Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
O své komedii Ptákovina říká Milan Kundera, "že je to komedie do té míry nevážná, že je to víc než komedie: že je to ptákovina." Její spletitý děj spustí Ředitel, který namaluje ve třídě na tabuli obrázek kosočtverce. A přijde se na to. Nastává vyšetřování a do hry vstupuje také všemocný muž města, Předseda. Mýty opředená komedie se u nás hrála jen krátce v roce 1969 a od té doby ji u nás nikdo oficiálně neviděl. Až do září roku 2008, kdy ji v pražském Činoherním klubu nastudoval režisér Ladislav Smoček. Moderní a hluboké hře, stejně jako její inscenaci, se dostalo zaslouženého přijetí. A Jaromíru Dulavovi v roli Předsedy i ceny Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
Mám podezření, že Ptákovinu spáchal Kundera jen tak mimochodem, moc práce mu nedala a přistupoval k ní - tak trochu jako k ptákovině. Skoro bych se vsadil, že dnes nemá ani tu nejmenší potřebu se k ní jakkoli vracet. Hra je i v této podobě zábavná a Dulava s Vetchým v roli předsedy a ředitele na sebe zaslouženě strhávají pozornost. Kundera si uměl střílet z arogance a hlouposti moci, jen mám pocit, že jemnější forma satiry by byla daleko účinnější než tahle absurdní fraška. Chtělo to trochu víc na vážno a nemělo by to chybu. Celkový dojem: 75 %. ()
Hra o moci a bezmoci, o zneužívání moci a poslušném, servilním stádu "ovcí". Dobrá satirická hra byla napsána v šedesátých letech minulého století. Tím, že jsou zde používány i přístroje, jako je notebook nebo mobil, chce nám zřejmě režisér říci, že tento problém je stále aktuální a obávám se, že má pravdu. Ondřej Vetchý je výborný standardně, ale výkon Jaromíra Dulavy je strhující a excelentní. ()
V divadle jsem se opravdu slušně bavila, u TV přenosu už tolik ne. Ano, Ptákovina kvalit Žertu či Směšných lásek zdaleka nedosahuje, ale... možná to tak vnímám pouze já - Kunderovy romány mají natolik specifickou atmosféru, že každý pokus o jeho filmovou adaptaci ve mně vzbudil spíše rozpaky a zklamání (dokonce i Žert bez ohledu na báječného pana Somra coby Ludvíka). ()
Dokonale demagogické, dokonale absurdní, dokonale pravdivé a dokonale reálné. Milan Kundera je opravdový literární mistr a s Ptákovinou to jenom dokazuje. První půlka představuje politickou atmosféru doby komunismu, zaímco druhá je svým laděním současná a řeší spíše problémy sexu, atd. Závěr je dokonale černo-humorný. Ptákovina má hloubku, šmrnc, krutou pravdu, ironii, minulost i současnost, satiru i myšlenky, má prostě všechno to, aby splňovala předpoklady dobré divadelní hry a tyto předpoklady náležitě naplňuje a podtrhuje je ještě vybroušeným hereckým obsazením vynikajícího pražského Činoheráku a divadelní režií pana Ladislava Smočka. 100% ()
„Věci na tomto světě mají tak vratký smysl, stačí fouknout a změní se ve svůj opak.“ V Kunderově Ptákovině tím pomyslným "fouknutím" je přestávka mezi prvním a druhým jednáním. V tom prvním má divák (i díky režii Ladislava Smočka) do poslední chvíle pocit, že nesleduje nic víc než absurdní komedii o vyšetřování v jedné škole, kdo nakreslil na tabuli obrázek kosočtverec a připsal k tomu „ředitel=“. Tou největší absurdností přitom je, že se tak děje na příkaz toho, kdo tento nápis sám napsal a to zcela bez uvážení, co tím může způsobit. Druhé jednání je už spíš takovým „absurdním dramatem“, v němž se jedna postava snaží potrestat druhou, aby nakonec potrestala především sama sebe. I přes pár vtipných momentů je toho druhé jednání mnohem vážnější. Zazní zde pár moudrých vět (viz třeba úvaha o významu slov v dnešní době: „Slova to jsou plky, mlha, nic, vzduch. Slova už dávno přestala platit.“) a ze závěrečné pointy se slovy o tom, že „moc je nejsladší když je úplně nepřiměřená, když blbec vládne moudrému, slabý silnému a ohavná krásnému,“ docela mrazí. Hezky to Kundera napsal… ()
Reklama