Znovu Na Vlachovce

Víte co je horší, než špatně zahraná dechovka? Dobře zahraná dechovka! Ovšem počítám, že na starý kolena změním názor, takže hodnotit radší nebudu. (01.11.2011)

Házíte Vlachovku do odpadu, ale kampak si myslíte, že by naši dědové hodili Medůzu? Dechovka je pomalu tím jediným skutečně českým, co nám zůstalo. On by ji asi stejně nikdo nechtěl, to však neznamená, že si tento pořad zasluhuje ušpinění odpadem. (18.10.2011)

Na rozdíl od drtivé většiny místních znalců jsem já na dechovce vyrůstal. Tehdy totiž v TV - černobílé a přeskakující - nic jiného nebylo. Navíc Vlachovka byla kultovním místem, Pepa Zíma, kterého nevím proč vystřídala obludná Pavlína Filipovská, byl skutečná superstar a taková Moravanka měla víc fanoušků, než dnes všechny sereblitky dohromady. Takže za všechna ta léta, za ta strašná odpoledne, za všechny ty fanfáry a všechny ty vzorné kolektivy a brigády socialistické práce, za všechno to Všichni se ptají, komu to hrají: ODPAD!!! (18.10.2011)

I s maximální mírou tolerance a pochopení pro tu omezenější část stáda ze země krásné dávno už jen na pohled nelze jinak, než za neustálého >mcacamcaca< vylévati do hajzlu... Hotová čecho-decho srajdačina pro pokročilé! . . . Tak ještě že nám bába Pavlínka na starý kolena nemusí chcípnout hlady, že... A víc už škoda dechu... - - - P.S. A fakt to není o tom, že zrovna nemusím tenhle žánr coby blitky z české dechovky! Ale tehle >pořad< je prostě ryzí čuročirá šmíra... :-((( - - - - - (Náhodně sledováno se znechucením na půl ucha takhle z rána co mělo ránu, hodnocení 14., komentář zde jako druhý - 8.2.2010) (08.02.2010)

Dechovka aneb žánr, který zůstal svými kořeny pevně srostlý s dobou, kterou si už nikdo z nás nepamatuje. Fascinuje mě, jak je možné, že se diváci vydrželi každý týden dívat na takřka stejný repertoár, pouze v podání jiné kapely. Stejně ohromen jsem tím, že lidé, kteří věnovali spoustu času, aby se naučili dobře hrát na nástroj, vzali za vděk bezduchým opakováním stále stejných šlágrů. Na druhou stranu, mám rozhodně respekt před pány Karlem Vackem, Jaromírem Vejvodou a dalšími, kteří se s aranžemi písniček vyloženě mazlili a jejich skladby neměly žádné hluché místo. Co je to však platné, když na jejich práci nikdo nenavázal, což je nejznatelněji vidět na textech, které zůstaly zakořeněny v dobách mysliveckých adjunktů, bílých šátečků a pantátů hlídajících panenství svých neposkvrněných dcer. I sám Josef Zíma na dotaz, proč se zpěváci dechovky při zpěvu tak tupě usmívají, odpověděl, že o těchto textech, které už dneska nelze brát vážně, nelze zpívat jinak než s nadhledem. Na druhou stranu, díky této neměnnosti se nám mohl dochovat neporušený zvukový skanzen. Pořadu jeho nemodernost vytýkat nebudu, jeho cílová skupina by asi akčnější moderování a rychlé střihy moc vděčně nepřijala. Dávám tolik, kolik si pořad zaslouží, ale po přečtení příspěvku a spatření hodnocení bych nejraději vyrovnával. (14.05.2012)