127 hodín

127 hodin začíná tak jak si divák může dle traileru představovat. Rozfázovaný záběr, vysoké tempo a podmanivá hudba. Perfektní audiovizuální složka není nic, na co bychom nebyli u Dannyho Boyla zvyklí, takže vše začíná v podstatě přesně dle očekávání. První fáze snímku je vysoce dynamická a téměř bez ustání si drží vysoký převod. Recipient by nejspíš měl být tempem snímku rozladěn, neboť tuší, že podobnou rychlostí se hlavní postava do očekávaných trablů dostane poměrně brzy, přesto si probíhající jízdu užívá, ba dokonce by ji nejspíš chtěl zažít. V druhé části snímku dochází k prudkému útlumu tempa, Aaron je pevně zakotven v jedné lokaci a divák de facto s ním. V tuto chvíli je nejspíš jeho přáním zvýšení tempa a rychlé ukončení snímku. Motivátorem může být nezájem – snímek nevytváří vděčnou podívanou, případně nesnesitelná dávka empatie – pro diváka se utrpení postavy stává těžko sledovatelným. Otázkou však je, zda tu právě ten první důvod jasně nevyhrává. Ne, že by to byl přílišný problém. Ono je v podstatě jedno, jak je dosaženo cíle, nicméně nakonec je to právě divák, kdo se bude cítit ošizen. O čem vlastně tenhle snímek chtěl více vyprávět? O utrpení, které Aron ve svém „vězení“ pociťoval, nebo o nudě, kterou tam zažíval? Nejen vložené flashbacky, ale i scény s ruční kamerou napovídají, že se snímek mnohem více věnuje právě nudě. Utrpení zabírá mnohem méně prostoru a v podstatě z temporytmického hlediska pouze napomáhá dějovému vývoji. Objevuje se téměř neznatelně a v plné síle se projevuje až na konci. Ač jsem to sám příliš nepociťoval, dle komentářů se dá usuzovat, že emociální dopad na diváka (od prožívání s hrdinou, po znechucení explicitními scénami) tento nový Boylův přeci jen snímek má. Na druhou stranu, je to opravdu podstatné? … K té obsahové skoroprázdnotě a pseudopsychologizujícím náznakům by se raději ani nevyjadřoval. Někdy je prostě lepší mlčet. Jako lidský příběh neuvěřitelné, jako film ovšem nepříliš přesvědčivé. (10.01.2011)

Při scéně "křup" se mi vážně sevřely půlky tak, že bych přeštípnul hřebík. Ralston má svým způsobem můj obdiv, byť na začátku jeho zážitku stála ukázková nezodpovědnost. Ale to na film podle mýho nestačí, i přes to, že Boyle se v režijních nápadech překonává a Ralstonův psychický stav, proměny nálady, zoufalství i boj jsou zahrány dobře. Přesto ale když člověk zná základní premisu, o moc víc, než co mu vytvoří vlastní představivost, nedostane. (17.07.2012)

Tento rok akoby sa roztrhlo vrece s filmami hodných Oscara za najlepší film (The Black Swan, Inception, The King´s Speech... facebook doň na niektorých zdesenie nezaraďujem :) To, čo dokázal Danny Boyle s jedným hercom uväzneným obrovským balvanom v stiesňujúcich podmienkach, je priam neuveriteľné. Veľmi plytký námet je zachránený množstvom technických detailov - parádne strihy, krásna farebná kompozícia obrazu, jemná melodická hudba prelínaná potrebnou dynamikou, kamerové nálety na nekonečnosť dravej prírody a najmä retrospektívne vracanie diváka do minulosti, ktorý si pod rúškom blízkej smrti vytvára k Aronovi vzťah plný súcitu a túžby, aby našiel konečne to správne východisko. Divák nemá chvíľu na to, aby si oddýchol od adrenalínových sekvencií a film utečie ako voda. Chvíľami meditatívne prvky, chvíľami neznesiteľná agresivita, ktorá vyráža z nevyhnuteľnosti urobiť to najdrastickejšie rozhodnutie. Priznávam, tú mega brutálnu scénu som odmietla vidieť, pretože v tom prípade by hrozilo, že by som tomu filmu jednu hviezdu neprávom odobrala :-) (27.01.2011)

║Rozpočet $18miliónov║Tržby USA $18,335,230║Tržby Celosvetovo $60,738,797▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,855,222 ║ Tržby za predaj DVD v USA $10,850,531║ Režisér Danny Boyle z toho vyžmíchal čo sa dalo, James Franco boduje, atmosféra a vsuvky silné, amputácia ani nehovorím, sila, rozpočet ako $18miliónov otázny, čakal by som tak $5miliónov. /60%/ (11.12.2011)

Filmový ekvivalent šumivé limonády v horkém letním dni. Po prvním loku máte pocit, že jste nic lepšího v životě neochutnali, ale než si to vypijete do dna, tak zjistíte, že bublinky dávno vyprchaly a vy máte větší žízeň než předtím. A já se jdu podívat po čerstvé vodě a po filmu, v kterém si sice hrdinové nebudou řezat ruce, ale přesto půjdou až na kost a nebudou jenom ostřím lechtat kůži... do doby, kdy jaro nebude jen přešlapovat za dveřmi a budu moct vyrazit na skály. S lanem, karabinami a tou nejdůležitější věcí - kamarády. Bez těch je to jenom šmírování šutrů. (16.03.2011)