Sedm zlotřilců z cely 206

Na tomto místě si dovolím podrobně rozepsat dění v úvodní scéně seriálu Rainbow, neboť velmi přesně demonstruje to, co mě na tomto seriálu dráždí a štve... Déšť, 6 vězňů, kápě přes hlavu, nastupují pod vedením bachaře do autobusu hromadné dopravy, v němž již sedí civilové. Ti se odtahují od zločinců jako by měli mor. Malé holčičce upadne panenka. Jeden z vězňů ji zvedne a s dojatýma očima ji vrací dívce. Ta se rozbrečí a vrhne se mamince do klína. Kolsedící to komentují slovy: "Nemají žádné svědomí, chtěl okrást i malou holčičku." Autobus zastaví, vězni vystoupí. Z odjíždějícího autobusu po nich vztekle holčička hodí onou panenkou. Bachař pak obuškem brutálně zbije vězně křičíc: "Nemáš právo se cizích věcí ani jen dotknout."" Ano, vězni jsou ti společenskými poměry k nepravostem donucené dobré duše, zlý je zbytek společnosti. Oni však v sobě ve vězení objeví přátele, pro které se nebojí obětovat dokonce život. Tyto oběti činí v hystericky přepjatých scénách plných křiku a slz. Navrací se jim sebevědomí, naděje a důstojnost. Silné **, byť se seriál může zlepšit. Já už u toho ale nebudu. To co mi vadí nespočívá v nějakém "příběhu", ale v celkovém ladění a stylu. U těch nelze očekávat nová odhalení, zvraty a změny. Proto uděluji hodnocení i po pouhých 4 dílech. (10.05.2010)

Série dělaná proto, aby rozbrečela. Je to vlastně hezké, smutné, srdce trhající, přesto... Subjektiv má pravdu, popř. i strougy. (30.12.2010)

Tak jako každá filmová oblast i anime má svá klišé a Rainbow představuje velmi ohavné rozvinutí jednoho z nich, konkrétně obrovský důraz na přátelství zobrazovaný pomocí emocionálně přepjatých scén plných slz, křiku a příšerně sentimentální hudby. V podstatě i sebenepatrnější příležitost vyplynuvší mnohdy z každodenně prožívané události zde funguje jako katalyzátor spouštějící podobný moment, kdy se vyjadřuje hluboké a nezničitelné pouto mezi postavami a díky čemuž to kromě diváka vždy pochopí i vedlejší postavy, okouzlené až tak silně prožívaným přátelstvím. Vrchol představují závěrečné epizody první poloviny, po které sice následuje mírný vzestup daný vynořením určitých sociálních problému poválečného Japonska (prostituce, yakuza či následky jaderného ozáření), ovšem styl vyprávění zůstává stejný a jelikož se mi podobné citové vyděračství hnusí, tak nemohu hodnotit jinak. (13.10.2010)

Subjektiv, Strougy, Zíza to tu pěkně popsali. Připadá mi, že vězni jsou tady ti hodní a zbytek zvěta zlý... Šou na city. Musí vás rozbrečet, jinak si to neužijete. A já neužil. Naprosto uměle vytvořené "napínavé" situace plné absurdních vyústění. Na anidb to má hodnocení 85%, nevím čím to. Ztratil jsem jakýkoli podnět se na to koukat po 13. episodě a dál. Nevím jak to dopadne, prozatím ale 35%. Třeba se k tomu někdy vrátím... (30.01.2011)

Atmosféra tohoto seriálu byla velmi těžká a vyplněná emocemi, ale nechyběla ani silná vůle postupně dospívajících deliqentů, se kterou dokázali překonat různorodé "kotrmelce" života (a bylo i hůř), a dokonce jim pomohla i k postupnému vyplnění jejich celoživotních snů, na první pohled skoro až nemožných k uskutečnění. S každým překonáním se z nich stávali opravdoví muži. Osobně si myslím, že všichni kdo shlédli tento seriál a berou ho jen za vyděrače slz o ničem, nepochopili hlavní sdělení. Možná právě proto, že ho ve skutečnosti ani nedokoukali do konce... (24.02.2016)

Mám ráda drama, ale aby se postavy NEUSTÁLE dostávaly do problémů, to mi potom začalo trochu i vadit. První část zajímavá (hlavně sadistický dozorce se mi zalíbil, hehe, jenom do nich! - ano, jsem potvora, ale já jsem vždycky na straně zla.. a když oni pořád brečeli, pleaaaase, come on, a samé "An-chan" sem, "An-chan" tam... come fucking on.. kdybych vystříhala jenom to "An-chan", tak mám půlku série v háji :'D) a druhá část s občasnými díly zaměřenými na kluky po útěku taky zajímavá, ale furt samé "An-chan" .... celkově je to série, co se vás snaží dojmout, ale jde jí to sakra blbě, postavy se ve většině případů chovají nelogicky a sami dobrovolně si způsobují problémy, takže je ani litovat nemůžete. A postavy kolem jsou asi háklivé jenom na to, že dýchají, protože je chtějí pořád mlátit. Seriously? Oh well... Nápad dobrý, ale příliš mnoho slz a příliš mnoho nelogična, příliš mnoho zbytečného násilí (že ti lidi jsou skrytí sadisti?) a snahy ze mě vydolovat aspoň jednu slzu. Takhle to fakt nefunguje, proto hodnotím, jak hodnotím, a to je 5/10 za dobrý nápad ale velmi špatné provedení. Opening hezký, ending průměr. (22.08.2020)

Tak koukám, že většina lidí na prvním místě to nějak neocenila. Hm... já rád věřím těm věcem, které ta anime vyzdvihuje. Že po každé ráně se dá zvednout a dojít ještě dál. Že kamarádi jsou sakra hodně. A rodina taky. A nemám z té anime pocit, že by celý svět kolem byl zlý. Americký boxer byl třeba fér. A státní zástupce jen potřeboval něco, čemu by uvěřil. I další postavy se pohybovaly na stupnici šedé, aniž by nutně oscilovaly jen mezi bílou a černou. (24.07.2017)

Dnešní lidé holt asi neví co je pravé přátelství a tak se mu vysmívají a to je případ i tohoto seriálu. Ano, místy je to přehnané, ale tvůci očividně chtěli, aby se lidé zamysleli, nad hodnotami života a kdo dnes může říct, že má pravé přátele, kteří by pro něj i do ohně skočili, spíš je to tak, že se otočíte a přítel vám vrazí kudlu do zad, to je dnešní realita. Takže v tomhle ohledu se seriálem nemám problém. Také mě, ale víc bavila druhá polovina, kdy se hrdinové dostanou ven a řeší každodení problémy života. Takže určitě lepší průměr. (03.05.2010)

Hodnotim po par dilech a zatim me to dost bavi... (03.05.2015)

Seriál se snaží vyprávět příběh o přátelství, ale jako kulisu si tvůrci vybrali oblast, o které zřejmě nic neví. Snaží se vyvolávat emoce, ale to prostě nejde pokud se neustále shazuje - časté klišé, ploché charaktery, hloupost a nelogičnost. (03.05.2015)

Prostě citová vydírárna, co čekat, je to drama a navíc z doby poválečné, huh, to už by se snad dalo očkávat, že to žádná komedie nebude. Drama, víceméně, je založené na emocích, tak se nedivte, jestli tenhle žánr nemáte rádi, rovnou tohle anime ani nezapínejte, protože je to v jiných dramatech víceméně to samý. /// Tohle anime jsem viděla jako 12 letá holka, kdy mě dostávala každá epizoda, poprvé jsem zažila pocit, kdy mi bylo postav opravdu líto a nešetřila jsem slzami, prostě nejsem silná osobnost a nějak jsem se do postav vžila a napínavě proseděla u seriálu až do 3 do rána. Mě se to líbilo, ale znova bych si to nepustila, protože tenhle typ anime (jako např. na Death Note)... na to se prostě nedá kouknout víckrát než jednou, podívejte se na to a pochopíte. Víc k tomuhle nemám co říct, kdo má rád drama, ten si na své přijde... (25.03.2016)

První co mi vadilo byla obrovská přepálenost na jedné straně. Nerealistické ultranásiílí. Emocionální výlevy jak z ústavu a záporné postavy tak bezdůvodně a jednoznačně zlé asi jako Gargamell. Na té druhé straně je to zase zkratkovité a naivní. Postavy se jako figurky přesouvají z místa na místo jenom aby se mohla spustit určitá situace kde jsou hrdinové buď odrbáni vlastní hloupostí anebo zlounem. To však nevadí přiběhnou kamarádi a všechno je dobré dokud se nedostaneme k další takové situaci a pořád dokola. No a ty statické obrazy kde vypravěčka doplní informace bez, bez kterých by se to nehlo je už absolutní selhání práce se seriálem jakožto médiem. Jediné co se mi docela líbilo byla hudba je v celku rozmanitá takže jsem si nepřišel, že poslouchám stále to samé a někdy i dynamicky reagovala na to co postavy říkají nebo dělají.(Samotně by se to poslouchat nedalo, ale vrámci seriálu to bylo jediné co jakž takž fungovalo). PS: Když se konečně prokoušete na konec čeká vás výsměch ve formě holčiny, který vás informuje o to, že jestli chceme vědět jak to skončí máme si koupit mangu. (03.01.2019)