Profesionálna manželka

Hezké kostýmy, hezké barvičky, oblíbení herci - ti ale nehrají naplno, jak to? Špatný dojem z filmu mi vytváří věkový rozdíl mezi staršími manželi... O osm let starší Denevue nevypadá vedle mladšího Luchiniho nijak zajímavě, nehodí se k němu, nebo on k ní... nevím. Milá hudba, někdy tedy až moc jednoduchá, ale dobrá práce s tradičním motivem... Škoda, že je film bez obsahu, to mě trochu vylekalo, ale pak jsem pochopil, že jde pouze o konverzační podobu komedií ze sedmdesátých let, jako by to bylo psané pro Girardot a Funése, nebo tak nějak / to by možná bylo milé /. Proč je to tak ukecané??? a žádné větě se nezasmějete?? Myslel jsem, že si všichni tři hlavní představitelé role vybírají ne podle honoráře, ale podle obsahu postavy, škoda.. mohl to být pěkný projekt. :-( (22.08.2011)

Scénář podle divadelní hry je celkem povrchní schématický, ale myslím že o to tu nejde. Hledání uměleckého dramatu v tomto komediálně laděném filmu by bylo chybou odvádějící pozornost od skutečného vyznění snímku. Vizuálně čerpá s filmových postupů cinéma du look, ideově se vrací do druhé poloviny 70. let s náznakem lehké nostalgie. Podobně jako u 8 žen je to mix filmu a divadelní hry ne tak brilantní ani výrazný, ale výsledný pocit není nepodobný.____Těžko uchopitelná jemná filmová Ozónovská magie, tvořená retro kouzlem a scénickou atmosférou se nebude líbit každému – Profesionální manželka zkrátka není pro amatéry. 90% (26.08.2019)

Chvílemi milé a vtipné, chvílemi těžkopádné. 1) Jsou přítomné všechny přísady pěkného francouzského filmu, ale kuchař (zde scenárista a režisér) je využívá nedostatečně. Z masa na minutkovou svíčkovou udělal průměrný guláš. 2) 29letý pěkný Jérémie Renier (syn Laurent) v těsných kalhotách potěšil oko zvrhlíka (moje). (17.12.2018)

Rovnou říkám, že jsem tenhle film příliš nepochopil. Měla to být parodie, nebo jsou ty neskutečně vousaté agitky na ženskou sílu a zlaté časy kapitalismu jen satirickým výstřelem do tmy? Netuším, každopádně mizerná, mizerná práce, plytká, nudná, ucouraná a bez šťávy. Vysušené křidýlko. Nebo stehýnko? No, nezbývá než nostalgicky vzpomínat na časy, kdy francouzští režiséři věděli, že třídní schémata jsou na prd a hlavní je švanda. (24.11.2010)

Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím Francoise Ozona na vlastní oči více než jednou. O to větší mám radost, že zavítal pozdravit diváky i na představení, které nebylo sur l´invitation. V mém osobním žebříčku opět stoupnul, kreativní a aktivní je jako Woody Allen, v roce 2010 dokonce stihnul filmy dva a potvrdil svoji nepsanou zásadou, že se jedná pokaždé o absolutně jiné téma, jiné prostředí, jiné herce. Po komorním příběhu o těhotenství bývalé narkomanky přichází retro komedie ze sedmdesátých let s naprosto famozním obsazením - tradičně ozonovsky vynikající ženská postava - Catherine Deneuve, nicméně v tomto snímku jsou vynikající i mužští herci, kteří dostanou dostatečný prostor - nepřekonatelný F.Luchini se svojí nádhernou francouzštinou v nezvyklé roli padoucha, komunista Dépardieu a vzorný syn Rénier. Potěšila rovněž minirole S.Lopez a jeho úchvatná španělská francouzština. Pro doplnění - velká herečka malých rolí Karin Viard taktéž nezklamala. A také tradičně ozonovsky vytříbeně vybraná hudba. Už nyní se těším, s čím novým další velký Francois francouzského filmu přijde... (27.11.2010)