Stavy rachotí

Od súkeníckych cechov k proletárskym odborom. Popri tom nejaká tá romantika, Logojdová obetuje lásku pre kus chleba, Kocúriková sa zase skrze svatbu premiestni z Talianska do c.k. monarchie. Sú nám priblížené cechové zvyklosti, vojnové a revolučné utrpenie, pomery v prvých fabrikách aj dobové odreagovanie sa po náročnom pracovnom dni. Nevadilo by, keby niektoré postavy dostali viac priestoru, ale to by musel mať seriál dvakrát toľko častí. Odkladal som z neznámych príčin pozretie tejto série asi 5 rokov, ale nakoniec som bol milo prekvapený obsadením aj atmosférou. (15.07.2020)

Příběh je historicky výnosný. Herecké výkony Pelzera, Bartošky i Karlíka jsou opravdu skvělé.Jako v mnoha filmech je tu propírán Palackého problém: Rakousko ANO či Rakousko NE. To NE není podloženo Masarykovými legiemi. To přijde až za 90 let. To byly dobré zprávy. Špatné: Tvůrci si nedělali hlavu s exterierém.  Vyrobili vesničku z papíru za účelem ji podpálit, kdy to scénář žádá! I scény na ulici jsou kolorovány vilami z r. 1980 v pozadí.  Chybí už jen panelák! Jak toto někdo mohl pustit do TV?  Inu komunismus. Takže román V. Martínka prostě dojebali. Např. Neff je zpracován ve sňatcích z rozumu zcela perfektně. V Ostravě se s tim haviři nesrali. (28.04.2022)

V době uvedení seriálu mi bylo nějakých 13, 14 let. No, začínající puberta se hlásila o slovo a vše "televizní", co nebylo z pražského studia, bylo bvlueeee. Prostě trapný, veškeré herecké osazenstvo z Ostravy, Brna nebylo pro nás dost dobrý, tedy jsem tehdy nesledoval. Mládež se ovšem nemohla mýliti více. Díky ČT 3 jsem zhlédl všechny čtyři díly a prostě paráda. Hudba Ladislava Matějky si tentokrát nezadala s peckami Zdeňka Lišky. Pelzer a Logojdová na jedničku. Jsem prostě nadšen. (27.06.2020)

Pan Muller uměl dělat dobré filmy, Stavy rachotí je jeho slabší dílko, s odstupem času u mne ztrácí, ale pořád je na co se dívat a to hlavně pro skvělé obsazení.. (22.08.2012)

Kdybychom se zamysleli nad výraznými literárními osobnostmi ostravského kraje, padla by naše pozornost zcela nepochybně na básníka a trubadúra Petra Bezruče, ale tím bychom do pozadí odsunuli všechny další a možná mnohem zajímavější autory. Jedním z nich je básník, romanopisec, literární a divadelní organizátor, historik a kritik Vojtěch Martínek (1887 - 1960), dokonalý znalec ostravského kraje, kterému zasvětil celý svůj život. Martínkova tvorba tvoří pomyslný předěl mezi představiteli tzv. kritického realismu a generací narozenou v prvních letech dvacátého století, mezi níž patří i Vladimír Neff a jeho žánrově příbuzná sága o podnikatelských rodinách Bornů a Nedobylů. Ovšem Martínek situoval svou románovou trilogii do rodného kraje, na Ostravsko, a soustředil se v ní na rozklad patriarchálních poměrů a úpadek starého cechovního života v rámci bouřlivého industriálního i politického vývoje čtyřicátých až devadesátých let devatenáctého století. Československá televize v 70. a 80. letech adaptovala všechny její části do volných sérií (Kamenný řád, Černá země), které společně tvoří významný a ojedinělý korpus, zachycující významnou součást našich dějin. Režisér Alois Müller obsadil do hlavních rolí méně známé tváře z oblastních divadel: Marii Logojdovou, vynikajícího ostravského činoherce Petra Pelzera či brněnského barda Josefa Karlíka, z Prahy byli angažováni Bartoška, Holý, Budínová a mladinký Zdeněk Žák. Stavy rachotí jsou jistě dílem v mnohém poplatném době, ve které vznikly, přesto mohou přinést ještě dnes mnohé poučení i poznání, jaké tato velkolepá generační odysea ve své skomné podobě nabízí. (06.06.2010)