postavy opravdovou hloubkou neoplývají. Přitom zažívají situace reálného života, ne že ne. Jejich řešení se ale díky formátu a absurdní potřebě spoustu zápletek otevřít i uzavřít v rámci jednoho, dvou dílů, odehrává ve svého druhu zkratce. Zkratce, kterou determinuje potřeba nic nevynechat, nabídnout diváku ucelený sled kauzálně propojených událostí. Ukázat celistvý obraz, nic neponechat jeho domýšlení. To ale vede ke zjednodušení samotného dění. +++++ Přesto nelze označit Showa Monogatari za mizerný seriál. Cítím za ní snahu opravdu nabídnout život rodinny v celé jeho komplexnosti: hledání lásek, plánování dospělého života, dětská dobrodružství i rodičovské obavy. Viděny díly 1-4. (20.08.2011) (menej) (viac)