Nesmrteľní

10/10 Skvělý koncept, zajímavá realizace, pestré herecké obsazení, žánrově kypré. Jediné tedy, co lze celému cyklu vytknout je opakování některých herců ve více dílech, ale takových chyb se dopouštěli i tací jako Oldřich Daněk, takže je to prominutelné. Měli bychom se začít obávat konkurence moderní původní tvorby našich východních sousedů a nevzpomínat jen na slovenské pondělky. (05.05.2011)

Náramok pracuje s motivy Lermontovy Maškarády. Zatím mohu srovnat jen s obdobně volnou adaptací Maškarády Williho Forsta (1934) a jsem pohlcena. Langmajer sice není Wohlbrück, ale minimálně Podzámská začíná být hodná srovnání s Tschechowou. (31.03.2019)

Lúbi neľúbi je inspirováno jedinou knihou, kterou od Austenové snesu - Rozumem a citem. V tomto případě jsem vybavena nejen klasickou verzí s Kate Winslet (1995), ale též tamilskou s Aishwaryou Rai - Kandukondain Kandukondain (2000). Přičemž zasazení do jižní Indie nebo západního Slovenska považuji společně za velice nápadité a velice efektní, ovšem nijak neubírající na austenovské morálce a energetické víře v životní setkání s láskou. Proměna Kataríny Šafaříkové si zaslouží extra pozornost. (31.03.2019)

Ema B. velice trefně zasadila novodobou Flobertovu Paní Bovaryovou do satelitního městečka plného zbohatlíků bez reálných příjmů. A musím říct, že nijak nepostrádám 3/4 takt, kterým se tak proslavila Isabelle Huppert v roce 1991. (31.03.2019)

Fejs radikálně zasadil Rostandova Cyrana z Bergeracu do prostředí hip hipového klubu a nebýt některých klišé (po letech se Roxanina kamarádka stala vícenásobnou matkou, ačkoli nebyla pěkná, její známý má nový spokojený vzah, kterému neuškodil coming out a samozřejmě cikán, který se potýkal s výpadky neonacistů, nyní vydává jedno úspěšné album za druhým), bylo by to na výbornou. Herecky zcela vyčnívá Kristína Svarinská, která už mnohé dokázala v obou sériích Keby bolo keby (2009). Nemám nejmenší důvod nepočastovat s klasickou adaptací s kralujícím Gérardem Depardieu (1990) a nebýt spokojena s oběma, protože každá dokáže přinést kvalitní zážitek. (31.03.2019)

Diabol je bohužel příliš kontrastní, staví na dusivé atmosféře Tolstého novely, dokonce i takovým jako Zuzana Norisová přináší nevšední roli proti jejímu zaběhnutému typu, Kukurovi dává příležitost zúročit jeho vnitřního démona, ale bohužel stejně výrazný prostor zde získává také Éva Vica Kerekes, herečka, u které popularita roste přímou úměrou toho, kolikrát se před kamerou vysvleče. Tam, kde by postačilo méně, je zde maximum, kde by bylo vhodné přitlačit na pilu, tam není nic. Škoda. Minimálně z kontextu motivů z téhož díla ve filmu Když struny lkají (1930) bych očekávala vyváženější řešení. (31.03.2019)

Kontrola je bohužel velice slabým kouskem, možná také proto, že Gogol je příliš ohýbaný autor a zde chyběla jakákoli ironizující nóta a vše bylo příliš těžkopádné. Pokud Revizora, tak nějaký starší film, jako je ten se Smolíkem a Burianem (1933) nebo Eine Stadt steht kopf ze stejného roku. (31.03.2019)

Dlhá cesta domov byla pro mě velice příjemnou novinkou, protože se slovenskou klasikou nemám absolutně žádné zkušenosti. Hezky hravé řešení problémů dvou manželských dvojic na společném patře v ulici Boženy Němcové č. p. 53 je doplněno o smysluplný komentář, dobré vtipy a vyloženě dobře padnoucí soundtrack. Ideální inspirace pro četbu. (31.03.2019)

Kvety a Lucia je dokonalost sama, ke které se vracím pravidelně a nikdy jí nemám dost. Dokonalá variace na Dámu s kaméliemi s hereckým koncertem Kanócz, Hilmerové, Kňažka a Geišberga. Koleníka jsem si také pochutnala... Dokonale vyvážené, skvěle atmosférické a mrazivé melodrama. Dokonce se mi líbí víc, než stejné téma v interpretaci Grety Garbo (1936) a je srovnatelné s první verzí Garbo (1927). (31.03.2019)

Hon na legendu je skvělou alegorií na peklo na zemi. Obrazy vyprahnutí, úpadku a zkázy ve stínu nekonečného boje o slávu, jsou podřízené úžasně temnému Kramárovi a Nogovi. Nadto v kontextu toho, že jinak si Dona Juana zatím spojuju jen s DeMarcem (1995), tento rozhodně vyhrává na celé čáře. (31.03.2019)

Projekt Alfa ideálně kombinuje Stevensonovu klasiku s postmoderním vizuálem a dává další skvělou hereckou příležitost Nogovi. Nemám nejmenších výhrad. Co doporučit ke srovnání z posledních sta let? Nejraději mám Mary Reilly (1996), ale jinak nejpestřejší výběr adaptací je k dispozici v 10. - 40. letech. Mezi tím a Mary bylo téma příliš znehodnoceno. (31.03.2019)