Réžia:
Vlasta JanečkováKamera:
Jan ČuříkHudba:
Oskar NedbalHrajú:
Marcela Jelínková, Jiří Němeček ml., Viktor Malcev, Bohumil Reisner, Pavel Ždichynec, Vlastimil Jílek, Jaroslav Čejka, Eugen Jegorov, Václav Kotva, Alena Vránová, Svatopluk Beneš, Marie Brožová (viac)Obsahy(1)
Filmové ztvárnění populárního baletu. Zdá se až neuvěřitelné, že myšlenka komponovat svůj druhý balet - Z pohádky do pohádky - uzrála v Oskaru Nedbalovi ve vlaku, cestou z Plzně do Prahy. Bylo to v roce 1906 a pro tohoto neklidného tvůrce nic překvapujícího - většinu času totiž trávil na cestách ve shonu koncertů Českého kvarteta, jehož byl violistou a pilně již působil i jako dirigent. Ta Plzeň také nebyla náhodná - na nádraží se setkal s libretistou Ladislavem Novákem a dohodl se s ním o spolupráci na námětu několika pohádek, spojených v jeden celek. Jenže zapracovaly jiné povinnosti, měnil se i jeho soukromý život a tak se k plánované práci vrátil až více než o rok později. To už působil ve Vídni jako dirigent, ale svůj niterný baletní klenot věnoval Národnímu divadlu v Praze, které jeho premiéru zařadilo mezi události sezony. 25. ledna 1908 byla za Nedbalova řízení triumfálně přijata baletní báchorka (tak ji autor nazval) "Z pohádky do pohádky". Kritiky jednohlasně potvrdily, že šel... "vítězným krokem od obrazu k obrazu, který skladatelova hudba nesla na čarovných křídlech".
Dodnes populární dílo hýří vtipem, kontrastními tématy, skvělou instrumentací i dramatickou charakteristikou jednání hlavních postav. Tak příběh Zlatovlásky, Šípkové Růženky, Krejčíka v začarovaném zámku i šarvátky zvířátek s petrovskými loupežníky znovu ožije ve filmovém pojetí choreografa Jiřího Němečka st. a režisérky Vlasty Janečkové se stejnou poezií, jako při televizním premiéře v roce 1972.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (3)
Baletu rozumím jak buldozer štrikování, ale i tak mi tanec z pohádky do pohádky připadal neobyčejně působivý. Zatímco v divadle u Labutího jezera jsem si úvodní tanec prince pragmaticky vykládala tak, že mu asi ze čtené knihy vypadla záložka a on se ji snaží najít, tady jsem s výkladem a poznáním, co se vlastně děje, problém neměla. Pochopitelně, ty pohádky známe všichni od nejútlejšího dětství, žádný velký kvíz to není. Člověk si tak může užít toho, že pan Lukavský je důstojný král, aniž by pronesl jediné slovo, že naše princezny jsou ty nejprinceznovatější, z žab se stávají princové a vůbec nejlepší jsou naši čerti, zejména pak vládce pekla Luciper. Celému tomu reji šéfuje pohádková víla, která má pod palcem nejen humanoidy pohádkové říše, ale i její faunu, protože muzikanti z Brém přiskotačí taky na její pokyn. ()
Pouze pro fandy žánru. :-) Klidně přiznávám, že tohle jde absolutně mimo mě. Koloběžky, chodící panenky... Pohádka. ()
V tomhle případě je můj zážitek z baletního filmového výletu lepší, protože je tu i pro laika snadno pochopitelná dějová linka a příběh známý všem, kdo četli nebo poslouchali pohádky. Srozumitelnost je dána už tím, že balet byl určený opravdu i dětským divákům. Zvlášť působivá je pasáž, kde statečný krejčík čelí atakům zástupců říše pekel. Tanec kostlivců je efektní i na televizní obrazovce a v přímém kontaktu na jevišti bude asi ještě působivější. Jen ta třináctiletá děvčátka s panenkami mi už připadla trochu přerostlá na kočárky. Celkový dojem: 65 %. ()
Reklama