Insidious

Existuje pomerne veľká skupina divákov, ktorí sú nadšení tvorbou kozmopolitného režiséra Jamesa Wana. Ja medzi nich nepatrím. Na mňa nedokázal nikdy nejako zvlášť zapôsobiť. Jeho filmy, ktoré som mal možnosť doposiaľ vidieť, vo mne nezanechali žiadny silný, či výnimočný dojem. Boli finančne dobre zaistené, technicky dobre spracované a herecky dobre obsadené. No to všetko však u mňa stačilo tak akurát na tri hviezdičky. Takže mi trvalo dosť dlho pokiaľ som sa odhodlal si pozrieť jeho ďalší snímok. Tentokrát to bol duchársky horror "Insidious" z roku 2010. James Wan mi zase dal to, čo vždy. Nie špatný trojhviezdičkový film, ku ktorému sa však už viac nevrátim. No na jedno pozretie to bolo fajn. *** (13.01.2024)

V první polovině Wan dokazuje, že má řemeslo pevně v rukou a opravdu jsem nečekal, že si v mém věku ještě někdy užiju lekačky. Stále totiž tvrdím, že kdo ulítává na brakovém žánru a není náctiletý, tak je zřejmě naprostý magor. Insidious by v té záplavě sraček působil jako klenot žánru posledních let, pokud by ovšem nepřišla druhá polovina, která to neskutečně sráží. Nebudu tady jako někteří tvrdit, že astrální cestování bylo přímo k smíchu, ale nudilo mě neskutečně a film hodně ubral z tempa. To však nic nemění na tom, že Wan je v současnosti jediný zajímavý tvůrce hororů, jejichž systematické nakoukávání se mi tak stále zdá naprosto dementní a hlavně zbytečné. (26.01.2014)

Úvod bol aj napriek nudnému scenáru celkom fajn, dosť dlho sa to tvárilo sľubne, aká taká atmosféra tam bola... neskôr, keď sa to "rozbehlo", tak sa napätie zmenilo na záchvat smiechu na absolútnej stupidite a zúfalosti filmu. Autori sa snažia diváka strašiť postavičkami ako Darth Maul, figurínami v oblečení zo 16. storočia, rôznymi tieňmi na štýl filmov Darkness či One Missed Call, ešte som tam spozoroval čo to z Drag Me To Hell, či Ghost Whisperer :D ... no proste vykrádačka jak vyšitá, nič vlastné, film absolútne zabitý, ešte aj tie efekty o ktoré sa tam snažili to bolo strašné niečo... koniec filmu čistý odpad (27.06.2011)

„Minulou noc jsem viděl, jak spím. Pak jsem odletěl..“ To není úryvek z deníku mladého táborníka, co našel při stezce odvahy políčko s lysohlávkami - to se jen pan Wan rozhodl poškádlit diváckou hercnu svou astrální cestovkou.. V první půli neomylně tlačí svůj dvoukolák duchařského napětí po vyšlapané žánrové cestě, aby v té druhé odvážně vjel do groteskního kabaretu s krotiteli duchů (nebo spíše image?) a mimotělních zážitků zahalených v kouři bizarnosti. Od dob nechápavého psychiatra Willise jeden z mála "Haunted house“ hororů, kdy si mráz párkrát zasprintoval po mých zádech a nuda se nepokoušela přetáhnout víčka přes oči jak autoplachtu a co je zvláštní, dokonce jsem si přecitlivěle přál, aby otec na konci vytrhl svého "toulavého" synka ze spárů Čertíka Bertíka. Ano, na gauč k psychiatrovi jsem se už objednal - mám sezení hned po panu Vittim.. (23.03.2012)

Volbu tvůrců použít digitální kameru (Red One, jíž proslavilo režisérské průkopnické duo Neveldine, Taylor) kvituji a považuji ji za chytrý krok, jenž zásadně proměňuje styl celého filmu a ozvláštňuje ho na několika úrovních. Dominantní hra světel, stínů, odrazů, mnoha detailů a rychlých střihů, která diváka téměř neustále drží v napětí. Jednotlivé žánrové přechody, především Joshův trip pro syna a hluchý úvod už trochu skřípají, ale celkově se jedná o povedený hororový kousek, za který se Wan rozhodně stydět nemusí. (21.11.2014)