Zvuk hluku

Tenhle film balancuje na dvou protipólech. Na jedný straně přinesl totálně originální námět hudebního terorismu, na straně druhý je ale děsně plochej. Jakoby nevěděl na co přesně se soustředit a postavy tak zůstavaj naprosto neodkrytý. Líbil se mi hlavní hrdina, působil na mě jako švédský Ralph Fiennes. Sound of Noise je film na zábavu, nic hlubšího nepřináší, nicméně ta zábava za to stojí. (16.06.2011)

Hudba jako názor, jako revolta, anarchie, hudba jako živel, jako gejzír tryskajících emocí, které nemilosrdně smetou hradbu konvencí a civilizační návyky. Tu a tam mám pocit, že vše už tu vlastně bylo a nic nového se ani v kinematografii vymyslet nedá, pouze měnit úhly pohledu a přetáčet lépe to, co dříve udělali jiní. Jenže pak se objeví filmy jako tahle střelená švédská komedie a moje představy zboří. Zvuk hluku je originál, solitér, který se jen těžko dá k něčemu přirovnat. Scénáristicky poněkud nedotažený, člověk nějak cítí, že by chtěl pointu ošetřit důkladněji. Ale i tak stojí snímek za vidění. Zejména pro to, co ocení experiment a ujetosti všeho druhu. Já si tu bombastickou provokativní hudební šou zahranou v ilegalitě a všem navzdory docela užil. Celkový dojem: 80 %. (05.01.2015)

Malo to naozaj netradičný námet ale to bolo asi tak všetko. Prvé hudobné vystúpenie ešte ako tak ušlo ale tie ďalšie ma už ničím nezaujali. Ku koncu som sa už poriadne nudil ale s vypätím všetkých síl som to dopozeral. Ani príbeh samotný ma veľmi nezaujal, nevtiahol do deja, takže pre mňa sa SoN zaradil medzi podpriemerné filmy. (31.10.2011)

|| Scenár: Ola Simonsson, Johannes Stjärne Nilsson, Jim Birmant | Hudba: Magnus Börjeson, Fred Avril | Produkcia: Jim Birmant, Guy Péchard, Christophe Audeguis, Olivier Guerpillon | Distribúcia: Nordisk Film (Sweden), Wild Bunch Distribution (France) | Štúdio: Bliss, Dfm Fiktion | Rozpočet: 4 milióny € | Tržby: ? $ || (06.07.2011)

Cesta do hlubin bubeníkovi duše je strnitá, pro normálního jedince těžko pochopitelná a jak vidno, občas vede i mimo zákon. Tato exkurze je více než zajímavým pohledem na problematiku hudební kriminality, a navíc obsahuje explicitní záběry na zcela odhalené metronomy! Své si v ní najdou jak garážoví hipsteři, nacházející umění v likvidování plechovek dřevěnými paličkami, tak jistě i uťáplá filharmonická smetánka, škála potencionálního publika je opravdu široká. Přesto bych Zvuk hluku, či hluk zvuku, doporučil jen skutečným hudebním dušičkám, které hluk i zvuk v celé své neomezené kráse rády vyhledávají, a překousnou bez újmy i nadbytečnou romantickou vtěrku na závěr. Ruce vzhůru, tohle je koncert! 4* (06.01.2014)