Tomb Raider

"Zneužila jste ožralýho námořníka." Lu Renovo přivítání na lodi mě rozesmálo, scény v zastavárně mě pobavily a hon na rychlou a hloupou lišku mne uspokojil dostatkem adrenalinu, ale na ostrově mě to už trošku přestávalo bavit. Zběsilá lukostřelkyně v přiléhavém nátělníku se sice snažila, abych se měl na co dívat, což jsem samozřejmě přivítal, ale bát jsem se o ni nedokázal. A to často visela na prstících levé ruky. Pak už zamínku stojí pouze zlé oči pana Vogela, kterého jsem měl chuť přitlouct za koule ke stropu, ale neudělal jsem to, protože by se mu to patrně líbilo. (11.03.2019)

Klasické postupy v moderním kabátku. Velice často se v mozku zapínají signály, které upozorňují na podobnost s Indiana Jonesem, ale není to právě to co jsme chtěli, aby měla Lara DNA dobrodružné klasiky a opisovala tam kde má? Nový Tomb Raider je bezpochyby nejpodařenější videoherní adaptace a douvám, že si vydělá na pokračování. Restart klasické videohry s prsatou archeoložkou byl totiž to nejlepší co ji potkalo a i když film jde tou samou cestou nevadí to. Ano prakticky ničím nepřekvapí a nepřetáčí tachometr, ale od prvního dílu potenciální série jsem přesně v tohle doufal. Fantasticky obsazená Alicia Vikander působí uvěřitelně jak ve fajn holka od vedle póze tak i v roli rodící se dobyvatelky ztracených hrobek. Hlavní padouch je pak příjemně uvěřitelný (Goggins je jako korporátní figura s pochopitelnou motivací skvělý). Režisér Roar Uthaug se díky sázce na jistotu (co se příběhu týče) mohl věnovat postavám a zbytečně nebudovat vesmír. Exotika v podobě čínsko/japonských lokací a legend zaujme uvěřitelným vyústěním (nad kterým raději více nehloubat) i časovou odtržeností od zbytku světa. Angelina se může jít zahrabat. Těším se na další díl. (30.03.2018)

Vedle Wonder Woman působí Lara jako chudá příbuzná (hráče videoher asi producenti vnímají jako méně silnou diváckou skupinu než čtenáře komiksů). Všehovšudy čtyři prostředí (Londýn, Hongkong, ostrov, hrobka), s výjimkou vodopádu nikterak okázalé akční scény a v podstatě jen jedna (vycházející) hollywoodská hvězda. V kontextu snah o stvoření plnohodnotné akční filmové hrdinky jde nicméně o lehký pokrok. Lara Croft v podání přirozeně hrající Alicie Vikander je naprosto uvěřitelná. Dvojice scenáristů (Geneva Robertson-Dworet napsala taky Captain Marvel) neexperimentovala a nabízí tradiční origin příběh, který nehráče přehledně zasvětí do světa Tomb Raidera a hráčům nabídne uspokojivou porci „backstory“ a množství přímých citací ze hry. Lara je nám dvojicí úvodních akčních scén představena jako žena, která sice nevyniká ohromnou fyzickou silou, zato dokáže vymýšlet „lišácká“ řešení problémů. V obou případech zatím každopádně selhává. Silná, sebevědomá, byť nikoliv neohrožená, ale poměrně věrohodně zranitelná akční hrdinka se z ní stává až poté, co začne aktivně řešit své „daddy issues“. Vzniká dojem, že všemi prezentovanými schopnostmi, z nichž za některé vděčí otci (řešení hlavolamů, lukostřelba), disponovala od začátku, pouze jí scházela vnitřní rovnováha, protože v jejím životě chyběla ona otcovská figura. V tomhle ohledu je navenek progresivní film hrozně tradicionalistický (vlastně podobně jako Poslední z Jediů – dosaďte za Marka Hamilla Dominica Westa a dostanete prostřední část filmu). Rodinná linie, zastoupena zprvu zejména flashbacky, je ovšem zdatně zakomponována do hlavního vyprávění, posunuje děj, vysvětluje hrdinčiny motivace, pomáhá překlenout delší časové úseky, kdy se postavy někam přemísťují. Pokud jde o přínos libovolné scény pro vyprávění, nelze Tomb Raiderovi nic vytknout. Skoro žádná hluchá místa, kdy by nás přestalo zajímat, co bude dál (camea Nicka Frosta mohla být kratší, nebo žádná). Všechno je hezky propojené a navazuje na sebe. Možná až moc hladce a přímočaře. Akční scény jsou dostatečně různorodé a výrazně videoherní (a demonstrují, jak se Lara zdokonaluje v jednotlivých oblastech – souboj tělo na tělo, útěk před pronásledovateli, skok do dálky), tempo nepolevuje. Uthaug stejně jako ve Vlně předvádí perfektní ovládnutí řemesla a znalost principů klasického hollywoodského vyprávění. V rámci akčního žánru to vůbec není špatné, jen doufám, že pokračování, pro které si film v závěru trochu zdlouhavě a příliš okatě připravuje půdu, nebude stejně přehnaně opatrné. 65% (15.03.2018)

Emancipační pop, kde mladá žena svou odvahou, vytrvalostí, inteligencí a nezlomností překonává mýty a dopady střetů dogmat vystavěných na způsobu uvažování přežitých macho variant na Indiana Jonese, které zde ale naštěstí nejsou jen vysmívány, ani příliš karikovány. Croft vnáší do světa v mnohém sobeckých - a v podstatě šílených - dobrodruhů racionalitu, empatii a lidskost, která zde není synonymem pro uplakanej patos. Příjemný a lehce nadprůměrný filmový odkaz na novou tvář hry, kde je Lara Croft silná a obdivuhodná a ani k tomu nepotřebuje 4ky, a kde se zásadně upouští od do extrému dohnané objektivizace těla a až příliš nadpřirozených schopností nyní mnohem více smrtelné a chybující Lary. Což si teda pořadatelé ČSFD / novinářské premiéry v IMAXu tak úplně neuvědomili - soudě podle úvodních slov před projekcí a podle modelky stylizované do barbie verze 10 let starého konceptu Lary Croft, jejíž rolí bylo "ozdobit tento slavnostni večer". Omg.. . (15.03.2018)

Indiana Jones, Robert Landgdon a Rambo v jednom tyglíku. Protřepat - nemíchat! Na první pohled obyčejná Lara, co dostane občas nakládačku, vzpomíná na otce, boxuje, prohání se na kole a na konec se vydá otce hledat. Čisté dobrodružství, kde nechybí napětí, boj o život nad vodopádem a tajemná královna Himiko. Jeden z těch filmů, co chtějí diváka pobavit a přivést na jiné myšlenky. Pravda, uvítal bych více fantazie, nadpřirozeno, magii...ale stejně jsem byl nakonec spokojen. Goggins byl vskutku nechutně slizký a Thomasová se usmívala jako kobra před uštknutím. Jsem zvědav na pokračování. (17.03.2018)