For Colored Girls

"Máš to blbý, holka, protože seš černá!" jako by chtěl říct režisér Tyler Perry, s jehož angažováním do projektu to podle wikipedie nebylo tak úplně "čisté". Váhám jestli For Colored Girls označit za propracované drama plně odhalující nahotu lidských vztahů, nebo za veleukřičenou, nevyváženou a (mockrát nepochopitelně zdůrazňovanou) černou blamáž na divákovi. Tohle ostré osobní dilema má patrně kořeny ve střípcích, z nichž se film skládá. Sexem posedlá provokatérka Tangie (překrásná Thandie Newton), kariéru honící šéfredaktorka Jo (Janet Jackson, s přibývajícím věkem stále chudák podobnější nebožtíku Michaelovi) či náboženská fanatička Alice (u Whoopi Goldberg už jsme po Duchovi zvyklí na ledasco) - inu proč ne. Většinat ostatních postav nedosáhne ovšem pro svou (byť jen scenářem předepsanou) existenci ospravedlnění, což ostatně potvrzuje i slaboučké hodnocení IMDB (aktuálně 42 % z 1535 hlasů). Tuzemský divák se tedy bude muset rozhodnout, anebo to dokoukat s výsledkem blízce totožným tomuto komentáři (třetí hodnocení na ČSFD, první komentář). (23.12.2010)

Ne ne ne a ne, tohle prostě nešlo. Od jisté doby jsem musel chtě nechtě posouvat, jinak by mi vybouchla hlava. Ano, některé osudy barevných krásek by si možná zasloužili vlastní film, jiné jsou ale naprosto a úplně zbytečné a nezáživné k vyprávění a ve filmu se ocitly prostě jen proto, že... já ani nevím proč?! Navíc bylo na mou hlavu těch ženských nějak moc a v jistých scénách jsem pořádně nevěděl která je která, teprve až skoro úplně ke konci jsem je začal rozeznávat. Tedy některé z filmu úplně vyřadit, zkrátit a překopat tak i scénář. Přeplácané, po hromadě to drží vlastně pořádně jen hromadným srazem na střeše. ~~~ 1,5* (23.07.2011)

Osobne som si už od Tylera Perryho zvykol na všeličo. Tento snímok to iba potvrdzuje. Ako keby báseň Maya Angelou prerozprávaná do filmovej snímky. Tak trochu ma sklamali postavy, od ktorých čakáte aspoň akýtaký štandard - konkrétne Janet a Whoopi, ktoré fakt pôsobia dosť fádne a nevýrazne. Naopak postavy, od ktorých by ste to nečakali dokážu veľmi zaujať diváka. V tomto prípade Anika Rose a Kerry Washington. A hlavne druhá menovaná ma dokázala dosť zaujať svojím výkonom, napriek tomu, že nehrá hlavnú rolu (podobne aj vo filme I Think I Love My Wife). Každopádne film pôsobí skôr ako umelecké stvárnenie určitej výpovednej hodnoty, než nejaká ľahká dráma na sobotu. Človek musí mať aspoň nejaký zmysel pre tento typ filmov, inak ho film nedokáže zaujať. (24.05.2011)