Obsahy(1)
Opera Čert a Káča je jedním z pozdních jevištních děl českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Napsal ji v roce 1899 na libreto učitele a literáta Adolfa Weniga. Premiéra opery se konala v Národním divadle v Praze 23. 11. 1899 pod taktovkou prvního kapelníka Adolfa Čecha a v režii ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta. Příběh o chytrém ovčáku Jirkovi, drzém vesnickém děvčeti Káče a oklamaném čertu Marbuelovi je založen na české lidové pohádce, kterou do své sbírky literárně zpracovala Božena Němcová. Libretista Wenig děj upravil v rámci dobových hudebně-divadelních konvencí do tří velkých jednání (ve vesnické hospodě, v pekle a na zámku), některé situace či dějiště vynechal a spolu s Dvořákem naopak do děje zasadil několik prvků typických pro výrazivo romantické opery, např. balet (Valčík v 1. jednání a Pekelný tanec ve 2. jednání) či velkou melancholickou árii Kněžny na začátku 3. jednání. Jinak ovšem Dvořák postupoval v duchu moderních hudebně-dramatických zásad a postupů programní hudby. Skladatel napsal tuto operu jako jednolitý prokomponovaný tok s důrazem na lehkou, svižnou a melodicky výraznou deklamaci. Hudební jazyk založil a rozpracoval na několika příznačných motivech, které geniálním způsobem melodicky, rytmicky i instrumentačně obměňuje. Tím se Čert a Káča zásadně odlišuje od předchozí Dvořákovy operní tvorby, sledující převážně ještě zastaralá schémata velké francouzské opery (oddělené árie, ansámbly a sbory). Svůj podíl na kvalitě tohoto díla má nepochybně i vtipné a literárně neproblematické Wenigovo libreto. Scéna a kostýmy Adolfa Borna propůjčují inscenaci nezaměnitelný punc tohoto originálního a oblíbeného výtvarníka. V roli Káči vystupuje mj. mladá sólistka opery Národního divadla Kateřina Jalovcová. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (1)
Opravdu půvabné zpracování Čerta a Káči s krásnou pohádkovou atmosférou (roztomile nápadité kostýmy a scéna Adolfa Borna, který se samozřejmě vyřádil hlavně v pekle) a skvělými pěveckými i hereckými výkony. Především tedy Kateřina Jalovcová v roli rázné Káči a Luděk Vele jako čert Marbuel ukazují, že mají pro komiku velký cit. Navíc je jim, stejně jako jejich kolegům a kolegyním, krásně rozumět. Dvořákova hudba je samozřejmě stále neskutečná a orchestr ji podává přesně tak, jak ji podávat má, a Národní divadlo mě potěšilo i tím, že nemělo potřebu operu jakkoliv aktualizovat nebo obohacovat o cokoliv nadbytečného (ne, ani pes, myš a kočka pojíždějící po jevišti mi nevadili, naopak k celému tomu pohádkovému pojetí přesně seděli) či nedejbože lascivního - ovčák Jirka bránící se pohledu do kněžnina výstřihu myslím úplně stačí. ()