Obsahy(1)
Koncertní recitál ostravského písničkáře, textaře a básníka. V roce 1990 uspořádal Jaromír Nohavica koncert v bývalé ostravské sportovní hale Tatran. Z recitálu tehdy šestatřicetiletého folkového písničkáře, textaře a básníka pořídila Česká televize záznam. Českému publiku ještě plného dojmů a prožitků ze sametové revoluce Jaromír Nohavica předložil převážně písně a básně s politickým obsahem, ať už šlo o jeho vlastní tvorbu, nebo o překlad a interpretaci díla Vladimíra Vysockého. Vedle toho zazněly ale i hravé melodie a žertovné texty, třeba na motivy trampských písní. Jaromír Nohavica měl toho času za sebou osmiletou hudební kariéru, z větší části nepodporovanou režimem a odsouzenou k existenci v malých klubech. Přesto dokázal halu Tatran zaplnit do posledního místa. (Česká televize)
(viac)Recenzie (7)
Folkový spevák, textár a gitarista Jaromír Nohavica je pre mňa ušmrdlaný chlapík jedného hitu, jednej piesne ktorú mám velice rád, jedného songu ktorý je pre mňa naj. Jedná sa o ultras futbalovú skladbu "Fotbal". Ostatná jeho tvorba ma nezaujíma, bohužiaľ vôbec ničím ma neoslovila. Som chuligán, čo má rád punk a Oi!. Chcem iba "Fotbal". Takže Nohavicov koncert, kde táto moja srdcovka nezaznela je pre mňa len strata času. Sorry Jarek, ale nudil si ma. Si borec len keď spievaš o ostravskom Baníku. Baník píčo! ** ()
Popřevratová atmosféra vzájemného porozumění. 1) 37letý ostravský bard ani tehdy neoplýval šoumanskými manýry. Jednoduchá a prostá kytarová aranžmá připomínají, že tehdy šlo primárně o sdělení. Více jinotajů a více pochopení. 2) A jeho spolupráce s STB? Byl jsem s děvkou, ale seděl jsem s ní pouze v kavárně, na pokoj jsem s ní nešel. Viník nebo oběť? Ať soudí ten, kdo je bez viny. ()
Hezké a většině divákům známe písně, které zazněly krátce po sametové revoluce a jejich náplň vyznívala tehdy tedy úplně jinak a aktuálněji než dnes. Ale i dnes má takový koncert smysl uvést v televizi. ()
Nohavicu zbožnujem už od 80tych rokov. V Žiline som bol skoro na všetkých koncertoch, no v poslednom čase sem nechodí, ale čo už??? Tento záznam koncertu z Ostravy sa vydaril , je to naozaj lahôdka 100%. ()
Když se (dnes už potřetí) znova po letech dívám, mrazí mě z textů. Je to trochu sebemrskačství, ale chci to dokoukat a vidět, jak je někomu, kdo se tváří jako bard a zároveň je to pokrytecký had. Je mi jasné, že si mohl dovolit ty zcela zřejmé jinotaje, ze kterých jsme měli sami nahnáno, když jsme jeho písně interpretovali ve vlaku nebo v hospodě. báli jsme se, že by se někde objevil příslušník a byl průser. On se nebál, měl to posvěcený. Chce se mi zvracet z první písně koncertu - Buď vítán mezi svými, moje klíče jsou teď klíči tvými... Kryl to nevěděl a proto se s ním na tom koncertě na konci obejme. Jidášský polibek. ()
Obsah, tj. hudba a její interpretace: *** (písně lepší i slabší, ve zpěvu hodně nejistot, občasné krátké výpadky textu, nepříliš invenční a už vůbec ne vtipné improvizace); forma, tj. úroveň televizního zpracování: ** (nenápadité, tuctové); morální hledisko, tj. demonstrace hroší kůže v připomínkách Karla Kryla a "jisté nedávno zrušené organizace": odpad! (holt "... mají svoji kartotéku a v ní... jsi TY, Mirku! Haleluja!"). ()
Jarek je mým nejoblíbenějším českým zpěvákem, písničkářem. Jeho hudba vždycky sedne jak prdel na hrnec. Tady se mi zdá trochu smutnější než ho znám, ale to bude tou dobou. I diváci byli takoví strnulí, neteční. Nicméně, slyšet ho z doby, kdy jsem byla ještě na houbách je pro mne hodně zajímavé :-). A hlavně potešila básnička Cizí oko, ze které pak udělal v dětství mou oblíbenou z alba Divné století. ()