Oblivion: Nevedomí

Už se zdálo, že se časová posloupnost rozsype a jednotlivé činy a zvraty navzájem popřou, ale Joseph Kosinski dokázal, že umí. A že když se dlouhé roky snažil svoji látku prosadit, tak věděl, co dělá. Pořádným překvapením ale zůstává fakt, že víc než sci-fi nádech nebo povedená romantická linie ve mně zůstává ústřední poselství o síle ducha a lidského odhodlání. Právě tady se totiž sázka na stárnoucího Cruise ukázala jako dokonalá trefa do černého. Jeho Jack Harper je totiž občas psaný jako relativně dvourozměrná postava, ale právě Tomovo herectví z něj v důsledku dělá obdivuhodného hrdinu. (24.04.2013)

Hlavním důvodem, proč Nevědomí vyšumí z povědomí rychleji než TRON není fakt, že Kosinski vykrádá své kolegy (Stanton, Jones, Lawrence, Trumbull, Kubrick, Wachowští), a dává tím vyniknout, o kolik horším je vypravěčem, ale že vykrádá sám sebe. Zopakování stejného přístupu, navíc ve světě bez možnosti „editovat levely“, která byla pro designéra a fanouška videoher požehnáním, výrazně oslabuje původní wow efekt. Ten byl však stále dost silný, aby mne opájení se audiovizuální dokonalostí bavilo celé dvě hodiny. Kosinského nerdovský přístup k postavám děla z člověka srovnatelně hodnotného nositele významů jako je robot, krajina nebo kus nábytku (přičemž na stejné úrovni se nacházejí také svým výrazně omezeným využíváním zdravého rozumu). Působivější než slova a emoce jsou geometrické kompozice záběrů, jejichž samotný obsah se stává méně podstatným než sdělení povrchu. Všechno a všichni slouží k doladění celkového designu. Tomu jsou podřízeny motivace hrdinů i směřování zápletky. Jako výsměch klasickému „vstupování“ do příběhu skrze identifikaci s postavami lze chápat poslední scénu, která prozrazuje, že jsme své emoce pravděpodobně distribuovali ne zcela správným směrem. Kosinski dokáže unikátním způsobem propojit pohyb s hudbou, kterou na obraz „nanáší“ po jednotlivých vrstvách, a výsledkem je stejně jako v TRONovi mainstreamová variace audiovizuálních symfonií. Zápletka je tady jaksi navíc, ač bez ní (a bez méně a více nechápavý výraz střídajícího Cruise) by 120 milionový projekt jako tento asi nebyl realizován. Kvůli postavám bez života, námětu bez originality a jednání bez logiky bych ale nepodceňoval celý film, který v druhém plánu nabízí inspirativní výpověď o současné společenské realitě efektivních pracovních týmů, jimž se lidé oddávají natolik, že v nich rozpouštějí svou identitu a ztrácejí schopnost autentické existence. Dějově vyprázdněná (a proto lepší) první polovina, s parodií dokonalého partnerského vztahu a se zachycením pracovní činností, která má čistě udržovací charakter bez konkrétního cíle a šance na skutečnou (a pro systém potenciálně nebezpečnou) změnu stavu, toho o dnešku vypovídá víc než mnohé artfilmy s ošklivějším designem. A rozhodně jde o film stvořený pro IMAX! 80% (15.04.2013)

Náladotvorná otázky vzbuzující intimní první polovina s výjevy z denní rutiny postapo údržbáře je v ostrém kvalitativním kontrastu s druhou laciné akci poplatnou (hloupě) vysvětlující polovinou. Ta pohříchu ani neví, kdy to celé důstojně ukončit a do té doby sympatickému Cruiseovi klade do cesty emoční scény, ve kterých tradičně selhává čili ho rázem přehrává i to duo GLaDOS/Bob. Druhá půlka je prostě klasický produkt; což se o té první ani při nejhorší vůli říci nedá. Každopádně vizuálně, designově, zvukově i hudebně na výši jako máloco jiného v poslední době. (15.04.2013)

Estét tiše vrní, laskavý hnidopich promine.. Díky francouzskému kulometu M83 a Kosinskeho vizionářství je Oblivion jeden velký audiovizuální banket, co by bez velkého plátna ztratil 49 procent své účinnosti, možná i 52.. Je fakt, že když Mad Max Freeman začal vysvětlovat, přál jsem si zůstat v nevědomí, neboť od tohoto momentu se páka překlopila z celkem inteligentně působícího sci-fi do sezónního blockbusteru plného plotholes, ale čert je vem - plivačům na Promethea to alespoň omezilo tvorbu slin, Darth Sally z Jehlanu smrti dostala přes prsty a co oceňuji úplně nejvíc, neskončilo to odpovědí: „Daddy“.. Apropo, přízvuk A.Riseborough mě rozpaloval víc než drony palivový článek.. (03.05.2013)

Audiovizuální mašinérie pod taktovkou nadaného tvůrce, která ke konci dostává podpásovku v podobě průměrného scénáře. Na co ale většina ostatních uživatelů neprávem zapomíná je božský hudební podkres o francouzské kapely M83, jejichž rukopis je patrný od začátku do konce. New age sci-fi jako se patří. (24.04.2013)