Jiphaengja

"The Executioner" spadá do kategorie filmů z vězení, které skrze strany dozorců a vězňů, potažmo lidi na obou stranách mříží, rozvádí otázku trestu smrti. Jihokorejský film stojí rozkročený mezi podkategorií plačtivých melodramat ("Zelená míle" či "Mrtvý muž přichází") a eticky vypjatých úvah (např. japonská "Dovolená"). Jenže melodramatickou linii omezuje na sentimentální dojení slz a etickou rovinu zase exploatuje do podoby vyhrocených dramatických situací s vykalkulovaným efektem, což ústí do vykalkulovaných situací a omezení mnohoznačného centrálního tématu na afektovanou moralitu. Film vychází z reálné situace v Koreji, kdy začátkem roku 2009 došlo k zjitřené veřejné debatě o obnovení poprav, k čemuž vedlo pokání prosté doznání jednoho masového vraha. V Koreji platí zákon o trestu smrti, ale ačkoli byly takové rozsudky v minulosti vyneseny, již přes deset let nedošlo k jejich faktickému vykonání a odsouzenci jen de facto čekají v celách smrti na případné přehodnocení rozsudku. Ačkoli je chvályhodné, že korejští filmaři reagují na aktuální domácí podněty, výsledky těchto snah představují v prvé řadě argumenty do lokální debaty, ale za hranicemi pozbývají podstatnou míru své výpovědi (vedle "The Executioner" se stejné úskalí projevuje např. u filmu "Going to Mars“ reflektujícím téma blížící se hranice promlčení nechvalně známých masových vražd v provinčním městečku Hwaseong, kterými byl inspirován slavný film "Vzpomínky na vraždu"). (07.05.2010)

Vězeňské drama tentokrát z druhé strany barikády, než jsme zvyklí. Mladý Jae-kyoung nastupuje jako dozorce do věznice, kde několik trestanců čeká na popravu. Dramatická složka není tak silná jako u jiných snímků podobného ražení a ani hlavní postava neprojde nikterak zásadním vývojem. Hnacím motorem se tak stává samotný příběh odsouzených, nikoliv okolní prázdná vata bezduchých postav bachařů. 65% (03.04.2010)