Evžen mezi námi

Studentské filmy je těžké porovnávat s tvorbou zkušenějších autorů. Snaha tehdejšího kolektivu studentů FAMU je chvályhodná. Pustili se dosti ostře do kritiky formalismu, ducha socialistického realismu, odporu proti všemu, co bylo pokládáno za rozporné tehdejšímu morálnímu chápání. A přesto česká kinematografie neuvedením filmu v 80. letech o mnoho nepřišla. Je to dílo velmi nevyzrálé, v počáteční sekvenci byly velice mizerné postsynchrony, později se zvuk sice zlepšil, ale scénář byl dost šablonovitý, satirický pohled na úředníky s jejich nicneříkajícími výmluvami setrvával na jednom místě, nijak se neposouval. Finiš měl nakonec asi ukázat, že k úspěchu tvorby mladého autora mohla přispět pouze tvorba upomínající budovatelské písně padesátých let. Ano, takové písně se tvořily i v letech osmdesátých (plakát Pavla Lišky na jednom záběru jistě nebyl náhodný), ale skladby ze Sokolovského festivalu se masově nikdy ani v rozhlase či televizi nehrály. Profesionální herci se snažili vyznění filmu zlepšit, ale marně. Co asi pan Nýdrle dělá dnes? Aha, zapomenut zemřel v emigraci. O.K. (05.09.2017)

Fillm dokonale vyjadřující poměry v socialistickém Československu v 80. letech minulého století, který se docela zdařile zaměřuje na uměleckou komunitu a ukazuje "návod", jak se prosadit. Inteligentní divák pozná sarkasmus a kupodivu to poznali asi i cenzoři, a proto šel do trezoru. Jinak se jedná o průměrné zpracování, které mě nějak moc nenadchlo a rozesmály mě akorát některé angažované texty. (08.07.2011)

Obnovená premiéra archivního a dříve i trezorového filmu Evžen mezi námi (1981) režiséra Petra Nýdrleho slibovala na festivalu v Karlových Varech velkou událost: nejlepší (a) zapomenutý český film o zdejší normalizaci. Namísto toho přišel vcelku klasický „FAMU film" - což je trochu syndrom. __________________ Se studentskými filmy bývá potíž, že toho chtějí říct hodně, ale často se nimrají v juvenilních pocitech nedoceněnosti nebo bolavosti. Evžen mezi námi vyprávějící o synkovi z vesnice, který přijde do Prahy a chce se stát spisovatelem, básníkem nebo aspoň hudebním textařem, vyhlíží, že si z této "tradice" dělá trochu legraci a vlastně reflektuje snahy mnoha mladíků "být umělcem". _____________ Dnes už ovšem drzost tohoto snímku značně vyvanula. Můžeme si sice uvědomit, jak provokativně (tedy disidentsky) mohla působit postava hrobníka v podání mladistvě fešáckého Jiřího Bartošky, může nás okouzlit svou (tehdy chlapeckou) roztomilostí Jan Kraus coby Evžen, který se z naivního snílka promění v namyšleného pragmatika. ______________ Pamětníci odchytají různé tváře tehdejší pražské bohémy, která tak trochu ztvárňuje sama sebe. Těžko popřít vtip některých scének, film trefně zachycuje nástup obludného normalizačního popu - a to ve finálové montáži, kdy se Evžen konečně prosadí dostatečně nablblými verši typu "obyčejní lidé živili tři krky, matce v létě mlátička utrhla kus ruky" apod. (sebranými ve skutečnosti z tehdejší oficiální tvorby).___________________ Z dnešního pohledu se ale Evžen mezi námi jeví spíš jako dílo s nezacíleným satirickým tónem, kde jsou všechny jevy zesměšněné rovným dílem a jde spíš o čirou negaci. Klidně by pak takový film někdo mohl označit i za snahu znevážit jakoukoli činnost proti režimu - ostatně z děje není moc jasné, v jakém uměleckém prostředí se Evžen na začátku pohybuje a jestli se pak na konci pohybuje v jiném. Film by se při nějaké nešťastné shodě osudu mohl líbit i lidem, kteří za minulého režimu udávali různé „nekalé živly a příživníky".____________ Stejně tak nejde úplně pominout, že 74 minutové dílko natáčené tři roky obsahuje sice hodně expresivních (a někdy i dost násilně deformovaných) záběrů, ale technicky je dost nekvalitní a dramaturgicky rozpadlé. Chvílemi ona nerozhodnost hlavního hrdiny a prázdnota jeho touhy - „víte, se mnou je to těžký, já mám i témata, to zas jo, ale potřebuju si ještě osvojit formální stránku verše" - může být částečně přenesena na film samotný. ________________ Zkrátka od trezorové legendy jsem čekal (asi bláhově) trochu víc. Nepochybuju, že Petr Nýdrle s Janem Krausem chtěli zachytit svoje znechucení tehdejší společností. Bylo by asi zajímavější je vyzpovídat v rozhovoru, jak to tenkrát bylo, než se dívat jen na výsledek jejich práce, která samozřejmě - vzhledem k tomu, že jde o školní film - podléhala taky trochu předběžné cenzuře. (22.03.2012)

Chudák máma živí doma tři hladový krky / a v práci ji mlátička utrhla kus ruky... Putování Krausova jen o trochu bystřejšího Otíka milosrdně černobílou osmdesátkovou Prahou za kariérou básníka resp. písňového textaře představuje trefný pokus o výsměch reálně socialistickému kulturnímu provozu, jak bystře odhalil Jiří Sequens, na jehož doporučení putoval film nikoliv do ústřední půjčovny, nýbrž do trezoru. Evžena nedokázal úplně odrovnat ani osmiletý odklad premiéry, ani skutečnost, že byl natáčen nikoliv na béčkový, ale spíš céčkový filmový materiál a že se na něm pod režií nadějného Petra Nýdrleho podílel nebývalý počet tváří, které byly celé desetiletí s tímto provozem spojeny. Hru na kulturní pohoršení trochu kazí povědomí o tom, co se line z éteru dnes. Ani čtyřicet let "pokroku", ani osvobození tvorby od posudkových komisí a kulturních kádrováků totiž nepomohlo; naplivat do zrcadla. Máte Erbena? / Erbena vždycky. (05.01.2018)

Původně jsem se chtěl po zhlédnutí tohohle >dílka< rozepsat, ale po přečtení některých zde velmi výstižných a informačně vyčerpávajících komentářů ušetřím čas a energii. Každopádně d.m.s.n. tahle satirka je respektuhodna opravdu jen jako "studentský film" a s mizernou postprodukcí pak snesitelná spíše jen ze >studijních< důvodů... Ani nevím, jestli je to škoda... - - - - - (Poprvé viděno 25.3.2012 na tv Barandov, hodnocení 333., komentář zde jako třicátý - 25.3.2012) (25.03.2012)