Nezvratný osud 5

Máloktetá moderní horrorová série se vyčerpala tak, jako právě Nezvratné osudy. Velká nehoda, Tony Todd, pět "nečekaných" úmrtí a titulky. A pořád dokola. Bohužel, tentokrát stojí za podívanou jen standardně vypilovaný úvodní pohled do budoucnosti. Následující úmrtí hraničí s parodií na první díly, stejně jako herecké výkony hlavních protagonistů. Další díly už prosím ne, bolí to. (19.01.2012)

Jo, příběh pátýho dílu nezvratnýho osudu je pech jako prase. A jestli má slovo pech nějakou definici, tak tady ten pech je vynásobenej dvěma. Pořád je to ale lepší než čtyřka, ale u mě to asi nikdy nepřekoná dvojku, která pro mě byla trošku šok a ta prvotní scéna byla pořád trošku jiná jízda než tady. Každopádně i tady to bylo slušný kafčo a musím říct, že mě to docela bavilo. Klidně bych to ale zúžil jenom na slet scének, kde se umírá, protože to všecko kolem k tomu vůbec nepotřebuju. (17.01.2013)

Dvě velmi povedené scény smrti - akrobatka a brejlounka na laserové operaci očí (mimochodem velmi vzdálená tomu, jak to opravdu probíhá... ale co čekat od Nezvratného osudu, že). Jeden alespoň trošku originální nápad (když zabiješ někoho jiného, Smrt tě přeskočí). To je ale zatraceně málo. Pětka znovu recykluje ten samý koncept - a přiznejme si, únavné to bylo už napotřetí. Smrt coby všemocný nadpřirozený padouch nabízí tolik možností... my ale skoro ob rok dostáváme jen ohraný koncept, ve kterém se těšíme jen na to, jak bizarní a vtipnou smrtí některá z postav zemře. Docela zvrácené, že? (15.07.2013)

Z jistých důvodů se mi Final Destination 5 líbil asi nejvíce z celé série. Největší mírou se o to zasloužila především skupinka ústředních hrdinů, která mi přišla asi nejsympatičtější ze všech dílů. Nicholas D'Agosto je sympaťák a působí jako naprostý opak prkenného a toporného Bobbyho Campa z předcházejícího dílu. Stejného zvýšení kvality se dosáhlo i ve scénáři a dialozích, které oproti nudným a klišoidním vztahovým pasážím z Nezvratného osudu 4 působí téměř jako balzám na uši. V tomto pokračování se dějištěm katastrofy stává most chatrné konstrukce, který se rozpadne téměř ihned, co na něm autobus ústředních hrdinů zastaví. Poté následuje klasický scénář, který nemůže překvapit snad ničím a všichni si klademe snad jedinou otázku "Kdo, kdy a jak." Krev je digitální až běda, konce obětí brutální a Tony Todd se ukazuje v plné síle. Jediné, co mě překvapilo (a jistě nejsem sama), byl závěr. Jakmile se přeživší rozhodli letět do Paříže, vzpomněla jsem si na závěr prvního Nezvratného osudu a na "Moulin Rouge." Sice se mi závěrečná pointa trochu nepozdávala, co se týče logiky, ale co, moment údivu zvítězil:) (05.01.2014)

Uhrančivá dáma s kosou – přece jen tradice je tradice… i když taková mačeta je teď na špici v popularitě sečných zbraní… se stává záludnější, čím víc se 3D technologie nabízí nezbytnější. A že si Steven Quale s divákem patřičně pohrává. Pětka si udržuje svižné tempo a odhaluje nástrahy šité přímo na míru – už vím z čeho rostou budhům břicha – je to z přejídání rýžových koláčků. Popravy jsou náležitě all inclusive podávané pouze ve vybraném trojrozměrném obalu. Pro fanoušky série je to jasná volba. (22.09.2011)