John na konci zemře

Jasný důkaz toho, že by smažky neměly psát scénáře. A když už je napíšou, měly by tyto zůstat ležet na pochcané podlaze zaplivaného squatu. Přitom to při autorově nájezdu začínalo tak svižně a vtipně a prvních dvacet minut dávalo docela naději na originální kousek. Pak ale sníh zabral naplno a následovalo dalších osmdesát blábolivé pičózy Coscarelliho, patrně vydařeného, privátního výletu. Ale já to chápu a nedivím se, že se toužil podělit. Například takový já jsem jednou kdysi zkombinoval Kedlubnový Bolls s pikem, když zrovna probíhalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Někdy uprostřed noci mě pak navštívil Ole Einar Bjørndalen! Nejdříve jen tak chvíli stál ve svých přiléhavých, rudých pitkáčích a s divným výrazem ve svém jinovatkou pokrytém, neholeném obličeji na mě s despektem zíral, jak schouleně ležím na podlaze. To bylo ještě v pohodě. Pak mě ale z ničeho nic začal píchat ostrým koncem hůlky do břicha a strašlivě na mě ječel, ať se, kurva, neválím jako pytel sraček, mažu se okamžitě vyblít a ihned táhnu do stopy. Norsky!!! Myslím, že se mě tenkrát dokonce snažil kopnout do hlavy, ale naštěstí si nesundal běžky, ty se mu šprajcly o noční stolek a svalil se vedle mě. Pak už nevím, probral jsem se s hlavou v míse, a když jsem konečně vytáhl z huby ten tenisák, oholil jazyk a dopotácel jsem se zpět do pokoje, Ole už tam nebyl. Asi vyběhl beze mě, protože chtěl být zase první, hajzl soutěživý. No řekněte sami, nestojí zato, sdílet takové esoterické zážitky s ostatními narkáči? (27.03.2013)

Tak tohle šlo hodně mimo mě. Neskutečně překombinovaná smršť nápadů bez jakékoli koncepce a pravidel, ze které má člověk jedině tak pocit, že se režisér a asi i celý štáb zdrogovali a tohle při tom tripu natočili. No jo, jenže já drogy neberu, zfetovaný jsem u toho taky nebyl, vtipné mi to nepřišlo, zajímavé to bylo jedině tak prvních 10 minut a jinak jsem se celý zbytek filmu příšerně nudil. Je to sice jeden z těch hodně divných filmů, ale co s tím, když mě ničím nezaujal, neměl mi co nabídnout a celkově mi přišel ještě otravnější, než Strach a hnus v Las Vegas. Ale tak aspoň že tu hrál Paul Giamatti... 1* (27.02.2021)

No, řekněme, že už kniha byla dost ujetá a naprosto mimo. Ale ve finále z naprosté ujetosti dokázala vytáhnout tak přemrštěnou změť kravin, že jste častokrát umírali smíchy, nebo naopak hnusem. Film se sice snaží o přehnanost, ale ve finále mu to moc nejde a spousta vtipných scén chybí a jsou nahrazeny nemastnými, neslanými nic moc scénami. Jedna hvězda snad spíše ze soucitu 20% (04.05.2017)

Co naplat. Coscarelli je prostě nezávislák. Dělá si filmy po svým a ne každýmu jeho styl sedne. Já musím každopádně prohlásit, že řada dnešních renomovaných tvůrců nepobrala tolik talentu jako on. To je prostě bez diskuze. Jenom už asi opravdu nedostane nikdy šanci předvést se při nějakém papírově áčkovém filmu který by mu přinesl i oficiální uznání mimo to, že patří mezi nejkultovnější trashové tvůrce. Každopádně tato ulítlá vyjetá a těžce nezávislá ptákárna má určitě cosi do sebe i když to nedokážu přesněji specifikovat.75% (31.01.2014)

Každý kdo užije novou drogu zvaná "Sojová omáčka" zemře. A nebo získá parapsychické schopnosti. Případně oboje dohromady. John se rozhodne svůj příběh a zkušenosti odvyprávět investigativnímu novinářovi (Paul Gaimatti)... Velmi neobyčejný film, při kterém jsem měl bohužel tu smůlu, že jsem jej sledoval zcela střízliv a ani žádné drogy mi v těle neputovaly. Jinak bych byl pravděpodobně nadšen, a to že scénář je slátanina několika mnoha více či méně povedených příběhů, které navzájem drží jen sojová omáčka, by mi asi nevadilo. Takhle mohu snad jen říct, že herecký potenciál Paula Giamattiho byl krutě nevyužit a těch pár světlých momentů, kvůli kterým bych byl ochoten tento film někomu doporučit, nestálo ani za řeč... (17.02.2013)