Chico a Rita

Pokud nejste fanoušky jazzu podobně jako já, asi vás na Chico & Rita kromě grafické stránky nic nezaujme. Příběh je totálně o ničem a tak tu máme dvě stránky, dle kterých můžeme tento animák hodnotit. Tedy grafika, která jakoby z oka vypadla ručně kreslené pc gamese Brocken Sword a již zmiňovaná hudební složka. Ze začátku mi klavírní tóny nevadily, ale postupem času už mi lezly na nervy. V podstatě zde ale není nic, o co by se dalo "opřít" a citové napětí taktéž nefunguje...ale je se na co dívat. 20% (12.05.2011)

Film, kde není potřeba složitějšího příběhu protože forma je dokonalá. Nic neviděného, převratného - vše přesně stylizované do rytmu jazzu, který strhl dobu. Tento film si může dovolit klasický příběh protože on není rozhodující, není záměrem tady diváka něčím překvapit. Naopak záměr dostat jej do naprosté pohody se myslím velice povedl. Ochutnávka kubánské atmosféry nočních klubů, divokého nevázaného života a rytmů, jimž buď podlehnete nebo ne. V druhém případě není film pro Vás. Viděno na festivalu španělského filmu La Pelicula, Praha 16.2.2012 (17.02.2012)

Nezajímavé střetávání se bezkrevného pianisty a otravné zpěvačky odehrávající se v sekvenci potkají se-pohádají-pomilují-rozejdou a tak stále dokola, které postrádá jiskru či aspoň kapku vášně a postupem času člověka svou předvídatelností vyloženě ubíjí. A výtečná jazzová hudba sama film bohužel zachránit nedokáže. (03.03.2012)

Krásná, krásná, krásná animovaná romantická pohádka pro dospělé. Miluju hudbu. Hudba je moje droga, moje vše, ale můj šálek kávy není country ani jazz a ani "latinoamericano". Jenže co má člověk dělat, když se pustí do kubánského filmu. Hold musí zatnout zuby. Ale tady to nebylo třeba. Caliente tóny jazzu kudrlinkovaly od začátku až do koce jako tančící vlnky na moři. Pohlazení po duši, vzpomínky na vlastní životní lásku naběhnou snad každému divákovi a pár slziček závěrem. Co by se mohlo dopilovat, byl určitě konec filmu. 10 minutek navíc bych i uvítala. Například vysvětlení jak dožil kamarádíček Ramon a odhalení intrik zazobanečka Američánka z New Yorku. Ale i tak, nemůžu sklouznout s hodnocením dolů ke 4 hvězdičkám, bezpochybně 5*****. (12.03.2018)

Woody Allen by jednou rád natočil film o svém oblíbenci Sidneym Bechetovi a neworleánském jazzu vůbec, ale ví, že potřebných sto a více milionů dolarů mu na to nikdy nikdo nedá - autoři Chica a Rity nalezli řešení (efektivní a zároveň i efektní) tohoto problému v tom, že si drahé dobové lokace prostě namalovali... A také jsme se posunuli o pár dekád později, kdy nejžhavější přísadou v tavném kotlíku jazzu byla řádně pikantní omáčka (salsa, chcete-li) z Kuby. Čtu tu stížnosti na tuctovost příběhu, kterým rozumím, ale podle mého tu slouží spíše jako záminka pro rekonstrukci oné éry a k verbalizaci alespoň některých emocí, které v člověku hudba může vyvolat. Chápu nicméně, že lidí, kteří si tento kousek užijí tolik jako já, nebude asi kdovíkolik (pokud jste poznali alespoň onoho "pianistu v divném klobouku", jehož jméno ve filmu nakonec vůbec nezazní, a víte předem, jaký osud čeká Chana Poza, jste na dobré cestě). P.S. Vedle boxu, do kterého toto píšu, se na mě zpod titulku "Mohlo by se ti líbit na DVD" zubí Alvin a Chipmunkové. Je mi jasné, že je to pravděpodobně generováno automaticky podle nějakých tagů - pokud by však snad někdo náhodou právě hledal argument do debaty, zda může umělá inteligence plně nahradit často chybující lidský faktor, názornější příklad mě momentálně nenapadá... ;-) (26.02.2012)