Goltzius a společnost Pelikán

Je docela zajímavý fenomén, že úctyhodní režiséři když přijdou do let, začnou točit podivné a často i celkem laciné prasárničky. Potkalo to Felliniho, Pasoliniho, poslední větou celého Kubrickova díla je ,,Let´s fuck"; z českých zástupců pak můžeme jmenovat Menzela nebo Olmera. A zdá se, že se k nim přidává i Peter Greenaway. Ale kdyby to vždycky dopadlo aspoň takhle! Pravdou je, že těch ,,kundiček, koziček a ptáků" je tu trochu příliš a stopáž je vzhledem k tomu, jak málo se toho odehraje, přepálená. Film má ale zároveň tak strhující výtvarnou stránku, že je možné mu ledacos odpustit. Oprýskaná tovární hala a v ní dekadentní kulisy; zrada, vášeň, erotika (v jednu chvíli dokonce pornografie - je zde zachycen penis v erekci), smrt. Načančané baroko se potkává s brechtovským kabaretem ve fascinujícím filmovém zážitku. I takhle by mohly znít slogany na plakáty... Když chce jedna z postav vyhnat společnost Pelikán od dvora, protože je pohoršená její obscénností, říká na to principál: ,,Jste pohoršený, chcete nás zrušit. Ale z představení jste neodešel." Je to tak trochu režisérův triumf nad divákem. Při projekci na LFŠ v Hradišti v 8:30 ráno jistě bylo mnoho diváků znechucených. Ale nikdo neodešel. (29.08.2014)

Po stylové stránce jsem se nestačil divit. S panem režisérem sice už nějaké zkušenosti mám, ale to, jak se výrazově projevil zde, mi docela vyrazilo dech (a třeba takhle „vymazlenou“ mizanscénu“ jsem neviděl už ani nepamatuju). Provokativní a ironický děj (stejné přívlastky se dají použít i na dialogy) však postupně paradoxně upadal do stereotypu; přijde 1 sexuální výjev, obecenstvo ve filmu (a naopak v kině) se nad ním ukájí, poté následuje obhajoba a trest, a tak stále dokola. Takže jsem se i při vší té vizuální potravě místy prostě nudil. Proto pouze lepší 3*, přestože jde po některých stránkách o velmi zajímavé dílo. (04.08.2014)

Pro mě typický příklad vleklé a zřejmě už nikdy nepřekročitelné tvůrčí krize dané povahou tvůrce - prostředků k tvorbě bude už vždycky dost, nápadů jakoby taky, ale něco tam chybí - asi důvod. Platí tu jednoznačně komentář k 3x3D od JitkaCardova - i Goltzius evokuje "úroveň neohrabané školní powerpointové prezentace, vizuálně připomíná nudnou cestu po 3D modelu nově projektované budovy před schválením komisí EU nebo pohyb po muzeu v laciné počítačové hře"... Dá se to ale pořád jakoby zakrýt erudicí, inteligentními hovory o "podstatě reprodukčních technik" a trochou té erekce. Doba fascinace z Prospera je ale dvacet pět let zpět. Chybí ryzost rituálu a i ten konceptualismus šustí po padesáti letech od vzniku prostě jen mediálně atraktivními úspěšnými grantovými loupežemi - zvláštní, jak i ta "nejmodernější technika" a "pornografie" může v rukou akademiků působit beztvaře, fousatě a nudit. (24.07.2014)

Nevšední zážitek. Erotické scény byly odvážné, ale nepřekročily mez, aby spadly do porna, jak se uvádí, že film je i pornografický - penis v erekci ještě nedělá z filmu porno, dokonce bych si přisadil, že tady je to spíš umění nežporno. Nahota prostě do tohoto díla patří, a když je někdo pohoršen se dívat na nahá těla, ať se na film Petera G., u kterého je to skoro samozřejmostí, nedívá. Jinak skvělé obrazy z historie a herci vynikající. Bavil jsem se a zíral celých 128 minut! (25.03.2021)

Greenway vždy potěší a okouzlí opulentní formulací díla a hrou s možnostmi formálního ztvárnění jeho vizí. Divadelně pompézní přemítání přesto jako by bylo autorovým monologem, hrou pro hru s patřičným množstvím možných proměnných. Goltzius (skutečný barokní grafik) a jeho společnost Pelikán mají na přání mecenáše prezentovat své pojetí sedmi hříchů na pozadí příběhů z bible. Oslava tělesnosti a její nutná obhajoba může začít... (03.08.2014)