Špičák

"Kynodontas" je exemplárnym príkladom diela na ktoré v Angličtine pasuje multifunkčné slovíčko Raw a to hneď v jeho niekoľkých prenesených významoch. Prvým z nich je Hardcore, tj. prevládajúca tvrdosť/surovosť v dejovom navršovaní telesne ubližujúcich, mozgy vymývajúcich a dôstojnosť dehonestujúcich praktík, ktoré ani nemožno považovať za znechucujúco brutálne, ale skôr bodavo šokantné. Podaktoré, napr. ony sexuálne orientované skopičiny do tejto škatulky nespadajú - sú akýmsi bizardným zmäkčením na pozadí prebiehajúceho psychologického teroru a predovšetkým tie "olizovacie" občasne nabádajú k nárazovým mini úšklebkom. Druhým synonymom je Serious, tj. vážnosť/skutočnosť a to vďaka priliehavému metaforizmu, ktorý skrz až surreálnu podobizeň izolovaného domu na čele s despotickým fotrom nastavuje spoločnosti zrkadlo odrážajúce dedičné zlozvyky slepej poslušnosti, nezdravej nadradenosti a vypočítavých klamstiev. Silným sa stáva tiež politický podtext v ktorom jasne rozpoznateľná paralela s globálnym trendom "ochraňovania od zlého" hovorí za všetko… "The politicians only want the best for all of us. But the little brother outside the garden isn't dead, he has grown up. We are at the end point of development. Where Zombies are little yellow flowers, there is slavery freedom." Tretím je výraz Cool, tj. aj štýlový/výstredný, čož možno považovať len za moju subjektívnu domnienku, ale ja sa fakt neubránim dojmu, že sa tu hrá málinko na efekt. Nevadí mi ak niekto modifikuje postupy ostrieľanejších fachmanov (Haneke), ale nechápem onu roztržitosť/sílenosť v ich implementácii…človeku až zíde na um: wannabe? Ďalej, nechcem krivdiť, no mám taký divný pocit, že ona "grécka pošahanosť" zaobalená do strohej formy sa v poslednej dobe stáva marketingovo ošetreným trademarkom z ktorého si každý druhý kritik sadne na riť len kvôli tomu, že je to od "pošahaných Grékov" a už sa nerieši, či to má aspoň základný pacing, dôkladné rozpracovanie nadhodených tém či nebodaj šancu na dlhodobejšiu katarziu. Rozhodne sa jedná o lepší priemer s viacerými pamätihodnými scénami i odkazmi, ale do kategórie postmoderných a myšlienkovo utriedených podobenstiev ("Holy Motors", "Bothersome Man") by som tento počin neradil. (02.09.2013)

Bizarnosť, ktorej sa pomerne bez cenzúry podarilo zachytiť možné dôsledky dôslednej izolácie. Špičák je zmes podivných rozhovorov, ultra nebežných rodinných zvykov, čudných vzťahov a zvláštnych postáv. Je to tak blbé, až je to dobré. U niektorých postáv je tá blbosť či bizarnosť na tak presvedčivej úrovni, že budete mať chuť googliť, či to náhodou neboli "formanovskí" neherci. Ak máte náladu na film, ktorý razí teóriu, že cesta je dôležitejšia ako cieľ, tak ste našli horúceho kandidáta. Nebudete dostávať odpovede. Ujetosti sa budú kopiť. Nevšedný film, ktorý však nie je artovou pič*vinou. (15.07.2019)

Dlouho jsem tenhle snímek odkládal a kdybych věděl co z toho vyleze ani bych se do něho nepouštěl. Tenhle film se snaží za každou cenu šokovat, ale nemá na to koule. Je to neskutečně divná a hlavně nudná záležitost. Fotr byl magor a tím pádem i všichni z jeho rodiny. Víc bych to nerozmazával. Nechápu komentář uživatele J*A*S*M - cituji : Tohle v jistým smyslu skoro překonává i ten nechvalně proslulej Srpskej film - konec citace. Jen se chci zeptat J*A*S*M na čem jedeš ? Nechápu jak vůbec někdo může tyhle filmy dávat do spojitosti. (21.04.2020)

Špičák měl být pomyslnou špicou dne. Důvodem byl nevšední námět a fakt, že řecká kinematografie je v poslední době jednou z nejdiskutovanějších. Ani teď, bez mála dvě hodiny po skončení projekce si nejsem jist, co jsem vlastně na plátně divadla Karlových Varů viděl. Po odchodu z budovy mi v hlavě zběsile přeskakovala jediná myšlenka - že Trier je proti Lanthimosovi slabý čajíček. Určitě je to jeden z nejrozporuplnějších filmů, co jsem kdy zhlédnul a vlastní hodnocení si budu muset ještě nechat pořádně projít hlavou. EDIT 9.7.2011: Po vytěsnění některých scén z hlavy nemůžu hodnotit níž - 80%. [MFFKV 2011] (08.07.2011)

"Izolace bez legrace, za zdí kočka vrčí, bratr sestry porovnává, do lampy ho strčí." Guilty pleasure všech propagátorů domácího vzdělávání dětí aneb co všechno jste chtěli vědět o životě, ale báli jste se svých despotických rodičů zeptat. Pár postřehů od rodinného krbu: Proč celá rodinka štěká? Musí, venku za zdí číhají krvelačné kočky! Proč nemá dospívající řecký mladík ustláno na růžích, ale na sestrách? Protože Au-Pich-Pair začala plnit své povinnosti iniciativně, nad rámec smlouvy. Což vedlo k lízání lokte i lampy, poté k výskytu rodinných Čelistí v bazénu a nakonec k boxerskému ringu v dívčím pokojíčku. Btw, Rocky Loli Balboa válel! A co oznámila těhotná máma, čekající dvojčata a psa (:-),  svým dětem? "S novými sourozenci se podělíte o pokojíčky. Ale pokud od teď budete hodné, možná si porod rozmyslím. Jen o psovi diskutovat nebudeme, ten už je na cestě!" Sice nemám vůbec ánung, které žhavé společenské problémy chtěl Yorgos Lanthimos tepat tentokrát (single tepajícího Humra jsem už viděl), ale ten pošahaný tatík, ředitel fabriky, rodiny i zeměkoule a jeho výchovné metody k "dobrému charakteru" mě zaujaly. Vítejte v Řecku, v kolébce civilizace. Napusťte si vanu. A lízejte "klávesnici". Čtyři minuty. (07.01.2023)