Sons of Steel
Réžia:
Gary L. KeadyScenár:
Gary L. KeadyKamera:
Joseph PickeringHudba:
Gary L. KeadyObsahy(1)
Gary L. Keady se v Austrálii proslavil mnohem víc na místní hudební scéně než svými kinematografickými zářezy. On taky zařízl prakticky jen jednou, zato pořádně. Na konci 80. let našel ideální půdu pro své nezávislé a nebojácné, až přidrzlé ego plné anarchistických vizí a dal se do holportu s filmovým výtvarníkem Grahamem „Grace“ Walkerem, který zrovna dokončil Úplné bezvětří a vize Keadyovy rock’n‘rollové divočiny s názvem Synové ocele ho uhranula. Před natáčením vypadalo všechno růžově, štáb se těšil jak děcko na lízátko, ale poté, co se třímilionový rozpočet smrsknul na 800 tisíc dolarů, spadla brada nejen Keadymu. Natáčení poznamenaly nejen změněné finanční podmínky, ale i stav kulturisty a představitele hlavního hrdiny Black Alice, Roba Hartleyho. Ten do sebe rval steroidy horem spodem a knockoutoval své herecké kolegy zcela na férovku, což mělo za následek hromadné odchody členů štábu z placu. Ani po premiéře si biják nevedl valně, spíš naopak. Až po desítkách let se o Synech ocele začíná zase mluvit, dokonce o jako „rostoucím kultu“. Na otázku, čím si to vysvětluje, odpovídá cela zmatený Keady: „Netuším. Fakt netuším.“ Otrlí diváci snad tuto hádanku rozlousknou, až si užijí tento rockový sci-fi muzikál o cestování časem, kde se osvalený rocker Black Alice snaží oddálit konec světa, dva barbaři z budoucnosti mu vyklízí cestu, sexy Frnda Velebená (v podání legendární emigrantky Dáši Bláhové) jeho snahy urputně bojkotuje a Zrůdička s obřím penisem zažije svých pár minut slávy. (Festival otrlého diváka)
(viac)Videá (1)
Recenzie (6)
Velice, VELICE ujetý a, nebojme se to říct narovinu, debilní film, který je až úžasně krásný. Nic tu nedává smysl. Absolutně budete tápat v nepřehledných scénách, kde maximálně přehrávající herci v absolutně bizarních kostýmech předvádějí... Cosi. Hlavní hrdina vypadá jako Magua z Posledního mohykána. Kdyby teda nosil dlouhý kožený kabát a červené boty na podpatku. Doplňte k tomu cestování do budoucnosti (kvůli zabránění katastrofě, WTF), jednu amazonku v oblečení á la Xena a chlupatý barbar s katanou (jo, další WTF) a nakonec fakt, že se namakaný transvestitní geroj na každých cca 20 minut zastaví a začne zpívat. Jednou rytmický trash metal, podruhé zase třeba rockovou baladu o lásce. Jakože vážně. 5* je čistě subjektivní dojem, kvůli kterému jsem se střídavě smál, až jsem plakal a někdy zase nechápavě zíral s otevřenou hubou. Shlédnuto na Festivalu otrlého diváka se simultánním dabingem. Ještě, že je ten otrlec jenom jednou za rok... ()
Jeden z nejlepších dabingových výkonů Samanthy Bifidus na Festivalu otrlého diváka (2.3.2022)! Dva mužští dabéři také samozřejmě výborně sekundovali. ()
Synové ocele jsou postapokalyptický muzikálový úlet se steroidy nabuzeným hlavním hrdinou, po jehož boku byste se za žádnou cenu nechtěli ocitnout, a to ani při příslibu sebevětšího dobrodružství. Živý dabing týmu Festivalu otrlého diváka byl fajn, ale zrovna tohle je ten typ totálně ujetého díla, u něhož jsem spíš zvědavý na tu originální zvukovou stopu. [FOD 2022] ()
[FOD 2022] Yes! Yes! Yes! Yes! Yes! Tvl... To bylo skvělý!!! Muzikálový scény rocks, vizuál cool, kostými ještě víc a úplně nějvíc cool byl drsný přehrávající hrdina na steroidech, zachraňující svět na vysokých podpatcích. Nepovedená nepřetočená scéna, kdy se Naděje vybourá na motorce, byla ještě víc WTF než zbytek filmu. Místo toho, aby to přetočili (asi sorry, není na to čas ani prachy), tak natočí jak zvedne motorku a jede dál. Boží! Tohle je naprosto esenciální zážitek, který ještě umocnil hlasový i herecký výkon otrleckých dabérů před plátnem. Yes! ()
Etalon hrdého trashe přesně ve stylu "čím méně prostředků máme, tím větší úsilí do toho vložíme". Prošňupaná velejízda dle Helen Caldicott. ()
Reklama