Fanny Hill
Fanny Hill
Réžia:
James HawesScenár:
Andrew DaviesKamera:
James AspinallHrajú:
Rebecca Night, Alison Steadman, Hugo Speer, Philip Jackson, Ruth Sheen, Samantha Bond, Edward Hardwicke, Tim Wallers, Richard Riddell, Rufus Wright (viac)Obsahy(1)
"Lidi o mně napovídali spoustu věcí, a některé z nich nebyly příliš lichotivé. Ale já teď vypovím, jak to doopravdy bylo. Budu vám vyprávět svůj skutečný příběh." Tak začíná své vyprávění Fanny, žena, které osud dopřál poznat radosti lásky i bídu samoty a chudoby, aby ji nakonec za veškerá utrpení odměnil bohatstvím a nezávislostí. Anglický romanopisec John Cleland (1709-1789) se proslavil de facto jediným dílem, ich formou vyprávěným životním příběhem londýnské kurtizány Fanny. Napsal je v roce 1748 ve vězení Fleet Prison, kam byl na celý rok uvržen pro dluh 840 liber (dnešních přibližně sto tisíc liber). Román byl vydán ještě za Clelandova pobytu ve vězení, již o rok později byl za něj ovšem jeho autor i se svým vydavatelem znovu zatčen a oba byli postaveni před soud. Tam se od něj Cleland zcela distancoval, zřekl se jej a vyjádřil naději, že bude navždy zapomenut. Po více než sto let pak nebyla knihy nikdy legálně vydána, byla však hojně šířena v pirátských edicích. Moderní doba ovšem vytáhla román z propadliště dějin nejen v knižní podobě, příběh londýnské kurtizány byl v různých zemích dokonce několikrát zfilmován. Scénář jeho nejnovější televizní verze pochází z pera Andrewa Daviese, jednoho z nejlepších britských scenáristů, který má mimořádné zkušenosti zejména s převáděním klasických literárních děl (Rozum a cit, Emma, Pýcha a předsudek atd. atd.) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
Velice pozoruhodné, že se zde objevuje tolik hodnotitelů již během filmu. I to je asi na ČSFD normální. Budiž, jak je libo. Můj názor na snímek to rozhodně neovlivní. Ten je takový, že nebýt prostřihů hlavní hrdinky, kterak promlouvá k divákovi, byla by to ještě o chlup sympatičtější podívaná. Povedené kostýmy a zajímavá hudba vzhledem k období, které film simuloval. ()
Nadprůměrné hodnocení (s ohledem na hodnocení ostatních) dávám proto, že ten film nebyl špatný. Romantika, dramatičnost a autenticita doby byla zvládnutá i bez velkolepých finančních nákladů, které asi někdo potřebuje k tomu, aby film hodnotil výš. Film se vyprávěním v první osobě podobal pornoklasice Josefině Mutzenbacher, svým příběhem Angelice, svou dobovou sociologičností Dickensovým příběhům. Proto se mi tento mnou pojmenovaný mix líbil. Nebudu mluvit o morálce, o lásce atd. atd. Na to, ať si každý zvolí svůj pohled a svůj názor. ()
Klasický román Paměti rozkošnice či Deník kurtizány Fanny Hillové je příjemnou dekadentní selankou cele odpovídající problémům chudého děvčete ve světě před Velkou francouzskou revolucí. Nemá na růžích ustláno, stíhá jí bol i zrada, přesto všechno neztrácí samu sebe a obloukem přes četné pády až na dno se v závěru svého vyprávění vrací na pomyslný vrchol svého štěstí. Příběh svého života nám vypráví sama Fanny a tato adaptace se nestydí společně s ní projít všemi ložnicemi a každou náručí, které za svůj mladinký život prostřídala. Ať už po její vůli či nikoli. Rebecca Night je rozkošnou tvářičkou a všechny emoce, kterými se trápí i raduje nádherně zrcadlí Clelandovo poučení. Nyní spokojeně řadím příběh Fanny ke všem těch skvělým dobrodružstvím Moll Flandersových, Josefín Mutzenbacherových, Lady Fuckinghamových, Chatterleyových nebo Justiny & Julietty. To jsou hrdinky mého literárního světa. ()
Neznám původní románovou předlohu, ale mám za to, že předloha, která byla od dob svého vydání dalších sto let zakazována musela být aspoň v nějákém směru skandální. Film Fanny Hillová není skandální vůbec v ničem, sexuální scény, ktrerých by dle předlohy mělo bý asi nejvíc, tak těch moc nenajdete a všechny jsou spíše decentní, což by samozřejmě nevadilo, přehršle sexuálních scén, to spíš v závěru nudí než cokoliv jiného. Ale film by tak získal aspoň něco, co by šlo nazvat nosným bodem, to je totiž to, co filmu zoufale chybí, nosný pilíř - scénář - navíc s promluvami hlavní hrdinky ke kameře - to opravdu není dobrá volba, herci - Rebecca Night - není špatná herečka a hezká je taky určitě, ale naivní dívenku ze začátku filmu ji příliš nevěříte, no a pak je tu děj, způsob vyprávění takřka kopíruje knižní vyprávění brakové červené knihovny 18. století - množství zvratů, které jednou přinesou hrdince pád a jindy zase vzestup a vždycky jinou vedlejší postavu, každopádně každý divák podvědomě tuší co se stane za chvíli a hlavně, kterou z vedlejších postav uvidí. Takřka až romantický háv filmu určitě neodpovídá době a tak samotná doba a atmosféra poloviny 18. století nejsou vykresleny přespříliš věrohodně, spíše jsou idilicky vymalovány světlejšími barvami. Pochvalu zaslouží akorát kostýmy. Pokud knize, která nabízí skandálnost, vezmete její hlavní atribut, co vám asi tak může zůstat? Rozplyzle pohádkový děj o Popelce, která měla jen trochu větší smůlu v některých ohledech, absolutně podprůměrná televizní inscenace. 40% ()
Pro kostýmové filmy, zvláště z období vrcholného baroka, mám slabost. Co ale u filmu nemám rád, pokud přejímá knižní ich formu vyprávění. Málokdy je to funkční. Většinou to spadne do popisnosti a často to vypovídá o bezradnosti scénáristy a režiséra. Film má přeci jiné výrazové prostředky, než kniha. On to ale vlastně nebyl film, ale průměrná TV inscenace. Úplně mě odrovnávalo, když hlavní protagonistka (s nepříliš oslnivým hereckým výkonem) komentuje - pro jistotu - to, co jsme předtím viděli. To je dotaženo až do absurdnosti ke konci inscenace, kdy divákovi do kamery sděluje, že starému pánovi neřekla pravdu o své minulosti. To bylo zřejmě pro ty, kteří si odběhli do kuchyně uvařit kafe, aby neusnuli a měli sílu tuhle TV inscenaci přežít. Zoufalé byly milostné scény, kdy se režisér nemohl rozhodnout, zda je pojmout více ala porno či umělecky. Docílil pouze toho, že nebyly ani jedno. Pro ČT tyhle náznakové, barokně cudné a neumělé soulože byly ale důvodem vysílat film až po 22. hodině. ()
Reklama