Koža, v ktorej žijem

Pro mne druhý nejlepší Almodóvar. Emocionálně to na mě nezapůsobilo tak silně jako Mluv s ní. Kůže, kterou nosím je naopak tak neskutečně stylově vybroušená, až působí trochu chladně a vykonstruovaně. Režie je skvělá, originální způsob postupného odhalování příběhu se mi moc líbil, stejně jako nádherná kamera a její dokonale hladké přechody mezi jednotlivými záběry. Opět je zde typicky almodovarovská smršt´ vedlejších minipříběhů, které však nejsou rušivé a do celku krásně zapadají. To samé platí o jako vždy krásné hudbě Alberta Iglesiase. Nedá mi to, abych nezmínil jednu scénu, která mě svou dokonalostí uvedla téměř do vytržení...ano, je to ta v posteli, zejména přechod z Banderasova ucha do ústí hrajícího saxofonu. Kvůli takovým momentům miluji film. (12.10.2011)

Psychologicky silný, dráždivo úchylný námet, podaný čoby bezemočné, vznešené filmové umenie. Šokový dopad na diváka, jeho precítenie príbehu a následné psychické vykolajenie sa preto nekoná, a ostáva "iba" nadšenie z obdivuhodného filmárskeho perfekcionismu a elegancie. Banderas ako temný doktor bez štipky medicínskej či ľudskej etiky je brilantný, Elena Anaya je krásna. Pozoruhodné, istým spôsobom výnimočné dielo. (17.10.2011)

Pedro Almodóvar je typický svým netradičním humorem. Někdo se tak u jeho nového filmu Kůže, kterou nosím jen popadal za břicho. Děsná sranda, přece, chlap v tygřím kostýmu znásilnil bezbrannou ženu. Já pořád pochopení pro jeho humor, který není ani černý, jako spíš z jiného vesmíru, nemám. Přesto na mě snímek výborně zapůsobil i jako drama o ztrátě identity a jednom úchylovi, co si hraje na boha. Každý si najde to svoje. (11.11.2011)

Antonia Bandersa som už ako herca začal pomaly odpisovať. V novom miléniu sa objavoval vo filmoch, ktoré ma vôbec nezaujali. Teraz som však natrafil na snímok "La piel que habito", ktorý v roku 2011 natočil režisér Pedro Almodóvar. Hlavnú úlohu v ňom stvárnil práve Antonio Banderas. Perfektným výkonom ma opäť presvedčil o svojich hereckých kvalitách. Zhliadol som nevšedný, výborne natočený film. Štedrá španielska produkcia, kreatívny španielsky režisér, krásna španielska herečka a charizmatický španielsky herec. Viva la Espaňa! **** (16.02.2018)

Co Almodóvarův film, to úchylka, tentokrát má posedlost podobu Antonia Banderase (který si už, díky Bohu, přestal hrát na hispánského krasavce), plastického chirurga, žijícího v honosném domě plném krásných obrazů, z nichž jeden je živý - přesto není originál. Snímek hodný zhlédnutí, už kvůli zvláštnímu námětu (kapku překombinovanému, takhle účelově a přitom ledabyle mást diváka, si může dovolit jen fandy zbožňovaný autor, neznámého nováčka by roznesli na kopytech), zneklidňujícím houslím v jímavém hudebním podkresu, Antoniovu výkonu a nadpozemsky krásným slzavým očím Eleny Anaya. FILMOVÝ POSTŘEH: Jestli on nebyl Pedro původně žena... už jen ten cit pro barevné hadříky v jeho filmech :-) (20.04.2012)