Doba měděná

Ani nepřekvapí, že za filmem stojí kromě režiséra i jeho kolega Martin Mareček, jehož Zdroj je tematicky podobně zaměřený, jen je výrazně dotaženější. Tohle je výlet do Zambie za natáčením měděných dolů, což je ovšem zřejmě to jediné, co se tam natáčet nesmí. Ale i tak to svou výpovědní hodnotu má, ať si manažeři EIB tvrdí, co chtějí. (09.07.2012)

Jak zazní v závěru z úst jednoho z představitelů oné globální firmy - ono záleží, s kým mluvíte, koho zpovídáte. Věřím, že kdyby tvůrci dělali rozhovor s lidmi, kteří práci v těch dolech mají jistou, dozvědí se zase něco jiného. Kdyby natočili o tom, že kousek dál od té rozbité silnice, kterou opravují děti svýma bosýma nohama, je jiná silnice, nová a moderní, nebylo by to asi moc angažované. Celou dobu mi přišlo, že jsem někam manipulován - nevěřte policistovi, ochranka neuměla zkontrolovat videozáznam, u nás to vidíme jinak, oficiální zástupci nás nechtějí pustit... Takové trošku naschvál točení. Představte si, že by přijeli podobně afričtí filmoví studenti natáčet u nás v Temelíně, jak by to asi dopadlo, a celý dokument by vyzněl, jak je nikdo nechtěl pustit dovnitř a ti oficiální představitelé jak tají pravdu o tvrdých podmínkách pracujících v elektrárně. Pravdivěji tedy rozhodně působí podobně laděný dokument, a daleko obsažnější, Pod sluncem tma. (28.12.2014)

Lidé na celém světě se chtějí mít lépe, nejradši tak, jak nám ukazují v hollywoodských filmech....a není řešením se někam přestěhovat a tam "mít právo na normální život", jak si to většina emigrantů představuje. Stejně většina zůstává ve své zemi. Že nebylo špatně, se ukáže, až když je člověku ještě mnohem hůře.... V konečné fázi, jak se tento africký model, kdy stát rozprodá vše nadnárodním společnostem, liší od toho našeho českého? Snad jen tím, že my máme to štěstí a jsme ve středu Evropy a ne v Africe. (01.09.2011)

Pojďme točit do Afriky, nevím co, ale určitě se tam něco najde. Takový přístup k tématu není zrovna nejlepší. Dokument není o tom, přelézt plot, něco tam natočit a nakonec neříct nic divákovi. Přesně takto jsem se cítil po odchodu z kina. Nic jsem si z toho neodnesl a děkoval jsem, že dokument má tak krátkou minutáž. Z počátku to vypadalo na zajímavou investigativní reportáž, ale nakonec je to paskvil slepený z pěti věcí - chudé děti pracující na opravě silnice, zákaz natáčení v továrnách, provizorní kostel, dolování načerno a nakonec zkoumání uměleckého díla na podlaze nějaké firmy. Omlouvám se, ale opravdu jsem nepochopil pointu. (12.01.2011)

Jelikož se jedná o FAMU dokument, který se svojí padesátiminutovou stopáži v žádném případě neaspiruje na srovnávání s celovečerními snímky, nemám problém, že se příliš do hloubky autoři neponoří. Zambie není jediná země, která je vykořisťována, ani měď určitě není unikátní surovinou takto nelítostně drancovanou, ale toto konkrétní propojení s EIB nás všechny opodál stojící nepříjemně (i když nepřímo) propojuje. Tento znepokojivý pocit je dobře přenesený do filmu a závěr v centrále EIB v Lucemburku je dostatečně výmluvnou tečkou, a přesto skvěle pojatou než by nepřipravený divák čekal. 70 % (26.12.2011)