Anorexia mentalis

Domnievam sa, že tento televízny film dosiahol vysokú úroveň kvality vzhľadom na slovenský audioviziálny tvorivý marazmus v 90. rokoch. Občas iritujúci ale civilný výkon hlavnej predstaviteľky, miestami trápne dialógy, ale zato neuveriteľne priamočiari ťah na bránku a naozaj úprimná snaha o analýzu problému spôsobili, že si tento film cením. Je len škoda, že natočiť rodinný film o duševnej poruche si za socializmu nikto netrúfol. (08.01.2011)

Je fajn si pripomenúť, ako svet vyzeral na začiatku deväťdesiatych rokov. Ale to len na začiatku, potom sa film mení na skutočnú drámu, síce trochu ťažkopádnu, ale v rámci televíznej inscenácie prijateľnú. Anorexia je vraj o tom, kam vedú dobre mienené rady, nevinné poznámky alebo nevhodné darčeky. Film mal splniť asi aj náučné poslanie, to sa určite podarilo. Ale na to, akí herci sa tam objavili som čakal lepšie predvedené dialógy, Monika Hilmerová však nesklamala. Najviac ma zaujali scény z pohľadu prvej osoby, často až hororové. –––– Prečo všade pcháš tie priesvitné baby? – Prečo? Pre mňa sú mojou predstavou krásy. (27.01.2016)

"Ty si sa zbláznil, dať vlastné dieťa do blázinca?!" Nová doba si žiada nových ľudí, pokiaľ možno dokonalých. O to sa snaží končiaca ôsmačka/začínajúca gymnazistka Hilmerová, stíha byť žiačkou s vyznamenaním, chodí na angličtinu a stíha aj aerobik. Kazí jej to vlastná psychika precitlivelá na poznámky spolužiakov a tiežperfekcionistickej matere Studenkovej ohľadne telesných objemov a veľkostí oblečenia, až z toho uteká na záchod a vrhá do misy guláše a francúzske zemiaky starostlivo vyvárajúcej babky Prechovskej. Skutočný stav vecí správne zhodnotí až lekár-odborník otec Dočolomanský po návrate zo zahraničnej stáže a pohotovo potomkyňu nechá hospitalizovať na psychiatrii, kde sa ju pokúšajú proti jej vôli dostať do správnych koľají. Inscenácia z krátkeho obdobia po prevrate, kedy v slovenskej televízii ešte vznikala dramatická tvorba, niekedy trošku kŕčovito reagujúca na problémy nových časov, dialógy občas ťahajú za uši, konfekcia a frizúry občas prinútia zdvihnúť obočie, ale duch doby je zachytený. Herecky je to ovšem skvostné, mladá Hilmerová je vynikajúca, ostrieľaní hereckí bardi taktiež a mám dojem, že jeden zo spolužiakov bol mladý Labuda, aj keď v titulkoch jeho meno nefiguruje. Mínusom sú doprovodné pesničky od bývalého klávesáka Teamu. Štyri prsty do krku. (29.06.2023)

Na televizní produkci to nebylo špatné, očekávala jsem to mnohem horší. Bavila mě babča (starka), který ale dávali všichni z rodiny dost zabrat, hlavně frackovitá vnučka, která byla fracek, ještě než začala mít problémy. Tenhle skromný snímek na svou dobu celkem slušně a výstižně ukazuje, jak anorexie může a často vzniká - z "nevinných" (v uvozovkách, protože jsou spíš hloupé a zbytečné, kdyby sí je rodiče/přátelé/rodina odpustili, žádnou újmu by neutrpěli, bohužel, lidé asi mají v sobě neustálou potřebu dění kolem nich komentovat...) poznámek, které někdo utrousí jen tak mimochodem. V naprosté nevědomosti, co to může spustit. Nicméně, zpět k filmu: Hilmerová je ve své roli celkem přesvědčivá, což na ten věk oceňuji. I ty vztahové záležitosti mezi mládeží jsou tam zobrazeny docela obratně a nekřečovitě. Tady je důkaz, že to jde, když se chce, a že mnohé pozdější filmy o problémech v dospívání, jsou oproti tomuto snímku přeceněné - zřejmě kvůli atraktivnějšímu obsazení, propagaci či čemu všemu. Škoda. (11.08.2016)

Důležitá slovenská televizní inscenace z doby faktického úpadku slovenského filmu. A o to je to cennější zážitek. Anorexie mentalis patřila mezi mladistvými 90. let mezi nejvýraznější ohrožení na životě. Osvěta měla teprve přijít. A toto byl první krok. Skvěle zahrané mladičkou Hilmerovu, která dokázala sehrát vše od nadějné studentky až po naprostou trosku. Rodičovských rolí se velmi citlivě ujali Studenková a Dočolomanský. Jen mne trochu mrzí, že se dodnes nezměnil přístup ke způsobu komunikace s rodinou a jídelníček, kterým se měla nemocná opět vrátit do života byla tradiční nemocniční šlichta. Na reprízách by se nemělo šetřit ani na Slovensku, ani u nás. (09.08.2020)