The Snake Pit

Olivie de Havilland predvadi opravdu pozoruhodny a jedinecny vykon, a na mem zebricku oblibenosti tim padem nadale stoupa vzhuru... Film je to poutavy, narocny, zneklidnujici i dojemny (cely se odehrava v ustavu pro dusevne chore zeny), cili zadnou oddychovku necekejte...ja mel po hodine pocit, ze uz slysim hlasy taky... :-) P.S.: potesil Mark Stevens v roli manzela, stejne tak jako hudba na motivy A. Dvoraka (pri Going Home uz budete muset hodne zhluboka dychat, zarucuju...). 4+ (05.02.2010)

V konečnom dôsledku je Hadia jama najzaujímavejšia vyobrazením psychyatrickej liečebne a najmä jej pacientov. Tu sa všetci zúčastnení herci skutočne snažili, a to aj v prípade, ak išlo viac menej o štatistov. Ústredný prípad mladej ženy, ktorá začne mať problémy s vlastnou pamäťou a príčetnosťou, je napínavý, Olivia de Havilland predvádza dokonalý výkon, len to riešenie celej záhady neprinesie také prekvapenie, aké toto puzzle - spracovanie sľubuje. Nakoniec ale všetko do seba zapadne, možno až príliš hladko. Každopádne silný filmový zážitok, dá sa napísať, že po celú stopaž je ťažké odtrhnúť oči od obrazovky a divák je prinútený pozorne sledovať všetky dialógy a udalosti, aby sa v deji nestratil. (21.07.2019)

Pre nás ("pracovne deformovaných") psychológov je tento film takým malým výsekom klinickej psychológie a strýkovej Sigmundovej psychoanalytickej teórie nevedomia, detských vývinových štádií, hypnózy, terapeutických prenosov&protiprenosov a podobných psycháčskych delikatesiek:) Na svoju dobu vcelku odvážne zobrazenie blázinca, elektrošokov a podobne, asi sa cenzori riadne zapotili... Okrem samotného obsahu považujem film za zaujímavý aj po formálnej stránke. Minimálne frenetickým výkonom Olivie de Havilland, ako aj pár vychytávkovými scénami (napr. hadia diera) a strihom. Škoda tých občasných hluchých miest, ale aj tak veľmi zaujímavý, podnetný, pútavý a svojim spôsobom jedinečný film. (09.08.2009)

Především velmi názorné. Je to taková jednoduchá obrázková příručka pro freudiány samouky a po jejím zhlédnutí by nikdo neměl zůstat na pochybách. Zaujalo mě, jak se tu pracuje s motivem kouření. Uvědomělý doktor Kik se svou dýmčičkou nápadně připomíná Sherlocka Holmese. Psychoanalýza = detektivka. Obtloustlý doktor Curtis je proti tomu zahalen v hustém čmoudu doutníčku a je úplně mimo, i když si myslí, jak je nad věcí. Pacientky v zoufalství vyměňují cigarety za hadrové panenky, nikotin je pro ně jako živá voda. Když se seběhnou kolem ošetřovatelky se zapálenou sirkou, vypadají jak hejno hladových zvířátek. Podobně pěkný je moment, kdy se Virginia nejprve nadšeně vrhne na své „opravdové“ jídlo, ale jakmile je jí nabídnuta cigareta, pečené kuře letí na zem. Pouto hlavní hrdinky k jejímu muži je zhmotněno v darovaném zapalovači. Sestřičky nekouří, a proto jsou to takové slepice. Film The Snake Pit je do jisté míry autentický, má rozhodně zajímavé téma a své silné, mrazivé a někdy až absurdní scény („hadí jáma“, Novosvětská, tanec na koberci), ale působil na mě přesto až příliš exemplárně. A navíc je tam opravdu nějak moc zakouřeno. (19.04.2009)

Podobně jako u Hitchovy Rozdvojené duše i Snake pit nabízí (z dnešního pohledu) naivní pohled na léčení duševních chorob. Opět je zde dobrý a obětavý psychiatr, záchvaty, haluciance a další tradiční prvky. Nechybí tradičně ani Freud a jeho teorie, které pravděpodobně chtěl tento film zpopularizovat (byť už pochopitelně tyto studie byly publikovány více než půl století před uvedením filmu) v konzervativním USA. Olivia de Havilland je však ve svém výkonu velmi přirozená a i řada dalších postav utkví divákovi v paměti. (23.06.2011)