Rudá carevna

Vidět Marlene na fotografii není jako vidět Marlene ve filmu, teď už to vím. Vskutku velice uhrančivá a atraktivní žena dodnes, což teprv ve své době! Anděl s ďáblem v těle. Děj přímočarejší než jsem čekal, expresionistické skulptury zajímavé (avšak poněkud rušivé ), spousta davových scén. Milovníci zvonů si přijdou na své... (30.06.2013)

Film uváděný jako Drama / Romantický / Životopisný / Historický už evokuje otázku, co je vlastně zač. Romatický snad, určitě crazy komedie, a to poměrně slaboduchá. Všechno tu jde jaksi šejdrem: 33 letá Marléna (hraje 15 letou Sofii Frederiku Augustu) si se svou rolí očividně neví rady, stavby (nabubřelé, nevěrohodné, všude samí kostlivci, lebkouni, čerti a draci), střih (prolínačky do omrzení), kamera (rádoby umělecké průhledy přes různé struktury), scénář (asi úplně to nejslabší), režie (jde o téhož režiséra, který natočil třeba "Newyorské doky"?). Poslání filmu je jednoznačné: ukázat barbarský, krutý a nevzdělaný národ, který může spasit pouze pruská inteligence (holka ze Štětína). Kdyby Josef Geobbels si na M.D. tak nezasedl, mohl tento film skvěle využít pro své propagandistické cíle. Řekl jsem si, že nebudu hodnotit podprůměrné filmy, tento je tak na mezi. Ještě jedna poznámka: zrovna si čtu Čechovovy povídky - jak jiný, citlivý a uvážlivý a smířlivý pohled na Rusko a jeho problémy, a vlastně na problémy nás všech. (24.02.2014)

Mladá Dietrichová v historickej dráme z obdobia novovekého Ruska, alebo ako sa naivná pruská princeznička svojimi intrigami na ruský trón dostala. Pochváliť musím atmosféru - ruský palác pôsobí ako veľká temná mučiareň; všade je viac tmy než svetla a výplň tvoria ohyzdné sochy. Na druhej strane, príbeh a spomínaný prerod budúcej ruskej cárovnej je prerozprávaný iba skokovite. Celkovo chýba historickejší podtext. Keď sa nový cár dostane na trón, mení svoj naturel o 180 stupňov - z blbca vyžívajúceho sa zo smrti sa mení na panovačného diktátora - táto výrazná zmena nie je nijako vysvetlená. Naviac cítiť z filmu, že sa ešte stále nevie nabažiť zvuku ako nového filmového prvku - keď zvonia zvony, tak doslovia hučia, keď hrá palácová hudba - je tak silná a vtieravá, že je až odpudivá. Filmu by prospela aj kratšia stopáž, od polovice mu dochádza dych. (13.03.2021)

Jak píšou v tom obsahu o hře světel a stínů, tak to si přeložte tak, že značnou část filmu je hovno vidět. Nečekal jsem historický příběh, to ostatně od Hollywoodu nikdy nikdo nechtěl. Jinak se tu hodně mlátí zvonama, řve pompézní hudba a jedinej, kdo mě bavil, byla Louise Dresser v roli Alžběty I. Jinak přerod vyjukané německé pipky ve vládkyni velké země je podán hodně krkolomně, krom toho Marlene Dietrich se v závěru místo majestátního výrazu triumfu tváří jak při orgasmu. Filmový expresionismus zjevně není nic pro mě a zdejších 78% je evidentně z povinné úcty k legendám. (07.07.2016)

No tak tohle mě ukrutně nebavilo. O životě a vládě carevny Kateřiny Veliké se nedoví člověk nic, jen že si vzala dementního následníka trůnu, měla panovačnou tchýni a nakonec se nějak dostala k moci (díky Wikipedii za doplnění informací). Příběh prakticky neexistuje, zato film hýří spoustou prolínaček, vysvětlovaček, stovkami scén plných zvonů, ohyzdných soch a burácející hudby. Císařský palác připomíná dům hrůzy a samotná Marlene Dietrich tady nemá co hrát a tak se o to ani nepokouší. Rusové jsou ukázaní jako totální primitovové a barbaři... no zkrátka výstavní sračka, která má bůhvíproč 78%. (20.05.2016)