Jednotka samovrahov

Nemohu tvrdit, že by čarodějnice jako z béčkového osmdesátkového fantasy byla tím, co mi v současných komiksových filmech scházelo. Ve skutečnosti jde o zcela zaměnitelného DC zlosyna, který chce zničit svět zkrátka proto, že může. Inovativní už dnes není ani (nechtěné) stvoření zlé Enchantress těmi, kteří by svět měli chránit (čímž je hned zkraje prozrazena pointa filmu – spolupráce s padouchy se vám může vymstít). Zaměnitelná je většina prvků, které Ayer bez ladu a skladu, byť s jistým citem pro rytmus, míchá dohromady. První hodina působí jako zhuštěná rekapitulace desetidílného seriálu – samá expozice, žádný vývoj. Druhá je časoprostorově trochu sevřenější superpadoušskou variací na válečné filmy à la Tucet špinavců a westerny typu Divoké bandy (včetně fatalistického dialogu před finálním střetnutím, ovšem bez podstatnějšího vývoje vztahů mezi postavami nebo schopnosti navzájem spolupracovat). Přestože prolog naznačuje, že protagonisty vyprávění budou Deadshot a Harley, jejich soukromá dramata (vztah k dceři/Jokerovi) vyprávění nepopohánějí, ale pouze zpomalují, neboť mají minimální dopad na směřování děje. Joker, který vypadá jako gotik, jenž vysadil antidepresiva, a vzbuzuje více soucitu než znepokojení, se vždycky jen objeví, napáchá trochu škody a zmizí. Podobně jako navracející se bossové v některých počítačových hrách, jimiž se Ayer zřejmě inspiroval, když za běhu (jak to alespoň působí) vymýšlel a látal zápletku. Kdyby Jokera nebylo, nic se nezmění. Stejně zbytečný a nedomrlý je celý film, který si sice hláškujícími postavami, našlapaným soundtrackem a mírně psychedelickou vizuální stylizací dokáže získat a udržet vaši pozornost, ale ve výsledku jde jen o dvě hodiny rozptylování hlasitými pestrobarevnými atrakcemi bez vážnějšího zaujetí. 55% (04.08.2016)

Radost se střídá se znechucením pravidelně po celý film. Jak jsem nikdy nebyl nadšenější z efektivní představovačky "nových" comicsáků, tak jsem ani zároveň nikdá tak často nekroutil hlavou nad přehršlem vyloženě hloupých, trapných a nelogických (ano, i na comics) scén. Je to super, není to špatný, má to hromadu cool gagů a cheesy momentů, ale je to strašně pitomý a vůbec to nechci vidět podruhý. (06.08.2016)

"Jestli mě ten chlap střelí, tak ho zabij ... a vymaž mi historii prohlížeče." Když Superman odpočívá pod zemí, Batmanovi se zachtělo lenošit a Avengers kdesi poletují, tak je třeba hrábnout do nekonečné zásobárny cocmicsů a vypreparovat z něj partu, která by mohla něco vydělat. Na mě to tedy nefungovalo, ale i mezi těmito nesympaťáky se nakonec našla drobná pozitiva. Jednak Deadshot měl své chvilky, Harley s baseballkou byla k sežrání a když ten potomek mloka a dlažební kostky prohlásil, že je nádherný, tak se mi taky hned zvedla nálada. Ale jen na chvilku, protože pak to zase začalo bouchat, vzduchem létaly čáry máry a já jsem usínal. (01.01.2017)

#3 DCEU. Původní Suicide Squad to neměl snadné, musel se vyrovnat s představením antihrdinského týmu, s originy mnoha a mnoha postav a zároveň se napojit na souběžně vydávané filmy se Supermanem a Batmanem. Díky tomu se úplně nedařilo tempu filmu jako celku, ale jinak je to vcelku paráda i na několikáté shlédnutí. Zážitek nicméně předpokládá znalost komiksových sérií z The New 52 (a dnes už i z Rebirthu) a těch knih není málo. Na každý pád se povedl zářez především pro Harley Quinn. #ReleaseTheAyerCut (02.10.2016)

Vysoká očekávání Sebevražedný oddíl neplní, zásadní průšvih to ale rozhodně není. Jistě, celá záletka je dost vratká, půlka postav málo prokreslená a finále je nejslabší částí filmu. Pořád ale dostanete svěží a tónově vyladěnou akční řežbu, jíž kraluje cool Deadshot a vyloženě parádní Harley Quinn. Když to Will Smith kropí, je to kinematografická extáze, a to samé platí pro většinu scén s Margot Robbie. Je tedy škoda, že tyhle dva dobíhá jen Viola Davis (Letův Joker nemá na oslňování moc prostoru) a že řada věcí zůstala na půli cestu. Ayer si i přesto zaslouží pochvalu - DCčkový feeling trefil na jedničku. Tak to snad lidé ocení! (09.08.2016)