Modré z nebe
Réžia:
Eva BorušovičováKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Ivan KrálHrajú:
Slávka Halčáková, Emília Vášáryová, Zita Kabátová, Milan Mikulčík, János Bán, Jan Kačer, František Kovár, Juraj Nvota, Aleš Votava, Tomáš Votava, László SzabóObsahy(1)
Na okraji mesta, v osamelom staršom dome s veľkou záhradou, žijú tri ženy - dcéra (Slávka Halčáková), matka (Emília Vášáryová) a babička (Zita Kabátová). Denne sa potýkajú s bežnými problémami ich spolužitia. Napriek tomu, že sa snažia pomáhať si a porozumieť jedna druhej, vzájomne si ubližujú. A je tu ešte čosi, čo komplikuje ich vzťahy: muži. Muži, ktorí odchádzajú a prichádzajú, no iba jeden je ten pravý. Zanechávajú stopy, ktoré sa dlho hoja - bývalý manžel a otec rodiny (Jan Kačer), brat a strýko alkoholik (František Kovár) či dcérin priateľ (Milan Mikulčík). Do života trojice však nakoniec prekvapivo vstupuje sympatický neznámy (János Bán)... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (25)
Tři různé generace a každá jiná a přeci vlastně naprosto stejné. Dvě herecké legendy, Emília Vašáryová a Zita Kabátová, se potkaly s mladou Slávkou Halčákovou a docela k sobě pasovaly. Všechny touží po štěstí, ale tak nějak po svém. Spojení různých hereček, vykreslení složitostí jejich osobností a vzájemného soužití, kdy se hádají, aby si pak řekli, že se stejně mají rády, se mi líbilo. Stejně jako prostředí zvolené k natáčení. Zaujala mě i hudba. Mezigenerační dialog fungoval a dohromady dal zajímavou mozaiku. ()
Tři ženské v jednom baráku, navíc umělecky zaměřené, to nemůže vyústit v normální film. Zita Kabátová hraje tradičně stárnoucí herečku, babičku. Jde jí to náramně. Emília Vašáryová je tu v pětapadesáti ještě pořád pohledná dáma. Jsme svědky dosti potrhlých situací, které nedávají mnoho smyslu, ale výstup to má jasný. Život se musí žít i kdyby nás moc nebavil. Nálev je sladkokyselý, takže optimismus střídá deprese a naopak. Hudba Ivana Krále film skvěle podbarvuje a dávám za ni hvězdu navíc. Osobně mám rád tenhle film kvůli druhé polovině, která je syrová a neúprosná. Slovenské nezávislé léto. 85% ()
Jeden z najlepsich porevulocnych slovenskych filmov, to mi nikto nevezme. Skvele trio hereciek, predstavujuce tri generacie ktore si navzajom lezu na nervy a zaroven jedna druhu potrebuju, dialogy na popukanie ("Co je to?" "To je dazd, paci sa Ti?" "Nie." "Hm, tak si ho vezmi..."), Janos Ban a Slavkine PRSIA! ()
Typicky slovenská představa o uměleckém filmu. Vezmeme tři ujeté postavy, které se chovají hystericky a bez jakékoliv logiky, zasadíme je do nějakého dějiště, vypreparovaného z konkrétního času a prostoru, děj vynecháme, ten není důležitý...a co ještě ? Jo, nějaké snové vize. A máme to. Autorky obšlehly Šulíkovu Zahradu a ani se nezačervenaly. K dovršení všeho režisérka do hlavních rolí obsadí herečky, které spolu neladí a každá hraje úplně jiným stylem. Vedle prvorepublikového zastaralého hereckého stylu Kabátové tu stojí křečovitost a netalentovanost Halčákové, a do třetice jediná slušná herečka Vašáryová, která ovšem zase působí dost nejistě. Sledování výkonů prvních dvou je utrpení. Třeba scéna, kdy Halčáková "spontánně" skáče po zahradě, je příšerná. A Kabátová, když se pouští do nějakých větších akcí, třeba do zpěvu, tak je rovněž k nevydržení. No a režie, bez smyslu pro poezii, to jen dorazila. Klady ? Dlouhá scéna, v níž Halčáková ukazuje prsa. Ta jsou za pět hvězdiček. ()
Zas dalsi krasny dokaz toho, ze vysiny 60. rokov su definitivne tatam aj so svojimi kultovymi filmami /Kladivo na Carodejnice ..../ a jedine, co slovenska porevolucna tvorba dokaze vyplodit, je PORIADNY HNOJ. Modre z neba nech sluzi ako krasny priklad. Len do rozboru tohoto sa nepustam, lebo na filmovej databaze sa podla mna nepatri rozoberat fyzikalno -chemicke vlastnosti hnoja. Hroza za 5 %. ()
Reklama