ジェノサイバー
Genocyber
Scenár:
Šó AikawaHudba:
Hiroaki KagošimaHrajú:
Norio Wakamoto, Šigeru Čiba, Tamio Óki, Tošihiko Seki, Eric Flynn, Masaši Ebara, Emi Šinohara, Seizó Kató, Kumiko Nišihara, Tošiharu Sakurai, Kazujuki Sogabe (viac)Obsahy(1)
Děj se odehrává v 21. století, kdy profesor Kenneth Reed objeví možnost využití síly vesmíru, pojmenované Vajura a díky dalším výzkumům stvoří člověka schopného tuto sílu ovládat. Zrodí se dvojčata, dívky Diana a Elaine a jako má mince dvě strany, tak i dívky jsou rozdílné. Diana ovládá sílu ničení a Elaine je schopná vsugerovat ohyzdné představy do mysli jiných. Když Diana uprchne, je Elaine pověřena jejím chycením, které se ale nepovede a Diana umírá.
Pětidílný film obsahuje tři příběhy, první ze stvoření Genocybera, druhý je zaměřen na válku mezi USA a zemí zvanou Karain. Začíná přehlídka brutálních smrtí a mrzačení kvůli novému mutantovi, který se střetává s Dianou a prakticky přeměňuje celou leteckou loď, která míří ke Karainu, na živé monstrum věznící stovky vojáků mezi životem a smrtí. Karain potkává stejný osud jako Hong Kong a Diana s Elaine se rozhodují toto utrpení skončit tím, že se uvrhnou do stavu jakési neexistence a zůstane po nich pouze kamenná schránka.
Poslední část je zcela odlišná, je situována do postapokalyptického světa, do města zvaného Město velkého Arku. V tomto zcela totalitním městě existuje skupina věřících, která má jako modlu ostatky Diany a Elaine.
(huhulalka)
Recenzie (6)
Paráda.. Má to říz, nebojí se to experimentovat s různýma formama animace, akci střídají zasněné pasáže v dobře vyváženém poměru, nešetří to syrovou brutalitou, biomechanoidníma monstrama všech možných tvarů a destrukce nezná hranic.... Celé jsou to vlastně tři příběhy okolo jedné živé (a dost nedobrovolné) ultimátní zbraně, ve kterých se otevírá prostor o přemítání nad nitrem (polo)boha, který pořádně nechápe sám sebe, ale má moc zabíjet, trestat a ničit v měřítku genocidních rozměrů.... Jako jisté mínus bych viděl docela špatnou čitelnost v některých introspektivních pasážích, kdy hlavně v poslední části je člověk trošku na vážkách jestli mu někde neuniklo něco podstatného mezitím co velké destrukční finále proběhlo dost ve zkratce a vyšumělo kapku do prázdna. Jsem zvyklý na nejednoznačné interpretace plné metafyzického filosofování, ale tady bych řekl, že se to dalo podat lépe (klidně nejednoznačněji a abstraktněji, ale lépe)............ Jisté paralely s Elfen Lied jsou zjevné, ale zkoušet tady debatovat co je brutálnější a drsnější je zcestné, protože obojí má v tomhle směru jiný základ (mimojiné i žánrový a dobový) a pracuje s jinýma prvkama. ()
Když jsem poprvé o Genocyber slyšel, tak to bylo ve spojitostí s brutalitou a Elfen Lied. Jako fajn, s EL to má společného pár prvků, ale brutalita to rozhodně neni... těch těžkotonážnějšich záběrů tu sice je, ale vzhledem k tomu, že seriál má jen 5 epek je jich tu opravdu pomálu a pokud chcete vnitřnosti, utržené končetiny a jiné chuťovky, dejte si raději již dříve zmiňovany a o dost drsnější Elfen Lied. Jenže hodnotit tenhle seriál jen na základě množství brutality by byla hloupost. Takže pro jistotu bych rád vyvrátil tento mýtus ... brutalita tu vůbec prim nehraje (s důrazem na vůbec), jedná se spíše o formu sociální kritiky a o definici zla, vytvořeného na základě maximálního utrpení a touze po moci. Ona je obrovská škoda, že tahle OVA má tak málo dílů, mít jich tak o 10 více, nemuseli bychom dělat tak obrovské a v mnoha případech zkratkovité skoky v ději. Člověk se ani nemá šanci pořádně sžít s postavami, aby mohl nějakym způsobem trpět/mít radost spolu s nimi. Animace a kresba je značně nevyvážená a spadá občas až k podprůměru. ()
V dobách, kdy si Koichi Óhata ještě pamatoval Akiru, nebyl zřejmě nucen točit neskutečné výkaly jako Maken-ki. Ale kdo ví, třebas se poprvé začal projevovat talent Kamiyami Kenji, režiséra seriálu Ghost in the Shell: Stand Alone Complex, jenž ke štábu rovněž patřil. Jisto však je, že výrazový rejstřík Genocyber o poznání překonává třebas ono zmíněné Maken-ki. Dnes už asi pouhé monology i dialogy prostřihávané záběry na objekt rozhovoru, přičemž se předává množství informací, navíc srozumitelně, považují za prvek určený náročnému diváku. +++++ Genocyber v jádru neskrývá než lidskou zpupností a mocichtivostí stále znovu a znovu spouštěný boj s neuvěřitelnou silou - lidmi stvořenou a díky lidské zlobě utržené ze řetězu. Boje lidí s lidmi, lidí s příšerami i příšer s příšerami. Každý díl přináší novou sadu abominací, mutilací a znetvoření. Zmítající se, trpící organometalická hmota je trhána na kusy, lidství mizí rozprsknutím vnitřností, ale život i duše mnohdy stále zůstávají v troskách jejich rozervaných schránek.. Domnělá evoluce a nárůst schopností jen znásobuje všudypřítomný hnus. Opět ožívá "Giger", jen barevnější, slizčí a tekutější, doprovázený tvrdě a kovově znějící elektronickou hudbou počátku 90. let. Nejdřív hrozba, pak hrůza. +++++ Pár scén je dokonce tak zajímavě natočeno, že pro Genocyber jich je až škoda. Útok tří kyborgů na metro z prvního dílu by zapadl do těch nejlepších kyberpunkových filmů. Opět říkám: "Zdá se mi, že v japonských animátorech v té době stále žil duch Akiry." Škoda, že již trochu skomíral, někdy neznal míru a neuměl přijít s tématem odpovídajícím době, tedy stopáži, již si vyžádal. ()
Nejdřív jsem byla lehce znechucena přehlídkou mrzačení, ale ten film má své kouzlo, žádné zaláskované pohledy a dialogy, pouze vědecko-fantastické scifi v animované podobě s hudbou perfektně sedící k přehlídce mutací a akčních scén. BTW kdo si myslí že Elfen lied je nejbrutálnější anime bude hodně překvapen. ()
Zcela souhlasím s huhulalka, jen to mrzačení mi nevadilo... ()
Galéria (7)
Fotka © Artmic
Reklama