47 roninov

Přiznám se, že jsem nikdy nějak zvlášť neinklinoval k fanatickým škrkavkám v kimonu s bušidó kodexem, který se sice tváří strašně čestně, ale paradoxně je nepěkně na palici... tedy snad v pubertálním mládí, ale to se nepočítá, hormonální změny v rachitickém těle jsou poměrně extrémní záležitostí a vychýlení zdravého rozumu snadné, navíc karate je svinstvo, jak ví každá evropská babička kopající hovno pod postel. Tedy jsem po skončení barevných ostrovních cingrlat pod knutou despotických šógunů sečetl, zhodnotil a odběhl si opláchnout penis hypermanganem, po prokapání oka borovou vodou a vypláchnutím tlamy rumem jsem dospěl k názoru, že tři pizdy jsou hodně a nekompromisně jednu katanou uťal. Já si prostě myslím, že to mají z těch ryb a jednou vydám vědeckou práci, která bude pojednávat o vlivu jodu na centrální nervovou soustavu, která pak nutí skelet, aby se servilně klaněl před každým čuramedánem, který si nezaslouží ani pochcat… Neplést se slušností, hrdostí a peytl ví čím ještě. Leda hovno! Japonská krutůra mě prostě míjí, tedy jsem velmi objektivně neobjektivní, a i když se zdá, že pověst o čtyřiceti sedmi samurajích je veskrze chlapská, heroická a ptáka topořící podívaná plná cti a hrdosti, pak je to pravda jen zčásti, druhá půlka je totálně blbá a blbější. Pokud mám hovořit k filmu, hrozně, ale šíleně jsem se nudil, závěrečná šípovaná, kudlovaná a sekaná byla sice ok, ale bylo toho málo, a když už mohl do rvačky zasáhnout se svým celým metrem a půl okovaný postrach z tábora padouchů, trčícím nad všemi jak hora Fudži, zrádní, šikmoocí trpajzlíci ho vyhodili do vzduchu…no, k hovnu. Opět zkrátka spíš pro děti, které se u každého Hobitka počurávají do šusťáků, fantasy mě nebere, ale byl bych ochoten udělat výjimku… ovšem to zazdily cupitající mořské Anny, cože konkubíny??? Jak asi roztáhnou nohy, he? Taky mi tam chyběl ňákej bílej xicht, či alespoň historicky přesný negroameričan. Jenkijové jdou zřejmě do sebe a Pearl Harbor pomstí rafinovaněji. Přesto kravina. (29.04.2014)

47 roninov je enormne divný film. Začiatok nie je zlý. Potom nastane armageddon. Dotáčky sú na filme poznať. Predpokladám, že pôvodne Reeves nebol až tak uprednostňovaný na úkor ostatných samurajov. Nechýbajú čudesnosti (minimálny priestor pre výrazné postavy z plagátov: gigantický samuraj, potetovaný kostlivec v prístave, Reevesov „otec“), nepochopiteľný mix žánrov (od historického eposu cez precítenú medziľudskú drámu až po vyložene tupo spracované rozprávkové motívy), nejasnosti ohľadom toho, akého diváka tvorcovia chceli osloviť (v jednej chvíli má byť hlboko oslovený rituálnou samovraždou hrdého muža, v inej sa má smiať komickému obéznemu samurajovi píliaceho strom), chaos v počtoch (47? To ťažko, väčšinou ich je na scéne 15), ťažkopádne zvraty (šialene komplikovane vymyslené dôvody a spôsoby, ako niekoho prinútiť k harakiri alebo ako sa dostať k zopár desiatkam mečov), zúfalá snaha strhnúť pozornosť aspoň počítačovými trikmi (viacero postáv je úplne zbytočne a nezmyselne vytvorených počítačmi, pritom by stačili masky) a nelogické správanie (Reeves v úvode na love v lese vidí čudne sa správajúcu bielu líšku s dvojfarebnými očami. Neskôr uvidí konkubínu s rovnakými. Pomerne logicky dôjde k záveru, že je to čarodejnica a teda predstavuje nebezpečenstvo pre jeho pána. Uteká s informáciou k vodcovi samurajov. Ten situáciu uzavrie tým, že Reeves trepe blbosti. Podotýkam, že dej sa odohráva v univerze, v ktorom čarodejnice relatívne bežne existujú.). (17.01.2017)

Velkolepá efektová maškaráda, která na první pohled zaujme nádhernými kostýmy, lokacemi i zajímavým hereckým obsazením. Osobně mě ovšem 47 Ronin hodně zklamal a to nejen díky lámané angličtině, která mě prostě k filmu o Japonsku nesedí, ale hlavně díky snaze vyvolat hollywoodskou velkolepost na úkor zachycení atmosféry starého Japonska a kodexu cti samuraje. Za tou vší americkou efektovou pozlátkou se skrývá pouze zmatený průměrný fantasy příběh, který se inspiroval ve slavném stejnojmenném Japonském filmu - viz komentář Tsuki (21.03.2014)

Vyprázdněný rádoby exotický blockbuster, jehož zpracování má diváka střídavě buď za debila, nebo za nenáročného ignoranta. Mimochodem, řeči o atraktivitě dálno-východní historie/fantazie či o pronikání asijských témat do západního zábavního průmyslu jsou malinko zcestné. Když si stopadesátikilová blonďatá mamina vezme kimono, nestane se z ní nějakým zázrakem gejša - bude to pořád stopadesátikilová blonďatá mamina. Ve srandovním županu. (29.12.2014)

Do dokonalé přímky vystříklej příběh ze země vycházejícího slunce, kterýmu dodávají punc stravitelnosti fantasy intermezzy, jichž by však člověk znalý trailerů očekával sakra povíc. Na prostředí japonské kultury jsem si po chvíli zvykl, ale na dvouhodinové stopáži mně místy musely vypomoct sirky vražený mezi víčkama. Za podívání 47 róninů stojí, což o to, ale nenechte se zblbnout přepáleným PR, protože víc jak mírňoučkou a jednoduchoučkou pohádku se třema fantasy scénama prostě nedostanete. Spektákl do 15 let. 65% (22.03.2014)