Něžná revoluce

Krásný dokument jedné fascinující fáze českých dějin. Ovšemže spíše dokument než dokumentární film. Je to okamžitá reflexe právě odeznělého zvratu, takže je pochopitelné, že namísto průniku do hloubky, těžícího z pochybností či z negativních doprovodných projevů nebo z duchovních (i „proti-duchovních“) kořenů události nastavuje „jen“ její povrch. Ten ovšem není jednolitý, utvářejí jej i hlasy odmítavé, a to nejen politiků, ale i obyčejných lidí. Myšlenkový (ba přímo ideový) svár, k němuž zde dochází, ovšem není ve filmu dostatečně vytěžen, vše jako by splývá a utváří se vlivem jakýchsi nezřených, skrytých silových pohybů. Dostatečnou omluvou těchto vad, které by neměly být zamlčeny, kdyby měl být tento snímek posuzován jako „dokumentární film“, je krátká vzdálenost od prožité revoluce, znemožňující potřebný odstup. Přesto je film cenný jako dokument, a to nejen samotné revoluce, ale i porevolučních měsíců (tj. její bezprostřední reflexe). (30.12.2009)

Slušný, střihový dokument, který se v rychlosti snaží zachytit pohyb dějin, jenž se odehrává právě tady a teď. Když člověk hledí z dálky 25 let, může si povšimnout lidské nespokojenosti, vědomí, že takhle to dál nejde a na západě lidé žijí jinak, zřejmě lépe. Nadšení a vůle něco udělat, osvobodit se, vytrhnout se z pod vedení Sovětského svazu a strany. Nadšení a vůle ovšem ještě neznají cestu "do Evropy", radost ze svobody a dobrá vůle nedávají lidem cíl, jen volný krok. +++++ Poprvé je mi i z citu jasné, proč muselo občanské fórum padnout. Ač lidé Špěpánovi tvrdí, že nejsou dětmi, připomínají právě je, ratolesti uprchlé z tyranského jha rodičů, kteří je krom trápení přeci jen i krmili, byť stravou bez chuti a s nízkou nutriční hodnotou, děcka, jež teď neví, jak se budou živit. Zdá se mi náhle, že Havel uměl přesvědčivěji lidem říct kam, ale Klaus kudy - i když nás nakonec právě on nejspíše nevedl po zrovna dobré cestě. +++++ V Něžné revoluci vidíme odpor ke všemu, co připomíná minulý režim tak silný, že touží zbořit i instituce, které podpírají stavbu hospodářství a společnosti, dříve, než se vybudují nové a lepší. Teď mohou po letech někteří dnešní ekonomové psát: "...aby se naplnilo proroctví, že stát je vždy špatným hospodářem, rezignovala vláda na veškerý výkon vlastnických práv..." Věřili jsme ve všemocnost volného trhu, který jsme ovšem nedokázali v mžiku z ničeho vybudovat, protože to zřejmě není možné. +++++ Tenkrát si ještě jen málokdo byl vědom následujícího poznatku (můj oblíbený citát :) ): "Je však příznačné, že na povrchu vyhlížející diskontinuitní změna (jak jí rozumějí nejradikálnější z "revolucionářů" či utopických snílků), je ve skutečnosti daleko méně "převratná". Ideologické diference se rozpouštějí v kompromisech, a koalice vzniknuvší pro vlastní uskutečnění převratu mívají jepičí život. Po delším a nesnadném období půtek převáží kompromisy. Patrně nejskeptičtějtším vyjádřením tohoto poněkud překvapujícího rysu společenských převratů je výrok knížete z románu Gepard: "Všechno se musí změnit, aby všechno mohlo zůstat při starém."" +++++ I přes varujícího Kryla nestojí dokument Něžná revoluce "nad dobou", ale "v době", vypovídá o teď, ale nehledí do budoucnosti, jen k ní upírá své naděje. Nehledí příliš ani do minulosti, jen ji odvrhuje. Jako výpověď o sametových citech má svou cenu, dnes však spíše vyvolá nostalgii po tehdejší radosti, údiv nad vlastní naivitou, ba snad i vztek nad "krádeží revoluce". Nevlije již do žil energii, která tenkrát osmadevadesátým protekla. Neudiví přístupem, nezagituje, nenadchne. Stala se kronikou, zašlou novinovou zprávou. Silné ***. (16.03.2014)

Bolo to hrozné, ale vela z tých ludí si neuvedomovalo, že to môže byť ešte horšie. Kolký olutovali? O páde socializmu rozhodla nevedomosť ludí o kapitalizme a čo to celkovo obnáša. Skutočne značná časť ludí chcela to čo tu dnes máme? S odstupom času niektoré reflexie komentátora v dokumente, ako aj isté pasáže znejú pokritecky. Maximum čo môžem dať sú 2*. V eufórií v roku 1989 by to bolo za 5*. Pravda vyšla na povrch a pre vela ludí žial nie k prospechu. (21.12.2012)

Dokument skvěle zachycuje atmosféru revolučních dní. Pro ty, kdo sametovku zažili, je ideální jako vzpomínka na dny kdy lidé v této zemi byli plný naděje a ideálů. Pro ty, kdo sametovku nazažili, je skvělou ukázkou toho jak generace jejich rodičů přepisovala dějiny této země. Stejně, kdyby to v tom tenkrát zůstala Praha sama dopadlo by to blbě, když jsem viděl u lidí na vesnici ten strach v očích z toho co přijde, jenže pak se přidala Ostrava, Bratislava, Brno, dělníci a prohnilej rudej domeček se začal pomalu, ale jistě hroutit. Jsem hrozně rád, že nebyl do čela naší země zvolen Dubček, stačí si přečíst kdo podepsal pendrekový zákon v roce 1969 a je jasný s jakým člověkem bychom měli tu čest. Pokud bych měl mluvit o hrdinech z řad komunistů v roce 1968 řeknu jiný , bohužel zapomenutý jméno, František Kriegel. Bohužel dějiny si vybrali nepravého. A ještě jedna tvář se v dokumentu ukázala, která ve mě vyvolává velké emoce, ale na rozdíl od Dubčeka ty kladný, Karel Kryl, hrozně mě tady tenhle člověk chybí "pozor, demokracii si musíme hlídat, aby se nezměnila v demokraturu." Nadčasový výrok Karla Kryla z něžně revolučních dnů. Neuhlídali Karle, neuhlídali :-( (03.08.2010)

Dokument zpracovávaný ještě "starorežimní" Československou televizí je důkladným pohledem na události bouřlivých dnů a týdnů na přelomu předposledního a posledního desetiletí minulého tisíciletí. Jako poměrně zásadní výtku musím označit své upozornění na absenci přesnějšího postižení vystupování Alexandra Dubčeka, ale i ohlasu volání prvních manifestací, vyjádřených v hesle DUBČEK NA HRAD. Silnou stránkou nedoceňovaného dokumentu je Rösnerův skvěle namluvený a mimořádně dobře napsaný komentář upozorňující na nejlepší tradice televizní publicistiky Pražského jara. Až prorocky znějí Krylova slova o tom, že jakkoliv vítá konec komunistického režimu, nepropadá, poučen zkušenostmi ze života na Západě, iluzím o budoucnosti, jež teprve prokáže, zda sledujeme zrod demokracie či demokratury. (21.06.2010)