Zvuk hluku
Sound of Noise
Sound of Noise
Sound of Noise
VOD (3)
Obsahy(1)
Policajný dôstojník Amadeus trpí silným odporom k hudbe. Ako jediný spomedzi svojich príbuzných nedisponuje hudobným sluchom, vďaka čomu bol odjakživa čiernou ovcou rodiny. Keď sa dostáva na stopu skupiny hudobníkov, ktorá sa rozhodla verejný priestor ovládnuť sériou akustických útokov, je preňho prekazenie plánovaného zločinu otázkou cti. Podarí sa mu zabrániť vojne vedenej pomocou hudobných kompozícií, alebo sa stane jej obeťou? (4 živly)
(viac)Recenzie (259)
Hudba jako názor, jako revolta, anarchie, hudba jako živel, jako gejzír tryskajících emocí, které nemilosrdně smetou hradbu konvencí a civilizační návyky. Tu a tam mám pocit, že vše už tu vlastně bylo a nic nového se ani v kinematografii vymyslet nedá, pouze měnit úhly pohledu a přetáčet lépe to, co dříve udělali jiní. Jenže pak se objeví filmy jako tahle střelená švédská komedie a moje představy zboří. Zvuk hluku je originál, solitér, který se jen těžko dá k něčemu přirovnat. Scénáristicky poněkud nedotažený, člověk nějak cítí, že by chtěl pointu ošetřit důkladněji. Ale i tak stojí snímek za vidění. Zejména pro to, co ocení experiment a ujetosti všeho druhu. Já si tu bombastickou provokativní hudební šou zahranou v ilegalitě a všem navzdory docela užil. Celkový dojem: 80 %. ()
Nastražte uši, hudební teroristé už startují bagry. První třetinu filmu (cca do nemocničního útoku) jsem jenom žasnul a bavil se originalitou v rychlém sledu servírovaných nápadů. Vyprávěcí zkratky je využíváno umně a vtipně (představení Oskara), stejně tak rytmizace vyprávění hudbou. Jenže po rozvržení rolí a nastínění – pravda, matném – cílů jakoby tvůrci nevěděli, kam dál. Komu fandit a kterou dějovou linii upřednostnit. Čekání na další hudební výstup vytlačuje očekávání rozuzlení, jež je nadto pramálo anarchistické a vlastně docela konvenční. Poslední číslo přitom dodržuje kvalitativní křivku, jež opisuje film jako takový, od nejlepšího k nejslabšímu. Nerespektování konvencí většiny žánrů a urputná snaha o originalitu (někdy na úkor logiky: proč například Amadeus slyší klasické hudební nástroje?) činí Zvuk hluku mile nepředvídatelným, ale současně nehezky rozháraným. Výsledek je přesto svěží a hlavně – skvěle zní. 75% ()
Geniálnost některých hudebních čísel vyrovnává poměrně průměrný průběh samotného příběhu, který víceméně nemá co nabídnout. Ve výsledku je tedy znát, že tvůrci tlačili vodu a vymejšleli, jakým příběhem by vyplnili to, co je opravdu baví. A řeč je o hudebních číslech, u kterých jsem nevěřil, že mohou vzniknout. Zvuk hluku se tak stává nejzajímavějším hudebním filmem, co jsem asi viděl, protože kde jinde zažijete symfonii na umírajícího pacienta nebo symfonii loupeže. No a o symfonii na téma stavební stroje ani nemluvě. ()
Mám nezřízenou chuť zamlátit si do bubnů, zapreludovat si na lidské tělo, vydráždit bankovkami skartovačku, zajamovat si bagrem, lechtat smyčcem dráty vysokého napětí či si jen tak zadirigovat zvuk stříkající vody. K filmu samotnému mne sice napadá nejedna výhrada, ale ruce, nohy i uši byly po celou dobu sledování tak zaměstnané dodržováním rytmu, že mne vlastně nic jiného nezajímalo. ()
Zprvu zajímavý film, který ale k ničemu nedospěje. Docela nevyužitý potenciál. Pořád ucházející film a jasný důkaz, že bez severu by evropská kinematografie neměla šanci. 70 % ()
Do značné míry zklamání nad filmem, který v první polovině baví neuvěřitelnou spoustou originálních nápadů, skvěle stavěných point a úžasných hudebních výstupů, aby se pak v druhé polovině vrhnul na pole absolutní absurdity, v níž už ale nějak není čemu se smát. V tu chvíli nastupuje nuda, pocit přepálené stopáže a bohužel také pocit nedotaženosti (motiv "hluchoty" je kupříkladu totálně rozmělněn a znevtipněn, ale zároveň není logicky opodstatněn) a zůstává tak nakonec spíše pocit rozpačitého WTF... ()
Oproti Music for One Apartment and Six Drummers krok zpět. Celovečerní stopáž s sebou přináší nutnost přivést do příběhu koherentní děj, který zase vyžaduje větší práci s postavami. To jsou ovšem složky, které Zvuk hluku potápějí. Příběh zde slouží jen jako spojnice mezi jednotlivými více či méně povedenými hudebními čísly a snaží se dát ději větší opodstatnění, vysvětlit jej. Až na několik málo momentů jsou tyto spojnice zbytečné a je z nich cítit jistá omšelost, jako by byly jen narychlo naroubovanou nástavbou. I přesto celý snímek statečně drží pohromadě a směřuje k jistému vyvrcholení, které není tak silné, jak by mohlo být, nicméně svůj smysl má. ()
„Poslouchej, jaký sračky se hrajou v tomhle městě! Je čas vrátit úder. Předvedeme tomuhle městu koncert, na jakej nikdy nezapomene!“ Parta hudebních teroristů bojuje za své přesvědčení a jediný, kdo to může zastavit, je policista, který díky své rodině nenávidí hudbu! Ten film je mile jiný, divný a originální. Už začátek, ve kterém se ujíždějící dvojice snaží setřást příslušníka na motorce pomocí odhazování částí bicí sestavy, naznačil, že Zvuk hluku bude svůj. Celý film se opírá o velkou nadsázku, takže ho samozřejmě nelze brát vážně. Ale já ani s žádným výstřelkem problém neměl. Spíš mě mrzelo, že snímek tu a tam ztrácí tempo. A tak některé opravdu výborné scény (prakticky všechna „vystoupení“, zvlášť „operace“ je naprosto perfektní a mohl bych si ji pouštět pořád dokola) střídají hlušší momenty, naštěstí ty lepší na ně dávají docela v klidu zapomenout. Ke konci už filmu trochu dochází šťáva, ale vynahrazuje to konec s úsměvným „zaprodáním se“. Slušné 4*, asi někdy zkusím i další tematicky příbuzné krátkometrážní filmy „Music for…“. ()
|| Scenár: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Jim Birmant | Hudba: Magnus Börjeson, Fred Avril | Produkcia: Jim Birmant, Guy Péchard, Christophe Audeguis, Olivier Guerpillon | Distribúcia: Nordisk Film (Sweden), Wild Bunch Distribution (France) | Štúdio: Bliss, Dfm Fiktion | Rozpočet: 4 milióny € | Tržby: ? $ || ()
Ak chcete vedieť môj názor, prečítajte si Matty-ho komentár. Stopercentné stotožnenie. 75%. ()
Vau, už dávno som nevidela nič také originálne, hravé, netradičné, zábavné... Vynikajúco som sa bavila od prvej minúty po poslednú, Zvuk hluku ma úplne nadchol. Už v polovici som si povedala, že ak dojem nič závažné nepokazí, tento film si zaslúži absolutórium. A dostáva ho :-) ()
Já jsem čekal, že se mi to bude líbit, protože jednak ono hudební zaměření na nemainstreamového posluchače a také přirovnání k Royi Anderssonovi dávala velkou naději. Netušil jsem ale, že se mi to bude líbit ještě více než Roy Andersson. Podobně jako jeho filmy i Sound of Noise snižuje ke konci malinko kadenci svých nápadů, ale ne tak moc jako u Anderssona a zejména v první půlce jich je tolik, že jsem jen žasnul. Velmi originální, chytrý a zábavný snímek se spoustou hudebních vtipů a skvělou hudbou samotnou dokazující, že režiséři mají opravdu široký hudební záběr a rozhled. ()
Asi jsem ani vše nepochopila, dokonce jsem na chvíli usnula, (film za to ale nemohl), každiopádně je to bomba.... ()
Stominutový klip kapely Six Drummers (doporučuju vyhledat na youtube) a zároveň hodně ujetá industriální komedie, kde metronom nemusí udávat tempo jen těm hudebně obdařeným .. ()
Hýbejme se do rytmu, tradáá :-D Originální film, u kterého jsem sám "bouchal" do rytmu do všeho možného okolo. Vtipné pojetí, místy až absurdní, vyostřené a samozřejmě netradiční. Jsem ohromen, nadšen, zase jsem o něco "bohatší". ()
[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Severská oddychovka pre menej, ale aj viac ostrieľanejšieho diváka. Trom korunkám sa vo francúzskej koprodukcií darí pojať námet "hudobných teroristov" veľmi originálne a preto sa nečudujem zväčša pozitívnemu prijatiu. Kľúčom k úspechu je cca. prvá, našľapaná hodina stopáže, kedy sa odohráva to najpodstatnejšie._______1. Profiluje sa disharmonický vzťah medzi Oskarom dirigentom a Amadeom policajtom, ktorých rozdielna kariérna predurčenosť rozdeľuje na dva, nie moc priateľské tábory. 2. Kompletizuje sa all stars crazy team tvorený bandou pojašených týpkov, ktorí pod zámienkou muzikantskej revolty napĺňajú strategický plán "Music for one apartment and six drummers". Za zmienku stojí úvodná auto-bubnovačka a nemilosrdné záťahy "Doctor, doctor give me gas in my ass" + "Money for you honey". 3. Sprítomňuje sa skoro až anderssonovské postihnutie hluchotou, ktoré spočiatku evokuje chytľavou inakosťou, lenže po krátkom ošiale začne na povrch vyvierať dojem zbytočnej sílenosti a napokon aj neopodstatnenosti celého prídavku._______Od tohto momentu rozbehnutý koncept začne strácať šťavu, prešľapuje na mieste a navyše si neodpustí planý romantický dovetok, čo by poistku pre konzervatívneho diváka. Nebudem však z toho robiť vedu, "Sound of Noise" síce postráda vyváženosť/väčšiu neprístojnosť, no jeho zvuk je naozaj hluk a to nielen počúvateľný, ale aj pozerateľný, preto zaslúžené 4*. ()
Co že to je ta hudba? Ne nadarmo nelze toto slovo jednoznačně definovat v publikacích tipu slovník. Je roztomilé, jak většina hudbou nazývá zvuky, s jejichž vzorci, strukturou, harmonií a melodickou výbavou vyrůstá. Jakmile se slyšené citelněji odlišuje, hudba to pro nás rázem není. Když se z mešity ozve adhán, Evropan slyší zpěv. S tím by ale ortodoxní muslim jen těžko souhlasil - zpěv je přeci v zásadě nečistý! Známá to postava, John Cage, u nás došel v popularizační rovině s touto polemikou nejspíše nejdále a jeho 'exces' na téma ticho způsobil patřičný rozruch. Podstata ale většině lidí unikla. Nešlo o prvoplánovou snahu šokovat, šlo o poskytnutí prostoru pro vnímání hudby bytí a dějů přítomných v koncertním sále, oproštěné o precizní předurčenost, kterou reprezentují námi tak oblíbené noty, a posílené o vynucenou koncentraci na ně. Sound of Noise se vydal správnou cestou takovéto polemiky. Skrze hudební teroristy nabídl relativizovat divákovu (posluchačovu) snahu přijímat. Skončil ale na půli cesty. Snad nebyli tvůrci dostatečně spojeni s námětem, snad chci moc. Ale detaily, kdy zvuky neseděly na vizuální kostru skladby, útočily přímo k jádru uvěřitelnosti 'poselství' snímku a (ne)konformní čistoty hl. hrdinů. Myšlenky se postupem času pod nenaplněnými nuancemi rozutíkají, a boj za ticho, ruch a hudbu, v jejím neuchopitelném celku, tak často vyzní do ztracena. ()
Spackaný filmový koncert zvukov, ktoré nás obklopujú. Námetom som bola nadšená a výsledkom sklamaná. Originálne nápady absolutne zničilo ich celkové spracovanie. Isté momenty boli zaujímavo vystavané (samotné "koncertné turné"), v druhej časti filmu sa stále viac prikrádala nuda a miesta, ktoré mali byť vtipné mi komické nepripadali. ()
Nápad na nezaplatenie, makabrózna hudbička pre moje uši, no tak trochu to vyznieva do prázdna. Originalita námetu je takmer bezkonkurenčná, propagovanie a pretláčanie experimentálnej hudby (ktorú milujem) do širšieho povedomia skvelé, ale trochu jednotvárne a suché. A ako komédia to nefunguje takmer vôbec. To je tak, keď sa švédska kraťasová nezávislá filmová scéna rozhodne po hlave vrhnúť do masových vôd. Ale inak dobré, 70% ()
Není nad hudební inovace, nicméně to už není nic nového. Kdysi jsem v rámci "balíčku" vstupenek na Pražské jaro navštívila i jakousi modernu. Vůbec už si nepamatuji jméno skladatele ani název skladby, nicméně byla určena pro symfonický orchestr a dveře. A to jsem si nejdřív naivně myslela, že bubeník zdrhá. ()