Asterix a Obelix v službách Jej Veličenstva

Já nemám rád hrané komixy. Kresba je kresba a postavy skutečných herců tomu dají něco jiného, nepůvodního. A to i když jsou oháknutí stejně a mají kníry, na čepičkách křidélka atd... Pro děti je tenhle film ok, ale dospělého bude nudit. Bylo tam pár vtipných narážek na Brity, audit u Caesara mně také pobavil, ale toho dobrého bylo zoufalo málo a děj se táhl... za mne je to jen za dvě tuny čajových lístků. * * (02.07.2013)

No, rozhodně nejslabší ze všech dílů. Jakmile jsem se o tomto dílu dozvěděl, byl jsem naštvanej, protože se už potřetí změnil představitel Asterixe. Bral bych Claviera, ten byl nejlepší. Kromě toho je film jedna velká parodie a řekl bych, že v Británii to právě bude nejoblíbenější film, co tam kdy měli. Způsob, kterým totiž prezentují Brity je přinejmenším trapný a necitlivý. A navíc trapných sekvencí opět od minule přibylo. Ale i přesto je to pořád Asterix a Obelix a je to docela sranda. Je na každém jak film pochopí...45%...[07.11.2011_Cinestar_Liberec] (08.11.2012)

Rozhodně jsem to čekala o hodně lepší. Zážitek z kina byl spíš smích smějících se malých dětí, když zaznělo sprosté slovo nebo někdo někoho bouchl, což mě už vážně tolik nevytrhne. Ale zase nemůžu říci, že jsem se nezasmála, je tam spousta vtipných scén. Velké mínus, že se změnila většina velkých herců, ať už je to Asterix nebo Caesar. A dabing? Naprosto otřesný! (22.10.2012)

Snímok "Asterix a Obelix v službách jej veličenstva" je štvrté filmové dobrodružstvo dvoch svojráznych galských komiksových hrdinov a ich priateľov. Je evidentne jasné, že táto francúzska séria má výrazne klesajúcu tendenciu. Prvý titul z roku 1999 "Asterix a Obelix" bol svieži, vtipný, originálny. Druhé pokračovanie "Asterix a Obelix: Misia Kleopatra" za ním mierne zaostávalo. Trojka "Asterix a Olympijské hry" už za moc nestala, no a štvrtá časť "Asterix a Obelix v službách jej veličenstva" je takmer na hrane odpadu. Na ďalšie filmy s Asterixom a Obelixom už nie som zvedavý. * (13.07.2019)

Takhle při neděli jsem se zcela dobrovolně ("Kurva, taky bys je mohl sem tam někam vzít, ať furt nesedí doma a já můžu vyspat tu opici!") rozhodl, že poskytnu svým dvěma antikoncepčním selháním nějaké to kulturní vyžití. V hospodě už byly a probíhalo to docela poklidně ("Tati, kdy už konečně dopiješ, ať můžeme jít, je nám docela chladno, když nás ten pán odvedle poblil!"), a tak padla úplně přirozeně ("Chceme jít na Asterixe, jinak naprášíme mamce, žes zase chlastal!") má volba na kinematograf. No nekupte to! Třikrát stotřicet za lupeny, dvě kila za výživné a zdravé dobroty americké provenience, to máme šest stovek v prdeli během pěti minut a mělo li by se to opakovat, budu si muset nechat zvednout tu minimální mzdu! Ale stálo to zato! Bylo nás tam celkem asi deset, z toho další čtyři fakani, co hráli po kině hoňku a zkoušeli pohodlnost snad všech ostatních neobsazených sedaček. Mé děti LNB (Lehký Nedostatek Bití) syndromem naštěstí netrpí, a tak se celou dobu vzorně bavily. Až na pár odpustitelných výjimek. Pátá minuta - "Tati, já to vidím rozmazaně!". "Musíš si nasadit ty brýle, vole!". Sedmá minuta - "Tati, já si přes ty brýle nevidím do popcornu!". "Ježiš, tak si je na chvíli sundej, ne?!". "No jo, ale to zase budu mít rozmazané!". Trpělivě beru do ruky krabici se špatně vypukanou kukuřicí a naplněn otcovskou láskou ji cpu mladému do chřtánu. Dvacátá minuta - " Tati, mně se chce na záchod!". "Vždyť si před chvilkou byla!". "Jenže mně se chce ještě...". Nu, proč se trochu neprotáhnout, že ano! Na hajzl to je asi kilák. tak snad mi moc neuteče. Dvacátá pátá minuta - "Tati, mně se chce taky". "No to si děláš prdel!!! Před chvíli jsme tam byli!". "Jo, já vím, ale to se mi ještě nechtělo.". No co, pohybu není nikdy dost. Čtyřicátá minuta - "Tati, skoč nám ještě pro Fantu, už jsme dopili a máme žízeň.". " Vždyť jste toho měli každý litr!!". "No a co, ty nevíš, že mladý organismus musí hodně pít, aby měl v cajku ledviny a neskončil na dylajíze???!!". Při servírování jsem si docela slušně polil rifle. Nevadí, aspoň to zamaskovalo mé problémy s prostatou. Osmdesátá až stá minuta - Hajzlová etuda podruhé. Sto pátá minuta - "Tati, mě už to nebaví, kdy už půjdeme?". "Drž hubu a seď, za ty prachy to dokoukáš!" Sto šestá minuta - "Jenže mě bolí břicho!"..... Děti jsou prostě radost! A tak jsem si užil nesmírně příjemné odpoledne se svými pěstěnými budoucími dárci orgánů a kostní dřeně a jsem rád, že to byla taková pičovina, kterou ani nestojí zato komentovat. (24.10.2012)