Réžia:
Pedro AlmodóvarScenár:
Pedro AlmodóvarKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Antonio Banderas, Elena Anaya, Marisa Paredes, Blanca Suárez, Jan Cornet, Roberto Álamo, Fernando Cayo, Bárbara Lennie, Eduard Fernández, José Luis Gómez (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Dvanáct let po smrti manželky, jež zahynula v explodujícím autě, se renomovanému plastickému chirurgovi Robertu Ledgardovi (Antonio Banderas) podařilo vyvinout odolný typ kůže, který by byl býval jeho milovanou zachránil. Šarmantní muž posedlý ideou, jež sahá za hranice bioetiky, se nenechá spoutat skrupulemi ani v okamžiku, kdy se rozhodne svůj vynález testovat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (662)
Spoilery! Nesnesitelně pomalu plynoucí úchylárna. To, že se jedná o zvrhlost diváci pochopí až v pozdější fázi snímku, což je sice mimořádně efektní, ale zároveň to znamená, že je do té doby nebude film příliš zajímat. Antoniovi to zde mimořádně sekne. Věřím, že se v kalhotkách dopila nejedna cicina nadržených divaček. Antonio by však tyto divačky zřejmě neuspokojil, neboť v tomto snímku reprezentuje poloincestního gaye. Svoje teploušství si ovšem bojí připustit, proto si vyrobí celkem pěknou slečnu z dost ošklivého hošíka. Ještě pikantnější potom je to, že má slečna obličej jeho zesnulé dcerky. Ve filmu se souloží hodně a často. Moje puritánská duše občas trošku zaplakala. Nejzásadnější problém bych spatřoval ve stopáži, která je úplně zbytečně přehnaně dlouhá. Dobrých momentů člověk zahlédne jen pár, zatímco pasáží o ničem je ve filmu opravdu přehršel. Dohromady nepůjdu přes dvě hvězdy. EDIT: V poště jsem byl poopraven. Obličej prý patřil jeho manželce. Omlouvám se, že jsem z Antonia udělal úchylné monstrum. Byl pouze anální specialista. ()
Výborný atmosferický snímok s mnohými šokujúcimi momentmi a pointou, ktorá vážne stojí za to. Banderas v postave doktora, ktorému je akákoľvek bioetika cudzia vážne prekvapil. Sršala z neho temná elegancia a uhrančivá neciteľnosť, ktorá do celkovej koncepcie filmu krásne zapadla. Možno jeho najlepšia rola a ďalšia španielska perla. 85/100 ()
Po Almodovarovskej dávke filmového španielskeho temperamentu musím vysloviť mierne sklamanie. La Piel que habito je po umeleckej stránke vycipkaný film do posledného detailu - príbeh je predkladaný zaujímavým spôsobom tak, že informácie z minulosti a súčasnosti sa k divákovi dostávajú postupne, čím sa vytvára príjemné napätie. Záujem o postavy a dej sa však nedostaví od úvodu (po pravde mi prišiel dosť nudný), ale až v momente, keď sa začína niečo diať (po 30 minútach). Najsilnejšia je vo filme stránka estetická. Keďže je film hlavne o potrebe fyzickej spokojnosti v neprospech psychickej, chlad, fetiš a abnormná obsesia v telesnú dokonalosť vládla celého filmu. Normálne city sú bokom a netreba ich ani hľadať. Aj keď ide o Almodovara, je to dosť kontroverzný a dráždivý filmový kúsok - za to estetický a umelecky vypiplaný. ()
Po čertech divná záležitost. Antonio jako úchylný chirurg byl fakt cool a asi se mi tu zatím líbil nejvíce ze všeho co jsem s ním viděl... Akorát v případě Roberta Ledgarda měla platit poučka: Místo dvakrát měř, jednou řež - spíše dvakrát vyšetři co se tu noc stalo, než jednou uřízneš... V tomto ohledu mi zápletka lehce připomněla australského Horsemana (2008). Elena Anaya byla skvostná, ale.... jen jako herečka, na filmovou Veru se mi jako na ženu nějak těžko myslelo... ////// Celkově fakt úlet ale řemeslně dokonale zpracován. Asi jako když akademický sochař z kamene vytesá pneumatiku. * * * * ()
Zhlédnutí tohoto filmu na 46. MFF KV mi nevyšlo, natěšeně jsem tedy vyrazil za opožděnou podzimní premiérou do Aera. A dobře jsem udělal, můj španělský oblíbenec mě tradičně nadchnul. Poslední Almodóvarův film nese všechny typické znaky tvůrcových předchozích snímků, tzn. jako vždy je to vizuálně vycizelovaný spektákl a esence scénáristické rafinovanosti v jednom. Po vizuální stránce je to jednoduše skvostné, celý ten film je plný jakési telenovelové krásy (ostentativní luxus, nádherní herci v dokonalém oblečení...), kde není ani stopy po sebemenším smítku. Stačí vylézt z kina do setmělé Prahy a bolestně vysvitne kontrast mez filmovou realitou a světem vezdejším. Po dějové stránce je to vzrušující a nekonvenční drama, které zcela famózně odkrývá pomalým tempem své karty a graduje k melodramaticky vyhraněnému finále. Symbolicky výmluvná je scéna, ve které Antonio Banderas coby psychopatický chirurg soustředěně omotává kovovým drátkem bonsaj. V tomto aktu tvarování malého stromku je ve zkratce vystiženo totéž, co dlouhá léta prováděl s člověkem: živý tvor je usazen do malého prostoru a kombinací drastických metod je tvarován s účelem přiblížit se ideálu. A co se mi líbilo snad nejvíc - "Kůže, kterou nosím" je dle mého soudu Almodóvarovým vrcholem v práci s filmovou hudbou - soundtrack je emocemi nabitá dokonalost, která kongeniálním způsobem splynula s promítaným obrazem. O kvalitách herců je zbytečné mluvit, všichni jsou pochopitelně výborní a po španělsku velmi charismatičtí. "Kůže, kterou nosím" je sympaticky výstřední film. UPDATE 9. 3. 2015 - Na druhé zhlédnutí se mi už tento film tak nelíbil jako prve (na vině je hlavně změna okolností, během nichž jsem film zhlédl poprvé a podruhé, a změna mého vztahu k Almodóvarovým filmům, které jsem před lety zbožňoval, ale teď je už nemůžu téměř ani vidět), ale na původním hodnocení se mi nic měnit nechce - ten moment, kdy film vyloží svoje trumfy, a člověku dojde, kdo je Vera vlastně zač, je prostě fascinující, a i když předloha Thierryho Jonqueta bude s velkou pravděpodobností strašný brak, nemohu se ubránit chuti si ji teď přečíst. A co je hlavní, to nejlepší na tomhle filmu je prostě soundtrack - posledních pár dní neposlouchám skoro nic jiného, to je prostě tak skvělá hudba, až to není možný. Toto je film, který mě vyloženě irituje tím, jak na sebe vrší jeden nesmysl na druhý, protože když se v nich člověk začne rýpat, vyloženě si zkazí sebelepší mínění, které o tom filmu mohl mít, ale v posledku asi vážně není třeba měnit nic na tom, co jsem o něm napsal kdysi, protože to svým způsobem stále platí. Jen ta chuť vidět od Almodóvara něco dalšího je u mě momentálně téměř na nule... ()
Galéria (44)
Zaujímavosti (9)
- Ledgard (Antonio Banderas) pomenoval syntetickú kožu menom "Gal" po svojej prvej manželke. Meno Gal je skratkou pre meno Galatea, ktorá bola v rímskej mytológii sochou vytvorenou nadaným sochárom Pygmalionom. Socha bola taká dokonalá, že Pygmalion sa do nej zamiloval a Venuša vyhovela jeho želaniu, aby ju priviedla k životu. (jofffo1)
- Hlavnú ženskú rolu mala pôvodne hrať Penélope Cruz. Almodóvar nakoniec zmenil názor a rolu obsadila Elenu Anaya, ktorá si zahrala už v jeho filme Hovor s ňou (2002). (Arsenal83)
- Obraz nahé ženy visící nahoře na schodišti doktora Ledgarda (Antonio Banderas) je Tiziánova „Urbinská Venuše“. (veronikajel)
Reklama