Pes baskervillský

,,... TAM VZNIKAJÚ ZLOČINY A TAM SA AJ RIEŠIA. ...VO FANTÁZII." __ Vzhľadom na skutočnosť aké hororové klenoty vznikali v časoch nakrúcania tejto verzie slávneho Doyleovho príbehu v Hollywoode musím konštatovať sklamanie a nenaplnenie všetkých možností, ktoré látka ponúkala. Rathbone síce zodpovedá určitým (už zaužívaným) štandardom ako si predstavujeme výzor slávneho detektíva, no rozhodne nie je na zahodenie a osobne ho radím k tým lepším hereckým predstaviteľom. Atmosféra hmlistých slatín je vskutku úžasná, priam až hororová, toto sa však v zásade podarilo vytvoriť takmer každej adaptácii, ktorú som zatiaľ videl. Väčší problém je však v celkovom vyznení filmu, ktorý sa v mnohom odklonil od knižnej predlohy, odstránil takmer všetky vedľajšie dejové línie, čím príbeh ohlodal na kosť, ktorá sa napriek krátkej minutáži utápa vo vlastnej nekonzistentnosti a nemá prakticky čím upútať. Filmu chýba výraznejší dramatický oblúk a to či už v jeho jadre, tak aj v závere, kedy (ako poznamenal fradge) sa na prenasledovanie Stapletona jednoducho všetci vykašlú. Väčšie vypätie mohla zaobstarať aspoň hudba, tá sa záhadne takmer vôbec neozýva, alebo je prepočuteľná. A ešte som nevidel človeka, ktorý by pri napadnutí zúrivým psom zo seba nevydal ani hlásku ako to bolo v prípade sira Henryho, keď ho trhal ten nepríliš veľký diabolský hafan. (138. hodnotenie, 12. komentár k filmu) (28.05.2013)

Další verze Baskervila a další trefa. Lanfield si dal práci, a odvedl jí skvěle. Rathbone v roli Holmese nezklamal a byl naprosto úžásnej. A i ostatní herci hrály dobře. Jen škoda že se ve filmu tak strašně povídá, ne nebyly to hloupé dialogy, ale bylo jich až příliš a to sráží hodnocení na 4*. Protože atmosféra byla tak dokonalá že jsem na to koukal s otevřenou hubou. K čemuž dopomohla i hudba která byla parádní, a když se k tomu přidalo vytí psa tak jsem měl málem orgasmus. Jen prostě škoda přespřílišných keců. (14.07.2012)

Přemýšlím, která verze Psa Baskervilského na mě udělala větší dojem. Jestli tato nebo ta barevná s Peterem Cushingem. Obě byly výborné, každá byla jinak trochu jinak pojatá a Sherlock byl v každé osobitý sympaťák. Tato verze byla možná o dost temnější. Atmosféra na blatech byla doopravdy strašidelná. Ve filmu je plno vtipných momentů - viz. tvrzení, že vytí psa Baskervilského bude nejspíš vítr :-) (26.09.2008)

Celkově mírné zklamání. Působivá atmosféra, skvěle typově vybraný Sherlock Holmes. Ale místo plnokrevné jihoamerické krásky, kterou by měla Beryl Stapletonová býti, máme tu nudnou, fádní a nepříliš půvabnou blondýnu. Dr. Watson je až moc trouba a navíc i buran, ale hlavně: nenechat diváka, aby se popásl na obrazech smrti hlavního bídáka, toť zločin proti pravidlům žánru! (15.09.2012)

Při vší úctě k Peteru Cushingovi či Jeremy Brettovi, nejlepším představitelem Sherlocka Holmese byl patrně Basil Rathbone. A nejlepší a relativně nejvěrnější adaptací nejslavnější Doylovy knížky je právě tato verze z roku 1939. Fajnšmekři se tu totiž dočkají i proslavených okřídlených vět, jako je třeba: "Pane Holmesi, byly to stopy obrovského psa!" a tak podobně. Sympatický je rovněž to, že na rozdíl od pozdějších adaptací, které všechny začínají baskervillskou legendou a padouchem sirem Hugem, tento příběh začíná smrtí sira Charlese. Takže až na několik změn v ději zvláště v závěru nemám co vytknout, to jsou ovšem změny kosmetické, jen oproti knize, jako film to drží pohromadě a vytknout pořádně není co. Já jsem nadšený a dávám plný počet. (11.10.2013)