Slávnosť v botanickej záhrade

Môj inštinkt mi navrával, že sa dočkám filmu, ktorý sa mi páčiť nebude, v krajnom prípade filmu, ktorý označím za blbosť. Naozaj som ale nečakal, že sa dočkám nepochopiteľnej, psychotickej SRAČKY, oproti ktorej bledne od závisti aj záver Ružových snov a tvorba Larsa von Triera. Pointu postrádajúce a na seba nenadväzujúce scény, prelievajúce sa modro-fialovo-oranžové filtre, nápisy behajúce cez obrazovku, postavy chovajúce sa ako päťročné deti, resp. dospelí retardi... Vraj poetický film. Iste, ak je "poetický" synonymom k "prijebaný". (02.02.2012)

,,...AJ MNE SA TO ĽÚBI. SLOBODA." __ Možno snáď jeden z najpoetickejších filmov, aké som mal zatiaľ možnosť vidieť. Názory na tento film sú veľmi zmiešané, jedni ho vychvaľujú, iní zavrhujú či nerozumia mu, moje dojmy sú niekde na polceste, dlho som uvažoval ako film ohodnotiť a čo povedať, nakoniec sa zmôžem iba k určitému niekoľkokrát použitému kompromisu. V samotnom filme sa vlastne ani nič poriadne nedeje, je bláznivý, ukričaný, značne pomotaný a mnohokrát ťažko zrozumiteľný, to čo však nad týmto všetkým akosi víťazí je prekrásna poetika obrazov, ktorá za pomoci hudby schádza až do spomínaného surrealistického snenia. Spomedzi hercov sa mi najviac páčil Slavoj Urban, ktorý je ako francúz Pierre skutočným bohémom. Môj celkový dojem je teda rozpačitý, Elo Havetta sa ukázal ako schopný režisér a ktovie ako sa mohla jeho tvorba ďalej uberať ak by tak náhle nezomrel. (21.06.2008)

Omamne jasavá oslava hedonizmu, z ktorej je 60-te roky cítiť na míle. Rovnakú atmosféru nájdete v Herzových "Sladkých hrách minulého leta" z toho istého roku, ktoré však pôsobia konzistentnejšie a možno práve preto intenzívnejšie, to však nič nemení na tom, že na Havettov film človek pozerá s vytreštenými očami až do konca ako na nejaký zázrak. Dokonca aj ten názov je úžasný! Nedávno som bol takisto na jednej slávnosti v botanickej záhrade - práve sa tam liahli tropické motýle. Naozaj neviem, ktorá z tých slávností bola krajšia. (14.06.2008)

Opět jeden, kterému se, kdykoliv ho uvidím ve vysílání tv, vyhnu.Tato Havettova spíše osobní výpověď z vlastního světa, svých pocitů a nálad, to vše pro mě v naprosto nezáživném provedení včetně skutečně chaotického příběhu, směsice nejrůznějších stylů, euforické atmosféry, jarmarku, lidovky, titulků, jednoduchých citoslovců ap..Až na pár momentů pro běžného filmového konzumenta těžko stravitelná spíše nevšední věc, rozhodně ne odpočinková..Znovu říkám a opakuji, "Novou vlnu" a vůbec novátorství v české a slovenské kinematografii až na malé vyjímky nemusím. V té době chtěl být zajisté každý originální, měl k tomu samozřejmě větší volnost, ale výsledek se dnes po letech může jevit všelijak..Takže toto je v pořadí už "ČTVRTÝ" snímek z cyklu šedesátek, který mi nic neřekl. Předtím Mučedníci lásky, Sladké hry minulého léta a Sedmikrásky. Jakubiskův převážně zfilmovaný venkov ještě jakžtakž beru, Hanákovo město vybral bych si také, ale Havetta mě už v druhém svém filmu tak trošku zklamal, bohužel, a to, že to byl jeho debut, na mém názoru nic nemění..Jakubisko zas měl svoje Kristove roky, Hanák 322, srovnávat navzájem je nelze... (11.06.2008)

Krásná kamera, legitimní záměr nahradit příběh řadou impresionistických výjevů i zamýšlená rafinovaná symbolika se u mě bohužel do značné míry utopily v nadsazené „lidové“ hysterii, muzice zaseknuté v nekonečné smyčce a vůbec divácké nevstřícnosti (zaznělo tu někde přirovnání ke Kusturicovi, ten ale při vší bizarnosti umí jít divákovi naproti). Nejpůsobivější a nejbližší pocitu, který jsem si asi měl odnést, mi z celého DVD přišly fotosky v bonusech. (17.12.2017)