１４才の母
14-year-old Mother
Obsahy(1)
Na jednu stranu chtějí rodiče po svých dětech, aby se chovali zodpovědně a dospěle, na druhou v nich ale pořád vidí jen malé děti. Když čtrnáctiletá Miki zjistí, že je těhotná, rozhodne se zodpovědně nést následky svých činů a porodit. A to i přes prvotní odpor svých rodičů, s vědomím, že bude dítě vychovávat sama bez otce, kterým je její o rok starší kamarád, a samozřejmě s tím, že zanechá školy a bude nenáviděna svým okolím. (Kocicka)
(viac)Recenzie (8)
V bolestnějších příbězích se v poslední době příliš nevyžívám (z toho důvodu nehodlám dát vyšší hodnocení), ale je pravda, že tento příběh je jeden z těch povedených, který nám říká, že život se dá žít různými způsoby a neexistuje pouze jedna cesta, jak být šťastný. Atmosféra byla příjemná, i když sem tam samozřejmě působila trochu plačtivě. Z herců pak mile překvapila Shida Mirai (Miki), která roli čtrnáctileté matky zahrála hodně přesvědčivě. Na druhou stranu, u Miury Harumy bylo vidět, že v roce 2006, kdy byl tento seriál jednou z jeho prvotin, nebyl herecky ještě moc zdatný (obzvlášt v předposledním díle nezahrál scénu v nemocnici nijak přesvědčivě), ale je pro mě zajímavé sledovat, jak moc se od té doby zlepšil. O dva roky později, kdy se objevil v seriálech jako Gokusen či Binbo Danshi dělal jako herec už úplně jiný dojem, a moc se těším na jeho hraní v budoucnu. Potěšili samozřejmě i někteří ze starších herců, jako Namase Katsuhisa a Tanaka Misako. ~(3,1★)~ ()
Japonská společnost je jeden velký paradox. Konzervatismus a potlačování individuality na straně jedné, povolený sexuální styk už od 13. let na straně druhé. I když pro japonské právo nepředstavuje mateřství ve 13. letech problém, pro japonskou společnost ano. Seriál se snaží ukázat, jak moc japonské mladé matky nemají na růžích ustláno. Téma zajímavé, zpracování dobré, ale jako celek to bohužel funguje jen několik dílů. Seriál po pár dílech ztrácí dech, divák nemusí být ani královna ze Sáby a stejně předem ví, jak to celé dopadne. ()
Příběh o dívce, která se rozhodne ve čtrnácti zodpovědně pečovat o dítě, jenž nezodpovědně zplodí. 14 Sai no Haha dále ukazuje reakci rodiny, blízkých přátel, okolí a psychický růst mladičké matky, která se vypořádává s předsudky jiných lidí. Občas nepřiměřené a nepřirozené tlačení na city, ale jinak jeden z těch lidštějších příběhů. Jediné co mi tu vyloženě chybělo, tak propracovanější znázorňování Mikiných pocitů. ■ Skladba, která hrála po celý čas seriálu je jedna z nejkrásnějších instrumentálních skladeb, které jsem slyšel. ()
Rodinné drama s dost neobvyklým příběhem jež diváka vede k mnoha zamyšlením. Co se týče všech postav, některé se zdařily velmi, jiné méně, to samé lze konstatovat o celém dění k němuž jsem si musel vypěstovat přístup. Upřímně mne to z počátku nějak extrémně nechytlo (asi jako většina japonské seriálové tvorby), ale závěr zejména kolem porodu už byl fakt hustej. Sice musela logika jít občas stranou, ale tak už to v seriálech bývá. Celkově jde o působivé pojednání nejen na téma vztahu společnosti k odchýlení se od normálu, její krutosti i nepochopení, šoku ze situace, snaze "problém" odsunout aby nebyl vidět, s nemalou dávkou emocí k tomu. ()
Mám ráda tyhle japonské civilní příběhy, které se oprostí od jejich obvyklého pitvoření. A ze začátku jsem byla docela nadšená, i když je pro mě japonská mentalita pořád nepochopitelná. Jenže tři díly před koncem najednou seriálu došel dech. Ve chvíli, kdy mělo všechno gradovat, nastoupila nebetyčná nuda a pro Japonce typické mentorování postoupilo na vyšší úroveň. Já se začala nudit a celkový dojem se odebral do kopru. Je to škoda, protože jednotlivé postavy jsou napsané i zahrané skvěle. A to včetně mladičkých hlavních hrdinů. Co ale musím vyzvednout, byly úvodní titulky, málokdy jim věnuji pozornost, ale tady byly udělané skvěle. Stylizovat herce v hlavních rolích do embryonálních poloh bylo naprosto geniální. Času věnovanému tomuto dílku nelituji, ale repríza asi nehrozí. Jednou stačilo. ()
Reklama