Nacu no koi wa nidžiiro ni kagajaku

Možná bych si to víc užila, kdyby v tom nehrál MatsuJun, ačkoliv právě kvůli němu jsem na to začala koukat. Měla jsem chuť na nějakou Bouřku. ^^ Přišlo mi, že hraje to samé, co hrál v o pět let starším kousku HYD, a to pro mě nebylo "fajn". U některých herců vůbec nevadí, když se opakují, ale zrovna u něj, u chudáka, a tady mi to přišlo rušivé. Opening od Arashi taky nic moc, s láskou jsem jej přeskakovala. Bylo to tak zvláštní, koukat na seriál, kde jsou prvky, které mě naprosto rozčilují, až jsem si říkala, zda-li to vůbec dokoukám, a pak - náhle - tam byla scéna, která byla tak miloučká, pěkná, povedená, že jsem si řekla,proč tomu nedá ještě šanci. Není to špatné, je to na poklidné sledování (bez husí kůže, bez chtíče po dalším dílu, s MatsuJunem a Yuko (z Ima Ai ni Yukimasu, kde jsem ji jako matku měla raději)). Jedno si ale ze seriálu odnáším, ujištění: "Japonci jsou vskutku citlivky." Přeloženo. (17.07.2011)

Srdcovka to v žádném případě nebude, ale... v podstatě mě to baví. Něžný příběh o prozření rozmazleného spratka, který si myslí, že svět mu musí padnout k nohám a až jedna o něco málo starší vdova s roztomilou dcerkou ho vyvede z omylu. Nic víc, nic míň. Taigovy (Matsumoto) reakce, pravda, v určitých chvílích opravdu pobaví. Ale... Něco tomu IMHO chybí. Něco díky čemu bych lásce mezi hlavními hrdiny věřila, trpěla když jsou nešťastní a slzela ve chvílích jejich absolutního štěstí ... PS. Souhlasím se Zízou, Taiga je v podstatě Tsukasa v bleděmodrém... (26.10.2011)

Teda žádná sláva, ale Matsujun v růžové kombinézce visící padákem na stromě, prostě zdolal mé srdce, takže jsem 4* dala, ale... S několika lety odstupu můžu říct, že vůbec netuším, co se tam dělo a proč jsem tomu seriálu dala tolik hvězd, když to příběh mělo natolik chabý, že si ho nepamatuju, ale scénu s padákem si vybavuju stále. (06.02.2014)

■ První dva díly mi Jun k mé oblíbené Yûko moc neseděl a raději bych po jejím boku viděl například Eita. ■ Když jsem se ale oprostil od mých tužeb, tak jsem byl po zásluze odměněn. ■ Seriál je sice dobře čitelný dopředu a v podstatě Tě nic až moc nepřekvapí, ale mě se přesto líbil. A že mu něco chybělo? Možná! Není dokonalý. ■ [Viděno poprvé: 95/100] (11.12.2012)

Romantika po Japonsku. Matsumoto Jun jako herec krčící se ve stínu svého slavného otce. Ze svých neúspěchů rozmazleně obviňuje všechny okolo, než přijde láska na první pohled, která ho doslova shodí na zem a otevře mu oči. Jednoduchý, krásně civilní a uvěřitelný příběh, s vtipnými vedlejšími postavami a skromným, byť ve své podstatě triumfálním koncem. (25.04.2011)

Kusunoki Taiga je synem známých herců a i on se hercem stal, ale poměrně špatným, a tak jediné co mu pomáhá získat nějakou roli je slavné jméno. Jednoho dne se mu při seskoku padákem rozbije ovládání a skončí na stromě, ze kterého ho vysvobodí krásná neznámá... Mimochodem jedna z nejlepších scén seriálu. Čeká nás klasický a zde příjemně ztvárněný příběh přeměny sebestředného mladíka o tom, že i malý krůček může být někdy velký krok. Titulního hrdinu si fajnově zahrál Jun Matsumoto, Takeuchi Yuko jsem potkala poprvé a hnedle si mě získala, stejně jako představitelka její malé dcerky Kobayashi Seian. Příjemné romantické dorama s velmi dobrým obsazením snad úplně všech rolí. (13.05.2015)

Dorama splnila mé očekávání, tj. chtěl jsem si pustit něco oddychovějšího s trochou té romantiky. Nic víc, nic míň. Příběh hezky plynul bez nějakých vyhrocených scén a velkého trýznění hlavních představitelů. MatsuJun byl v počátcích na proplesknutí, ale ne tak, že bych chtěl seriál vypnout. Yuko s malou dcerkou mi sedla a vedlejší postavy dělaly úctyhodné křoví.*** To co mě moc neoslovilo byla písnička od Arashi, kterou jsem tentokrát vždy úspěšně přetočil.*** Takže seriál na pohodu si ode mě vysloužil 3* (i když se zamhouřeným okem). (7/10) (03.10.2019)