Zlaté náušnice

Originálny príbeh, ktorý je však pretavený iba do priemerne spracovanej štúdiovky a len o dvoch hercoch, ostatní sú štatisti. Dobrodružnému rázu filmu to takto veľmi nesvedčí, zachraňujú to vtipnejšie hlášky a ponurejšia atmosféra predvojnového nacistického Nemecka. Hlavne vykreslenie kočovných Cigánov je nerealistické - od typológií hercov (vrátane namaľovanej Dietrechovej) cez ich vymyslené zvyky a nerómsky znejúce piesne až po napomáhanie gádžom. Tiež mi nejde do hlavy, prečo hovorili celý čas maďarsky (Jó napot, brother) a nie cigánsky, a to aj v piesňach. Zjavne filmári dovtedy videli Cigána iba z rýchlika. Na Millanda aj v tých jeho náušniciach nemôžem ale povedať jedinú výtku - to bolo vtipné i nevšedné. (25.06.2016)

Ach ta božská Marlene! Už dlouho jsem se nerozplývala nad její okouzlující dokonalostí. Jako bláznivá cikánská vědma, která ukrývá anglického špeha v Německu těsně před vypuknutm 2. světové války, je nesmírně vtipná! Dost už bylo těch svůdných krásek! Tahle ošklivá špindíra, jíž kultura stolování nic neříká a smrdí na sto honů, prostě nemá chybu. Vřele doporučuji. I když logika místy pokulhává, nevadí. Je to přece romantická komedie a hlavně... Marlene! (06.01.2008)

V podvečer 2.svetovej vojny sa odohral príbeh anglického špióna, ktorého zachránila cigánka... Originálny príbeh je predovšetkým koncertom Millanda a Dietrich, kde predovšetkým herecká diva oslnila v netradičnej postave cigánky. Mám rád podobné typa vojnových filmov a šiel by som s hodnotením ešte vyššie, keby nemal film ten zbytočný presladený záver. 4+ (14.08.2012)

Marlene Dietrich hraje ušmudlanou cikánku! A jo, já jí to docela věřím, i když občas jsem se při tom pousmála. Její Lýdie, která furt kuchá ryby, dokáže zhodnotit a zpeněžit každý kus harampádí, který najde, a která se neustále věší na anglicky odtažitého Raye Milanda je výrazná až nezapomenutelná postava. Není důležité, proč si britský důstojník nechal propíchnout uši a vydal se v kočovném voze předválečným Německem plným nacistů - protože tady fakt není důležité to, po čem pátrá, ale jak k tomu dospěje. Na road tripu s Marlene se jako člen nejopovrhovanější spodiny poučí, že i tady se dají najít hodnoty, přátelství a láska. Těch etnických písniček a umělého folklóru bylo na můj vkus někdy až příliš, ale - znovu - Marlene to vyvážila. Pouze bych měla výhradu, že ten konec byl sice hezký, ale ryze filmový. Pták a ryba se můžou milovat, ale kde si postaví domek? (07.07.2018)

Na konci 2. světové války se Marlene vzdálila Hollywoodu a po té, co ukončila frontová vystoupení, začala opět točit v Evropě, poprvé ve Francii. Se svým Jean Gabinem tak navždy ukončila v Martinu Roumagnacovi jednu kapitolu svého života. Když procitla, jako mnoho jejích současníků, do poválečné reality, musela se rychle rozhodnout - jestliže chce ještě někdy točit v Americe filmy, musí se ihned vrátit. A tak přijala nabídku na zpracování románu Yolandy Foldes, který mimochodem doporučuji, je ohromně vtipný a přímočarý. Nebylo to sice na první pohled ono, a podobně jako když přestupovala z Paramountu do Universalu v letech 1937-9, musela i nyní udělat nějaké ty kompromisy. Nakonec se ale stala takovou cikánkou, jakou svět ještě nezažil. Byla tak opravdová, že skutečně zapáchala na sto honů a Ray Milland trpěl, když musel líbat ta česnekem nasáklá ústa. Zkrátka cikánka Lydia se ukázala pro Marlene natolik vděčnou postavou, jakou byla před lety Frenchy a jež dokázala plně využít. Po té zužitkovala tento svůj převlek ještě dvakrát, v různých variacích ve filmech Dotek zla a Svědek pro obžalobu. Nám tedy nezbývá, než opět smeknout před fenoménem s iniciálami M. D. a užít si její další výborný film. (13.02.2009)