Podzim Cheyennů

Dle mého názoru byla ve filmu zcela nadbytečná scéna s Wyattem Earpem. Bez této scény, která tu působí rušivě, by se příběh naprosto obešel, film by se zkrátil a získal několik bodů navíc. Je to zajímavý snímek, označení western tu není úplně výstižné, spíš to je historický film, i když ve westernovém balení. Jsem si vědom toho, že čtyřmi hvězdičkami mírně přidávám, spíš je to na 70%. (07.04.2008)

"I pes může jít kam chce, jen Čejen ne!" Dne 7. 9. 1878 Čejenové pochopili, že jsou dlouhodobě taháni sliby bílého muže za fusekli, vyrazili na dlouhou pěší tůru z rezervace do domovského Yellowstonu a to neměli dělat. V Americe si přeci nemůže jen tak někdo trvat na svých právech. Takže vojáky na ně, bulvár na ně a vlastně všichni na ně! Jenže v tomto snímku jsou indiáni ti dobří, bílí jsou vesměs svině a divák si může dějiny Ameriky vyzkoušet z pohledu rudé kůže. Mne to tedy poměrně zaujalo, ale na můj vkus to bylo příliš dlouhé, takže si po nějaké době patrně vzpomenu již jen na legendární výzvu sedícího Wyatta Earpa k souboji: "Tak vystřelte, já se pak přidám." (13.01.2016)

Téma, které si Američané nepříliš rádi připomínají a westernový nestor John Ford měl být tím nejpovolanějším, kdo by jím nastavil zrcadlo. Nevím, jakého přijetí se dostalo filmu ve Státech, ale na mě přílišný dojem neudělal. Fordovi slouží ke cti odvaha být na straně Indiánů, což byla tehdy svým způsobem novinka, ale dělá to vše strašně rozvleklým a tudíž uspávajícím stylem. Výprava je určitě působivá, ale záběry na pustinou se plahočící Indiány brzy omrzí. Díky roztahanosti zapadají i solidní herecké výkony. Tím pádem asi nejnezapomenutelnější pro mě bude scénka z Dodge City, kde Wyatt Earp a Doc Holiday v klidu hrají karty a nějací Čejeni je vůbec nezajímají. Paradoxně tahle pasáž nemá z filmem takřka nic společného. 50% (02.02.2014)

Klasické dílo americké kinematografie hraného filmu. To je to první, co člověka napadne, když se dívá na záběry tohoto zralého Fordova díla. Pomineme-li filmové kvality, jimž sluší vůle po uměleckém dokumentu, vidíme před sebou skutečnou americkou historii tzv. rekonstrukce, tj. doby, která následovala po občanské válce šedesátých let předminulého století (záběr na Lincolnovu podobiznu není v žádném případě náhodný). Americká skutečnost, skutečnost země, která chtěla být a do značné míry stále je demokracií, je drsný. Drsný drsností románů Fenimora Coopera, drsný nezkaleným pohledem na vnitroindiánskou skutečnost, drsný odstíněním zájmů demokracie a velkokapitálu, drsný utrpením čelenských žen a dětí. Jednu ze svých nejlepších rolí tu předvádí Caroline Bakerová. Relativní happy end, jímž film končí, nevyznívá proto ani hluše, ani prázdně; je prodchnut Fordovou humanistickou vírou ve vítězství toho lepšího v americké demokracii. Pojetím se vnějškově blíží ruským filmům; neškudlí s časem, nebojí se jít i do popisné hloubky. Co jiným může vadit, u mně vyvolává pocit hlubšího srozumění s americkou historickou skutečností. (20.03.2016)

John Ford nestratil nič zo svojho režijného umu ani v 60, rokoch. Jeseň Čejenov je v tom najlepšom zmysle slova fordovský. Krásne prírodné širokouhlé scenérie, epická výprava a kvalitne napísaný, príťažlivý príbeh. Samozrejme nám môže byť sympatické, že kriticky reflektuje svoju westernovú filmografiu a robí to myslím dôsledne. Väčšia dĺžka podľa môjho názoru k podžánru road movie tak nejak neodmysliteľne patrí a preháňať sa spoločne s Čejenmi a americkými vojakmi dva a pol hodiny po rôznych kútoch americkej prírody nemôže milovníka žánru nudiť. Len škoda, že Wyatt Earp v stvárnení Jamesa Stewarta je iba krátka, epizódna úloha. (10.03.2017)