Korkoro
Freedom
Réžia:
Tony GatlifScenár:
Tony GatlifKamera:
Julien HirschHrajú:
Marc Lavoine, Marie-Josée Croze, James Thiérrée, Arben Bajraktaraj, Mathias Laliberté, Rufus, Carlo Brandt, George Babluani, Bojana Panic, Ilir Selmoski (viac)Obsahy(2)
V období 2. svetovej vojny kočuje po francúzskom vidieku rómska rodina s osirelým chlapcom Claudom, ktorého sa cestou ujala. Počas zastávky v mestečku sa dozvedia, že podľa nových zákonov je kočovanie zakázané. Starosta a učiteľka v miestnej škole sa im snažia pomôcť a zachrániť ich pred internáciou v tábore. Umožnia im usadiť sa v mestečku, napokon sú však sami uväznení. Túžba po slobode a zároveň všadeprítomné ohrozenie robia život Rómov v mestečku neznesiteľným. Jediné východisko vidia v tom, že sa opäť vydajú na cestu... (RTVS)
(viac)Recenzie (8)
Gatlif natočil Korkoro možno pre vlastných fanúšikov príliš akademicky, ale asi je to lepšie, ak by sme sledovali explicitne hrôzy vojny a rómskeho holocaustu. Gatlif si vystačil so statickými zábermi Rómov pozerajúcimi do kamery spoza koncentračných táborov. Ale v závere pritlačí a ono aj tá jedna vražda zasiahne každého, koho zasiahol film už svojou témou. Zabudnite na rozvášnený rómsky život plný hudby a tanca, Korkoro je umiernenejší film, kde je asi jedinou srandičkou pitie atramentu v škole. ()
Film je skutočnou udalosťou, zobrazuje málo známy holokaust na cigánskom etniku vo Vichistickom Francúzsku. Cigánska rodina, ktorou je inšpirovaný príbeh, bola odsunutá do kasárni Dossin v meste Mechelen v Belgicku. Odtiaľ spoločne so židmi bolo 15.1.1944 352 cigánov deportovaných do Osvienčima. V Osvienčime - Brezinke cigáni žili v cigánskom rodinnom tábore. 15.5.1944 vydal veliteľ tábora Rudolf Hőss rozkaz k likvidácii cigánskeho tábora. 16.5. došlo k niečomu mimoriadnemu – prvý krát v histórii Osvienčima došlo k vzbure. Proti príslušníkom SS sa postavili ozbrojení cigáni. Uzávierka tábora bola zrušená. Nie nadlho v noci z 2. na 3. 8.1944 bolo 490 cigánskych žien premiestnených do Ravensbrücku a 2897 cigánov odviezli do plynových komôr. Tábor B-II-e bol voľný pre prísun maďarských židov. ()
Znal jsem jen jednoho cikána. I když přesně nevím, který to byl, je jisté, že mi ukradl peněženku. Tím jsem ovšem neztratil ostych ani úctu k jednomu z největších režisérů (lepší režisér než scénárista) naší doby, který na filmový trh dodává pouze prvotřídní zboží, a to zcela bez ohledu na jeho vlastní původ a běh jeho života. Příběh sirotka Čorkora (Chudáček pro Černé, Claude pro Bílé), jehož představa sirotčince mu otevírá pouze jednu životní alternativu, je zasazen do doby zákazu kočování a bezdomovství ve Francii (Interdit aux nomades 1940 až 1946) - a jako všechny Gatlifovy příběhy slovy nepopsatelný, od brnkání melodie na ostnatý drát až po Talošovu smrt. ()
Tématika války je vždycky silná. V tomhle filmu navíc umocněná přiblížením kultury, na kterou jsme jinak zvyklí nahlížet skrz prsty...a především tématem hledání vnitřní svobody v nesvobodném světě. Z tohoto pohledu je Talosh velmi zajímavá postava, která znázorňuje naši touhu jít do přírody a vykřičet ze sebe všechnu tu bolest nesvobody...ale když bych si měl vybrat mezi způsobem smrti Jeho nebo ostatních Cikánů, vybral bych si tu Jeho. K filmu samotnému ještě jedno negativum, trošku rozvleklý způsob narativnosti s několika možnými konci vprostřed. ()
Francuzi a SNCF sa aktívne zúčastnili holokaustu, zydovského i romskeho. Francuzi - takisto ako Slovaci - robili len minimum na natlak Nemcov, vacsinu veci robili z vlastnej iniciativy /Francuzov doslova posadol diabol, o tom by sa ale chcelo trochu rozpisat/. Holokaustu sa aktivne zucastnilo francuzske zandarstvo / v modernom ponimali policia/, potom kadejake ich gardy a domobrany - udavali dokonca aj svojich ludi, ktori skryvali zydy a Romov. Nezabudajme na to, ze francuzsky narodny sport je stinanie hlav - 84 % ()
Reklama