To

Jen pro pořádek - knihu jsem četl třikrát a televizák z devadesátého roku nostalgicky uctívám už od puberty, kdy to byla láska na první pohled, a hodně mě ovlivnil v mé pozdější tvorbě. Takže nová adaptace pro mě byla suverénně nejočekávanějším filmem roku. A rozhodně se povedla, protože zachovává ducha a nejzásadnější body předlohy a zároveň nepostupuje otrocky, řadu věcí si přizpůsobuje a tak zvládá (vesměs příjemně) překvapovat. O jednotlivých změnách nebo o tom, co z košaté knihy chybí, by se dalo sáhodlouze diskutovat, takže jen pár postřehů. Hodně příjemné překvapení je Ritchie, který narozdíl od knihy není okázale otravný, ale naopak tak vtipný, že bych si dal i jeho spin-off. Stejně tak bych uvítal víc sugestivních dialogových scén s Pennywisem, namísto toho, že jen odněkud vykukuje nebo se na někoho vyřítí. Linie Beverly a jejího otce na mě působila hodně drsně, což myslím jako pochvalu. Henryho a jeho otce vzali hodně hopem - v jedné scéně střílí Bowers starší svému synovi pod nohy a v druhé už syn... víte co. A potěšilo mě aspoň nakousnutí meziher z knihy, líčících Pennywisem způsobené tragédie v historii města. Kolem a kolem, hororové scény jsou slušně intenzivní, dětští herci dobře typově obsazení a přesvědčiví a vůbec by mi nevadilo, kdyby to mělo o hodinu (dvě, tři...) víc a u postav, vztahů i mytologie/historie Derry se šlo ještě víc do hloubky. (10.09.2017)

Skratkovitosť bola v tomto prípade doslova nevyhnutná, pred filmom som nevedela, že to rozdelili na detskú a dospelácku časť, ale spravili dobre. Neviem si to predstaviť v jednom filme, ani keby mal dve a pol hodiny. S výsledkom som veľmi spokojná, len jedna vec mi nejde do hlavy a nevidím v nej žiadne využitie ani pre druhý diel - prečo z Mikea Hanlona urobili sirotu so zhorenými rodičmi? (27.08.2018)

Fantastický dětský film, který naneštěstí strhlo do kanálu wanovské neumětelství moderního hororu, pro velký úspěch vytočené do červena. Z hororových scén nebyly na zabití pouze dvě - Georgie ve sklepě a Henry Bowers vs. televize. Tudíž ačkoli jsem nečekala nic než cynickou sračku v duchu Annabelle, vlastně jsem děsně zklamaná. (13.09.2017)

Rozhodně To nebylo tak napínavé či dokonce strašidelné, jak jsem si od něho sliboval, ale jinak můžu jenom chválit. Líbí se mi osmdesátkový styl a duch, ve kterém se film nese, byl jsem nadšen partou výtečných dětských herců a některé scény se určitě časem zařadí mezi klasické. Když je klaun na obrazovce (scén s ním mohlo být přece jen víc), čeká diváka většinou nějaká ta lekačka, ale časem trošku otupí, protože Pennywiseova úspěšnost není rozhodně stoprocentní, i když mění podoby častěji, než T-1000 a Věc dohromady. Jako svou top scénu bych označil tu s promítačkou, ta byla opravdu chytře vymyšlená a natočená. Dobrá zábava, kterou jsem uzavřel svou malou vánoční hororovou procházku. (28.12.2019)

O poznání lepší osmdesátková amblinovka se vším všudy než horror; což je problém, jelikož to měla být stejnou měrou dobrá amblinovka jakožto i regulérní horror (přitom hudba tuto svébytnou dualitní dynamiku skvěle adresuje), ovšem jde spíše o temnou pohádku pro dospělé než o kombinaci "Gonnies versus Freddy Krueger". Jakkoli může jít o záměr, aby tam byl znatelný případný posun stylizace mezi dětskou a dospěláckou částí. Každopádně to kvůli tomu do značné míry působí jako celovečerní Stranger Things. Což je dost paradoxní s ohledem na že vycházejí právě z To a Stůj při mně. Nebojí se to tnout do problematických pasáží předlohy a přesto se věrně zachycuje pro předlohu stěžejní atmosféra pohledu party (skvěle obsazených!) přehlížených dětí na prahu puberty spojených bojem proti dospělými neviděnému primárnímu zlu. Spíše než na děsu se staví na všudypřítomné znepokojivé atmosféře, kde se za každým druhým rohem může (a nemusí) skrývat zhmotnění vašich nejniternějších strachů či co hůře, nemesis v podobě šikanují mládeže. V tomto ohledu bez výhrad. Problém nastává v momentě, kdy si Pennywise se svou kořistí pohrává; a to je na(ne)štěstí často. Skarsgård je sice naprosto výtečný (jakkoli zvažovaný Mendelsohn by dle mého byl ještě lepší), a speciálně to co dělá s hlasem či jeho "mrtvé" šilhavé oko jsou geniálně znepokojivé detaily, ale krom prologu ho nikdy nevidíme ve scéně, kde by zvolnil a zkusil se někomu ze Smolařů dostat do hlavy jinak než skrze bubáky. Buď po nich jde přepáleně naplno "uááá" geronimo způsobem a nebo není na scéně. Nic mezi tím, žádný plíživý postupně gradovaný strach z neznáma tu není. Veškeré scény zhmotněných nočních můr jsou sice intenzivní a některé i setsakra působivé a památné, ale nejsou ani ždibíček děsivé či dokonce strašidelné, jde prostě o akční atrakce za denního světla. Vše je strašně hrrr, že ve stopáži zůstalo jen a pouze to, co se nějak přímo (do)týká strachů některého ze Smolařů. A nic více. Žádná omáčka kolem, žádná scéna v rámci jejich rodin, nic s dospělými, žádné probdělé noci z prožitých traumat, prostě až na něco málo odkazů na kingversum nada. Je to ohlodané až do morku kosti. Ten morek je sice chutný, ale mírná pachuť promarněné šance na něco více než "pouze" nejlepší kingovinu posledních let po něm zůstane, ne že ne. Chtělo to holt krom té kosti i nějaké to maso na ní. (06.09.2017)