Vězeň

-"That's a bit philosophical... for a Thursday." Ach jo. Po přečtení konceptu jsem skákala radostí, protože to vypadalo přesně jako nějaká divnověc, na které si budu ujíždět a kterou se budu snažit replikovat v pohádkách, které si vykládám před spaním. Stačilo ovšem pár úvodních minut, aby mi bylo jasno, že tady se žádný objev století neodehraje. Obecně mě rozčílilo to, jak odtažitým způsobem je celá látka pojatá. Ne že bych měla něco proti odtažitosti jako konceptu, odtažitost by mohla být moje druhé jméno, ale tady je to ta rádoby "cool odtažitost", těkání z objektu na objekt, efektní a nikoliv efektivní záběry, povrchní krása a žádný styl. Celá série má dohromady 270 minut a tak 60% z toho představují záběry pobíhání po poušti, které reálně nemají žádný obsah a jsou v pravdě nicneříkající. Takhle se přece nelze vypořádat s psychologií a emocemi, pokud veškerá hra je o psychologii a emocích. Naopak obrazy, které oproti zbytku mají nějaký potenciál, jsou formálně stejně odbyty a nemají tak šanci nějak vyznít nebo zanechat nějaký dojem. Pro mě to byly tyto: vražda milence, pád děvčátka do díry, rozhovor nad cigaretkou. Tři velmi krátké sekvence na šest dílů. A všimněte si, že žádná z nich neobsahuje hlavního hrdinu, protože James Caviezel je král panáků a jeho gumový obličej je příliš gumový i na televizní produkci. Nevěřím mu ani jeho počáteční stav, když se probudí na poušti, natož jakoukoliv proměnu, jakou měl během své odysey údajně projít. Ruth Wilson je moje oblíbenkyně už z doby Jane Eyrové a je pravda, že její závěrečné slzičky mi snad i daly pocit uspokojení po shlédnutí celku, ale i tak musím říct, že je to všechno hrubě nedostačující. Nemám dojem, že bych viděla něco, s čím bych se ztotožnila a co by mohlo s mým světem zatočit (což by dobré umělecké dílo mělo udělat). Takhle to vyznívá jako otočená verze písničky "I'm an alien. I'm a legal alien. I'm an Englishman in New York." (28.02.2015)

Na úvod bych měl zmínit, že původní "kultovní" seriál z roku 1967 neznám. To by však nemělo vadit, snad naopak k tomu mohu přistupovat bez předsudků. Bohužel ani to nepomohlo. The Prisoner mohl být parádní "head-fuck" jako z pera Davida Lynche nebo hluboký mysteriózní seriál, ale výsledek zůstal někde v půli. Spousta motivů je jen naznačena v rychlosti, což by nevadilo - má to spád a přidává to na tajemnosti a osobitosti, ale na druhou stranu některé aspekty jsou tak důkladně opakovány a řešeny, až by i Steve z 90210 po dvoudílovém řešení roztržené tkaničky naznačil, že takhle teda ne. Celkově ze slibného začátku seriál klesá víc a víc, až dospěje k celkem nezajímavému vyvrcholení a závěru, který, ač by měl, nenabádá vůbec k zamyšlení. Co bych vyzdvihnul jsou herecké výkony, na seriál určitě nadstandardní. I technické zpracování je na dobré úrovni. Celkově však spíše zklamání... (23.06.2011)

765 je zamilovaný do 23-30. 23-56 je těhotná s 46-59. 913 měl románek s 23-30, takže 765 žárlí na 23-30. To je samozřejmě sranda, ale pokud chcete Prisonera zvládnout a kompletně pochopit - bude to ještě o trošku složitější :) Tehle seriál mě dostal. Vůbec mě netrápí, že to nedosahuje cílů u lidí, kteří znají původní verzi a hledali víc. Já jsem se podíval na něco, co mělo dle stručného obsahu skvělý náboj a při sledování sem jenom seděl na prdeli a v polovině prvního dílu už jsem začal pátrat po pokračování - protože je to dle mýho názoru fantasticky natočený, psychologicky vymakaný a dějově (samozřejmě vzdávám úctu původní verzi z roku 67) dokonalý - alespon teda na můj vkus. Proč srážím z max. hodnocení? Seriál balancuje na mezi pochopitelnosti a občas bylo té psychózy vážně nadbytek a vymykalo se to kontrole. (17.07.2010)

Som tak trochu na vážkach, či nedať viac ako 3*, ale nedám. Pretože rozjazd bol strašne pomalý a nie som zrovna najväčší fanúšik týchto surrealistických psycho haluzí. Najlepší na seriáli bol ten koniec - taký osudovo ironický. Samozrejme, veľmi sa mi páčilo obsadenie - Jim Caviezel ako predstaviteľ ľudskosti a šľachetnosti a zláštne prekrásna 313. O Ianovi McKellenovi som počula, že by mohol čítať telefónny zoznam a bolo by to super, čiže u toho už tradične:-) Celkovo však kvalita seriálu leží v dialógoch, najmä medzi 2 a 6. I'm human. I have a thousand flaws. I break down, I get up, I don't get up. I get lost. I make the same mistakes over and over. I have scars and wounds. Sometimes when I can't bear them anymore, I drink. You can't fix me. You can't any of us. You can't make us perfect. (22.02.2010)

Originál jsem neviděl, ale podle letmého přečtení obsahu, je to hodně podobné, ale autoři remaku šli trochu jinou cestou. Asi už tajní agenti nejsou tak žhavím zbožím, takže tu máme analytika. James Caviezel není vůbec špatný, na Ian McKellena pochopitelně ztrácí a mě osobně se líbila doktorka Ruth Wilson (313). Ta její pusa a nos i celý obličej působí rozverně :). Pointa není vůbec špatná a jde v podstatě zjednodušit do jedné věty, ale rozjezd Prisonera byl příliš pomalý. Stylizace především ve Vesnici neměla chybu a přeskakování mezi "světy" bylo správně psychadelické. I po konci tu zůstalo pár detailů nezodpovězených, ale autoři viditelně chtěli pouze šest dílů svého malého experimentu. (26.01.2010)