Jaskyňa zabudnutých snov

Víme jistě, že kosti třaskají, pod chůzí plosky vlákna praskají.. a oheň pálí dřevo na uhel. Na stěnách obrazy bez rámů, vrostlé do kamene. Řeč duchů, zamčená v čase na tisíce let. Jako bys tu byl omylem, díváš se úkosem, tvůj pohled by pozřel, co ti nepatří. Jiní ne. Proč potom chodí tak opatrně po ocelovém zábradlíčku roku 2010? Hlasy zahání ticho, znovu si uvědomuju, jak mě štve tahle uječená sebestředná francouzština. Jsem nešťastná. Vznešená hudba mě za uši táhne k obdivu exponátu.. Tiše! Vždyt přece vůbec nevíte, zda jste tu vítanými hosty. Kdo tu pracoval sám, děsil se neznámých očí a vracel se z veliké hloubky. Klapeme nohama, vysvětlujeme, obdivujeme. Zoufale potřebujeme rituál, rytmus. ___ Řád naši lebku pokrývá tenkou slupičkou. Je jako střecha, přes kterou nevidíme a která nás chrání a uklidňuje. Kdo tu zůstane sám, cítí, že vchází do domu, s jehož majitelem se nedokáže domluvit. Oči se stáčí vzhůru. Vše kolem ožívá. Nemáš už nic, co by tě ochránilo.. Dépêchez-vous, s'il vous plaît! (03.02.2012)

Viděno ve 2D ~ Kameraman je blb. Točit s kamerou, jak kdyby ji měl jen přivázanou na batohu, může jen blb. Jinak nádherná jeskyně, nádherné stalagmity, stalaktity a co já vím jaké další stala-něco-ity, perfektně zachovalé malby a neuvěřitelnost tvorby lidí před desítkami tisíc let. Do kina bych na to ale nešel i když 3D by mohlo být zajímavé (spíš pochybuji), hlavně by mě s ozvučením v sále vadila skřípající "něco-jako-hudba". (05.11.2011)

… a to čistě za samotné malby a za předpokládaný vizuální zážitek ve 3D (viděno bohužel z DVD, ale další hodinu a půl života mě tomu ani nenapadne věnovat). Pokud jde o užvaněný komentář a celkové „filosofující“ pojetí, jsem přesvědčený, že si Herzog dělá z lidí srandu; Star-Spangled Banner jako ukázka pentatonické(!) melodie, očichávač otvorů s voňavkářskou průpravou, „možná-uslyšíme-i-tlukot-vlastního-srdce-buch-buch-buch“ a další pouťové atrakce toho buďtež důkazem, a i kdyby náhodou tohle všechno mělo tvořit jízlivý kontrast k závěrečné nekomentované prohlídce (i když pak se vlastně ještě šlo do pavilonu krokodýlů, takže nejspíš ne), přijde mi to jako mimořádně slaboduchý způsob, jak naložit s materiálem z míst, kam lidská noha s kamerou hned tak znovu nevkročí. (09.03.2018)

Dokument má své kouzlo a sílu, dokud se drží jeskyně. Když začne Herzog teoretizovat a "kolébce člověka" a dokonce přidá naprosto zbytečný dodatek o jaderné elektrárně a krokodýlech, tak mne ztrácí. Přitom základní kostra dokumentu je silná - historie objevu, co se v jeskyni nachází a pak dokonce popis nejen toho, co vidíme, ale i 3D skutečností, kdy si malíři hráli s plasticitou stěny jeskyně, tak rozpohybovaný obraz (Před 37 000 lety! Kam se hrabe Meliés!). A nezůstane jen u zraku, přejdeme brzy i na sluch (jak cinkají zaklesnuté rohy nosorožců plus celá ta sekce o hudbě, píšťalkách a dalších hudebních nástrojích, která sem patří velmi, ale velmi ústrojně), a dokonce i na čich (!), kdy jeskyni ohodnotí slavný parfémář (!). Snad jen chuť a hmat zde chyběly, ale to dost dobře nešlo či nebylo co předat. A po celou dobu dokumentu se mi líbily, jako takové démanty v koruně, výpovědi o snech o lvech, ne o strachu, ale o pochopení ducha kreseb, o Aboringincích, o pocitu, když vyjdete z jeskyně, o pocitech, že vědce v jeskyni někdo sleduje a že vlastně ruší, až to nakonec vyústilo v onu dokonalou historku, proč Aboriginci malují - kterou měl dokument beze slova okamžitě skončit a napařil bych mu větší hodnocení. Až mne zamarazilo. To nemalují oni, to maluje duch, který vede ruku, ruka ducha. Homo Spiritualis. Kurnik - co víc chtít jako důkaz duše v člověku? Celé umění (hudba, sochy, malby i film, jak trefně podotkne jeden z vědců), jen odrážejí ducha v člověku. Herzog v tom vidí ducha člověka, já jako věřící samozřejmě ducha Bohem daného - jako co by rozvíjel duch člověka jen pro samotného člověka?, když duch Boží rozvíjí vzpomínku duše na Boha? Ale to už jsem se dostal někam, kam jsem nechtěl, nejspíš některé, co komentář čtou, popudil, tak se omlouvám. (24.01.2021)

Bohužiaľ nie som typ človeka (alebo som možno ešte nedospel do takej fázy), ktorý pochopí stopáž dokumentu cez jednu hodinu. Je jedno, že nám Herzog ukazuje niečo až Dänikenovsky záhadné, ale nevidím dôvod, prečo by sme v tejto jaskyni mali zotrvať dlhšie, ako hodinu. Vlastne v nej aj áno, ale prečo potom musím počúvať nejakého bývalého cirkusanta s nulovou angličtinou, ako spirituálne filozofuje nad všetkým tým, čo vidíme. Rád by som si teda pozrel dokument o tom istom, kde by nám Däniken na základe stopercentných dôkazov tvrdil, že tieto kresby v dávnej minulosti nakreslili mimozemšťania. Zaujímavé, môj subjektívny pocit ale ďaleko presahoval uvedenú stopáž. Možno keď budem chodiť celý život na dokumentárne maratóny, budem mať pocit, že som žil dvesto rokov.... (29.01.2015)